Když už se zdálo, že jsme všechny otázky zodpověděli – Anna měla zuby, seděla, stála, chodila, běhala, začínala mluvit... Objevila se kauza NOČNÍK...

Od chvíle, kdy otěhotníte, dostáváte série otázek připadající na dané období. Jakoby ke každému měsíci zbytku vašeho života existovala malá zásuvka, kam lidé, kteří vás příliš neznají, ale ani většina známých se tomu nevyhne, sáhnou a navážou hovor.

Je to logické. I když je mluvení člověku vlastní, udržet zábavnou a smysluplnou konverzaci je jedna z nejtěžších věcí vůbec. Znáte to, lidé se bojí trapného mlčení a na děti je přece expert skoro každý.

Před těhotenstvím jsem vlastně měla ten šuplík taky. „A co ten tvůj feminismus...“ bylo většinou téma, které někdo nastolil, aby se mnou zahájil šťavnatý hovor. Na druhém místě se vyjímala hned dvě další - debata o zákazu kouření (jsem militantní nekuřačka) a o rasismu (pan Čunek je opravdu nechutný a doufám, že se mu nepodaří prodrat se zpátky do vlády).

Jako těhotná jsem pak dostávala otázky tak často, že jsem přemýšlela o vydání tiskové zprávy nebo výrobě trička s nápisy odpovědí:

Ano, dítě jsme chtěli.

Ano, bývá mi každé ráno špatně.

Termín je cca 16.6. 2006 (tato odpověď však za moc nestála, protože Anna se narodila 8.7. :)

V Motole.

Ne, jméno ještě nemáme.

Ne, pohlaví ještě nevíme.

Ano, necháme si ho říct.

Ne, nevezmeme se.

Příjmení bude mít po mně.

Ano, těšíme se.

Ne, nesnažíme se trefit do soutěže se Sazkou (v období mého těhotenství nabízela Sazka nějakou finanční cenu za porod v konkrétní den a překvapivě to hodně lidí zaujalo)

Když se Anna narodila, chtělo to další trička:

Ano, kojím...

(později...) ne, už nekojím (co je komu mimochodem do toho??)

ano, už má první zub,

ano, už se převalí, leze, sedí... stojí...mluví atd.

Když už se zdálo, že jsme všechny otázky zodpověděli – Objevila se kauza NOČNÍK... To byste nevěřili, kolika lidem leží vylučování vašeho dítěte na srdci. Ukázalo se, že je to téma číslo 1, oblíbené zejména u žen středního a vyššího věku. Žádný muž se mě na nic podobného nezeptal. Taky proč?

Proti všemu, co se mi vnucuje mám tendenci se bránit. A navíc nočník se mi vždycky hnusil. Proti němu jsou plenky úplná lahoda. Obsah zabalíte, dítě utřete navlhčenými ubrousky (případně opláchnete vodou) a je to. Ale to vylévaní a vyplachování obsahu té divné umělohmotné věci. Brrrrrr. Nepomůže ani když to má tvar králička, auta nebo čehokoliv rádoby roztomilého.

Proč je tak důležité obtěžovat dítě něčím, na co evidentně ještě není zralé. Chápu, že když se látkové plenky dříve denně praly a vyvařovaly, byla tendence se jich co nejdříve zbavit, nejlépe už v půl roce, ale dneska? Jistě, pleny jsou drahé, ale ráda je do svého dítěte a přiznávám bez detektoru lži, že i do svého pohodlí, investuji.

Neznám moc lidí, co by se to nenaučili a nosili plenky ještě do tanečních, tak proč ten spěch? Odborné knížky navíc tvrdí, že když je na to dítě připraveno, samo začne upozorňovat na to, že mu pleny vadí. Sice možná občas nočník použije správně i dříve, ale ovládat svěrače kompletně se stejně naučí nejdříve ve dvou, někdy až třech letech.

Nočník jsme samozřejmě pořídili už dávno. Ale Aničce se nelíbil. Je holt po mně. Sedět na něm absolutně odmítala. Spíš se mi zdálo, že pokukuje po normálním záchodě. Chápala jsem ji naprosto. Jistě všichni moc rádi v nemocnici chodíte na mísu a voláte pak sestřičky, že je hotovo...

Když jsem si opět vyslechla sadu komentářů typu, že jsem na trénink s nočníkem líná, pohodlná a kdy už s tím tedy vážně začneme a jaká je to ostuda..., rozhodla jsem se, že jim vytřu zrak. Odešla jsem do obchodu a přinesla dětské WC prkénko.

Naštěstí už nemusíte pořizovat jen ten tvrdý bílý plastový hnus, na který jsme chodili my, ale pěkné, vypolstrované měkké s obrázky. Aničce jsem jej ukázala a nečekala žádné zázraky. Kupodivu to ale pochopila hned. Hlavně se jí líbilo, když jsme jí nadšeně chválili asi půl hodiny.

Hrozně se těším, až zvídavým tetkám budu odpovídat, že Anna je geniální a nočník prostě přeskočila. Tak nechcete se mě zeptat? :)