Už několikrát jsem slyšela citát nějaké americké feministky, který zní zhruba takhle: „Kdyby nebylo mužů, svět by byl plný šťastných tlustých žen.“ Nesouhlasím!

Nevím, jak to máte vy, ale mně se pravidelně stává, že když začnu mít 1-2 kg nad svoji normální váhu, mám z toho přímo fyzicky nepříjemný pocit. A nijak to nesouvisí s názory mého okolí, které by mi jistě (v mém pokročilém věku) nějakou menší nadváhu tolerovalo. Jde ale o nějakou vnitřní zdravou rovnováhu, o vyladění na vlastní tělo, které vám začne v daném okamžiku vysílat signály: „Hej ty tam nahoře v hlavě, přestaň do mě laskavě cpát tolik kalorií, neseď furt u počítače a nedopuj si mozek sladkostmi, pojď mě přece taky trochu protáhnout, chci nějaký pohyb, chci se zase cítit dobře!“

Nějak nemohu věřit, že by jiní lidé tuhle vnitřní pojistku neměli a že by si jejich těla skutečně toužila jen stále hromadit a hromadit špeky. Podle lékařů má tuším 20% váhy zdravé ženy tvořit tuková tkáň, u mužů je to myslím trochu méně, ale každopádně se nedá očekávat, že by se tenhle „vnitřní hlas“ vašeho těla ozval, dokud té hranice nedosáhnete. Ale pak samozřejmě ano – jen na něj myslím nejsme vyladění. Podívejte se na zvířata žijící volně v přírodě? Mají nadváhu? Nemají! Zato zvířata chovaná v zajetí, typicky v ZOO, nadváhou často trpí a je nutné je držet na jakési dietě. Tahle zvířata jsou na tom totiž podobně jako lidé v civilizaci, mají málo pohybu a nadbytek lákavé potravy na dosah ruky, tedy packy. Taky že si řada druhů zvířat rychle vypěstuje závislost na alkoholu nebo jiných drogách, když má tu možnost. Čili myslím, že i v případě jídla jde o podobnou závislost.

Docela jiný problém ovšem je, že současný vychrtlý ideál ženské krásy je natolik nepřirozený, že ženy, které se rozhodly těmto normám vyhovět, asi skutečně neustále hladovějí a touží se najíst. Takže do úvodního citátu té americké feministky si musíte místo „tlustých žen“ dosadit „zdravé ženy s přiměřeným množstvím tukové tkáně“. Jenže nesouhlasím ani s první částí výroku, tedy s tím, že by tenhle problém způsobili muži. Jsem přesvědčená, že typický, běžný heterosexuální muž by ženy nikdy nenutil do nezdravého hubnutí. Pak je tady ovšem ta velká otázka, kde se trend vychrtlosti vlastně vzal. Osobně si myslím, že je to jednoduché, fotografie a hlavně film a televize přidávají kila a nutno uznat, že mírná vychrtlost je opravdu fotogenická. A je dost těžké prosazovat jakýsi dvojí standard a požadovat, aby ženy, které se často fotografují nebo se vyskytují na plátně a na obrazovce, byly vychrtlejší než běžné zdravé ženy. Ale všimněte si, že v praxi to tak skutečně je.

Eva Hauserová - Spisovatelka, publicistka, editorka v PR agentuře