Deník Zoufalé manželky aneb k čemu slouží perleťová lžička ...

To se tak někdo má. Stane se úspěšnou a tudíž slušně vydělávající herečkou, milionářkou v korunách jistě a v dolarech pravděpodobně, a přesto má problémy! Jak je to možné? Do tajů své duše i svého života nechává čtenářkám i čtenářům (když se toho odváží) nahlédnout americká herečka Teri Hatcher (nar. 1964), autorka „rozjímavé“ knihy Spálený toast.

Přes veškerou výlučnost svého postavení a povolání se totiž, alespoň dříve, nedokázala vymanit z toho, co bychom mohli nazývat „tradiční ženskou rolí“. To znamená chovat se tím způsobem, že já, žena, si vezmu ten ošklivý, nechutný spálený toast, aby na ostatní zbyly ty nespálené, natřené máslíčkem či něčím jiným, do zlatova upečené, prostě pochoutky. A proč? Protože se očekává, že se žena obětuje ve jménu štěstí těch druhých, kteří tu oběť leckdy nejenže nedocení, ale dokonce i docela bezostyšně zneužijí.

Teri, jak to popisuje ve svém vnitřním monologu, dělávala právě tohle. Když se podruhé vdala a narodila se jí dcera, považovala za naprosto přirozené, že se odstěhuje s manželem, hercem, z Los Angeles do New Yorku, aby on mohl „být v kontaktu s divadelním světem“, protože to pro něj „bylo důležité“. A co bylo důležité pro Teri? Vytvářet rodinné zázemí. Kdyby v tom ale pokračovala, zřejmě by zatím nejslavnější část své kariéry nikdy nenastala.

Ta by totiž nikdy nenastala, kdyby se Teri Hatcher nakonec neodhodlala k rozvodu. Jeho podrobnosti nijak nerozpitvává, sama v sobě si však dokázala uvědomit, kde vlastně celý život dělala chybu, Obrazně řečeno, přežvykovala spálené toasty, protože si myslela, že na nic lepšího nemá, nic lepšího si nezaslouží. A myslela si to proto, že její rodina ji v tom celé dětství a dospívání utvrzovala – otec neustálým srážením její sebedůvěry a matka vlastním příkladem.

Teprve jako matka-samoživitelka (i když v manželství vydělávala víc, než manžel) si Teri uvědomuje, že je na čase se spálenými toasty skončit, a to z poměrně zajímavého důvodu – ani ne tak kvůli sobě, ale především proto, aby nedávala špatný příklad své dceři. Spálené toasty se prostě nejí. A kdo se jimi cpe plnou pusou, nikdy nezjistí, na co používá perleťová lžička. Vy se to ale dozvíte – tedy pokud to ještě nevíte (já to do teď také nevěděla). Buď tak, že si přečtete právě tuhle knížku anebo se vydáte do luxusní, ale do opravdu luxusní restaurace, pravého to opaku spálených toastů.

Není možné zde na tomto omezeném prostoru převyprávět všechno to důležité, co se Teri Hatcher snaží na základě svých zkušeností, často velmi bolestných, sdělit ostatním lidem, především ženám, Není to knížka na jedno zhltnutí, spíše k postupnému pročítání a občasným návratům, jako výpověď úspěšné herečky velmi překvapující. Můžete si samozřejmě o Teri Hatcher myslet, co chcete, ale rozhodně jí neupřete velkou dávku upřímnosti a v důsledku toho i odvahy. Vaším úkolem je jenom najít odvahu přečíst si i to, co by vás mohlo osobně ranit. Zkušenosti žen jsou totiž zřejmě velmi podobné, ať se pohybují v nablýskaném světě Hollywoodu anebo po pražských (či našich jiných) ulicích.

PS. Kdo chce vědět hned teď, k čemu slouží perleťová lžička a už to nemůže zvědavostí vydržet, může mi mailnout.)

Vydalo nakladatelství BB art

240 str., vázaná s přebalem

cena: 249 Kč >