Narození dítěte je sice nádherná událost, ale zároveň se nová situace může stát noční můrou. To když propukne nemoc jménem poporodní deprese.

Podobně jako Vánoce i narození dítěte je období radosti; jenže kromě spontánního prožívání radosti máme radost i jaksi imperativně nařízenou. Všude okolo nás zaznívají pouze hlasy štěstí, výkřiky nadšení, jaké je to úžasné, mít malé dítě. Jaká je to úleva, když se dostaví kamarádka, většinou také matka, která se zeptá, jak se cítíme, jak to zvládáme a zda už máme mimina plné zuby... Je to opravdu tak: velké štěstí a zázrak provázející narození dítěte jsou samozřejmě vykoupeny i velkou dávkou stresu, nových starostí a strachu, únavy a vyčerpání.

Štěstí i stres

Proto není nic neobvyklého, že spolu s únavou a změnou hormonální hladiny se u mnoha matek v prvních dnech po porodu nedostavují pouze libé pocity nezvladatelné euforie, ale také úzkost, podrážděnost, strach, zda dítěti neublížím, a někdy dokonce i neschopnost vnímat lásku k nově narozenému dítěti, z čehož vzápětí plynou velké pocity viny. Laicky tento stav označujeme jako „depka“ – deprese.

Citové rozlady tzv. poporodní blues, objevující se krátce po porodu, jsou v zásadě normální a běžné až u 80 % žen. Jedná se o přechodnou náladovou labilitu, nervozitu či smutek, které nemají dlouhé trvání a jsou odklonitelné. Ve chvíli, kdy matce například manžel vypomůže a ona se trochu vyspí, cítí se lépe.

Pomoci mohou i přátelé a další blízcí lidé. Rozveselení nebo tzv. „přivedení na jiné myšlenky“ novopečená maminka určitě ocení. Okamžiky, kdy není nadšená ze své nové role nebo má pocit, že své dítě nemá ráda, jsou pak jen krátkodobé. Většinu času pak ke svému dítěti cítí lásku a náklonnost.

Nicméně situace, kdy jsou negativní emoce matky vůči dítěti velmi intenzivní a není možné se od nich odpoutat, není radno podceňovat. Jedná se již o příznak nemoci, tzv. poporodní deprese či ještě závažnější laktační psychózy. Je důležité si uvědomit, že se jedná o nemoc.

Silná vůle nestačí

Příčina této nemoci se dává do souvislosti s hormonem prolaktinem, jehož vylučování působí na tvorbu mateřského mléka. Tato nemoc se nedá zvládnout silnou vůlí, nedá se překonat. Tento stav nemusí „přejít“, jak často slýcháváme v laických radách a doporučeních: „vydrž, to přejde, bude lépe“ tady neplatí. Ve většině případů si matka sama nepomůže a potenciálně je sobě i svému dítěti nebezpečná. Je to stav, kdy je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc. Je možné, že deprese spontánně vymizí, nicméně platíme za to cenu mnoha měsíců neskutečného trápení – a nejen svého, ale i svého dítěte.

Nemoc nejen duše

Na rozdíl od laického označení „depka“ a popisování deprese jako přechodné špatné nálady je totiž depresivní porucha onemocněním „celého organismu“. Depresí je ovlivněno to, co si myslíte o sobě a okolním světě, jak se cítíte, jakou máte náladu i jak se následně dle těchto svých většinou negativních a pesimistických myšlenek a nálad chováte. Ovlivňuje způsob, jak a co jíte, jak spíte, jakou pociťujete tělesnou únavu. Zda prožíváte radost či máte vůli a chuť k různým aktivitám. Depresivní onemocnění není ekvivalentem přecházení špatné nálady. Není to jen známka osobní slabosti nebo stav, který je možné překonat přáním či pevnou vůlí. Lidé postižení depresivním onemocněním se nemohou jenom jednoduše dát do pořádku a uzdravit se.

Podejte pomocnou ruku

Příznaky mohou bez léčby přetrvávat týdny, měsíce nebo roky. Většině lidí, kteří jsou postiženi depresivním onemocněním, však může pomoci adekvátní léčba. Máte ve svém okolí matku, které nepomáhá ke zlepšení nálady ani odpočinek nebo pomoc a tento stav trvá několik dní? Nedávejte jí rady typu „vzchop se, vždyť máš krásné dítě, manžela, nic ti nechybí...“ či „musíš to překonat, vždyť to přejde“ a raději ji rovnou odveďte k lékaři.

Ján Praško, Hana Prašková: Deprese a jak ji zvládat:

„Mezi příznaky poporodní deprese převládají pocity selhávání, nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, sociální izolace, bezmoc a beznaděj, katastrofické obavy z budoucnosti, ztráta zájmu a potěšení, nechutenství, nebo naopak přejídání. Rodičky mají pocit, že dítě je nechtěné, nedokážou je milovat ani se o ně postarat. Mohou být přítomny poruchy spánku, nekontrolovatelná plačtivost, potíže dotýkat se dítěte a pečovat o ně, vztek a podrážděnost, pocity ztráty kontroly. Vzácně při výrazném prohloubení symptomatologie hrozí psychotické prožitky a riziko zabití dítěte či sebevraždy. Kromě depresivní a úzkostné symptomatologie se mohou objevovat obsese a kompulze, panické ataky, nadměrné pití alkoholu.

Obvykle se poporodní deprese objevuje za 6–12 týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku poté. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky. Smutná nálada bývá zpočátku v pozadí obrazu, ovšem postupně se může rozvíjet do deprese různé hloubky. Schopnost postarat se o dítě značně klesá. Postižená maminka se odsuzuje za to, že necítí nic k dítěti, je přesvědčena, že jako matka selhala, obává se, že ji partner opustí a zanechá s dítětem samotnou, začíná se vyhýbat kontaktu s okolím, uzavírat v bytě, ztrácí potěšení z věcí, které ji dříve bavily. Obvykle ztrácí také chuť k jídlu a trpí úpornou nespavostí, často bezdůvodně pláče.

Většinou zůstává deprese na mírné nebo středně hluboké úrovni. Biologickými rizikovými faktory jsou předchozí epizoda deprese (až 30 % žen, které v minulosti prodělaly depresi, ji rozvine po porodu), depresivní epizoda po minulém porodu (52–62 % žen rozvine novou epizodu po dalším porodu) a depresivní porucha u pokrevních příbuzných. Mezi psychosociální rizikové faktory patří nedostatečná sociální podpora, negativní životní události, nestabilita partnerského vztahu a ambivalence týkající se těhotenství.

Jen výjimečně se objevuje v poporodním období psychóza (1–2 případy na 1 000 porodů). Poporodní psychóza se nejčastěji objeví v čase od prvních 48–72 hodin až po několik týdnů po porodu. Prvními příznaky jsou neklid, podrážděnost a problémy se spánkem, velmi rychle se však objeví psychotické depresivní nebo manické příznaky s dezorganizovaným chováním, bludy, halucinacemi. Při depresivních projevech maminka ztrácí kontakt s realitou, mívá depresivní halucinace (hlasy) a bludy (je přesvědčena, že dítě je podvrženo, ďáblovo apod.). Pak je nutná urgentní hospitalizace, jinak jsou jak novorodička, tak dítě v riziku ohrožení života. Ještě vzácněji se může objevit i manická epizoda s rozjařenou nadměrně skvělou náladou, nespavostí."

Mgr. Kateřina Hollá