Bez iluzí

Nás nestvořili z mořské pěny

děti se o nás neučí

jsme každodenně ubíjeny

pokaždé v jiné náruči

V průjezdech tmavých vyčkáváme

až v ulicích se zešeří

k snídani drobné z noci máme

a cizí ruce k večeři

Muži nás berou jako zboží

co kupují si potají

v salonech o nás nehovoří

však v uličkách nás hledají

To co jim dluží jejich ženy

hledají v naší náruči

a mnohdy na dno poníženy

děláme, co nám poručí

My připoutány na udici

splácíme každou nocí dluh

mravnost tu známe pouze spící

však i nás soudit bude Bůh

Ve jménu Máří Magdaleny

ve jménu té snad nejvíce

proč tolik dráždí padlé ženy

… a oč jsou lepší světice?