Byl právě čas dovolených a kamarádka mě přemluvila k návštěvě své rodné vísky. Když mi vykládala o létech tam strávených, měla jsem pocit, že cituje z díla Boženy Němcové. Zatímco já jsem v šatičkách šitých firmou ROBÁTKO a spol. chodila s maminkou do kina, ona bosky pásala krávy. Připadalo mi to ohromně romantické a zvědavost mi nedala odmítnout pozvání.

A tak jsem se já, čecháček jak poleno, ocitla v kraji mně zcela neznámém, v česko - polském Slezsku.Tušila jsem sice již

od dob studií, že existuje kdesi na "dálném východě" naší republiky území, jehož nářečí mi znělo podobně jako japonština a stejně tak

dokonale jsem mu také rozuměla, na vlastní oči jsem však to místo shlédla až o pár roků později.

Byla jsem tehdy poměrně mladá (a hloupá), žila jsem jen s dcerkami, a tudíž jsem se nevyhýbala ani setkáním s muži. Jeden mi padl do oka. Mluvil se mnou pěknou srozumitelnou češtinou, a tak mi přišlo divné, proč stále zdůrazňuje, že je Polák. Možná mě tím chtěl odradit, ale dosáhl opaku. Velmi mi zaimponoval! Připadalo mi fantastické, že mám známost s cizincem.

Moji rodiče mi celé dětství a mládí dokonale otrávili svým oblíbeným rčením: "Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem." A zřejmě si předsevzali, že ze své dcery udělají lidí hned několik. Jednali rychle. Sotva ze mne vypadla první slůvka -- táta a máma, zapsali mě do soukromých hodin němčiny, francouzštiny, angličtiny a latiny. Jako na potvoru zapomněli na polštinu. Nechápu, jak se jim to mohlo stát. Zkrátka neodhadli, kam až se z východních Čech dostanu.

Můj hrdina cizinec se udatně bránil. Obzvláště poté, co jsem se vytasila se dvěma dětmi a jedním nevydařeným manželstvím.

Ale když jsem mu něžně pošeptala, že budu šťastná pouze tehdy, budou-li má děvčata navštěvovat polskou školu, abych zase já jim mohla vštěpovat tu úžasnou myšlenku o rozvoji osobnosti pomocí studia cizích jazyků, objednal stěhováky.

Po roce přibyla třetí dcerka, která je perfektním zástupcem naší česko-polské rodinky. Mluví obecnou češtinou jako já, nářečí

je jejím druhým rodným jazykem a chodí do polské školy, což má řadu výhod, třeba už jen v malém počtu žáků ve třídách.

Jen já jediná mám stále mezeru ve vzdělání -- neumím polsky. A to je to, co mě trápí...