Déšť

Prší, a já mám v duši chlad,

tak jako včera, i dnes mám pro něj

předpoklad.

Vzpomínám, co asi děláš, jak se máš,

jestli ty také na mne vzpomínáš.

Za okny padá zas ten déšť,

to on mne chtěl v noci k tobě vést.

Všechno jsem pěkně zkazila, to já vím.

Co dělat mám? Už nic nezměním!

Ty kapky zas kapou kap, kap, dál.

Jen chvíli tě vidět, stát opodál.

Smutek se usadil, prohnal se duší,

jen déšť, co stéká po oknech ... tuší.

Chtěla jsem tě mít vedle sebe,

a ruku v ruce s tebou pozorovat nebe.

Počítat kapky, chytat je do dlaní,

jen s tebou vítat úžasné svítání.