>Milé dámy, máme tu další pozvánku na koncert "z mistrovské kuchyně" našeho předního pěveckého tělesa - Pražského Filharmonického Sboru, který vás zve 13.4. do Rudolfina na 2. koncert nového cyklu:

Program 1.části koncertu

Hradišťan

O lásce – moravské lidové písně (upravil Jiří Pavlica)

- Lásko, milá lásko

- Ej, lásko, lásko

- Polajko, polajko

- Svítá svítáníčko

- Zelené sem sela

Z ticha času

- Otvéšta Filosof Konstantin (Jiří Pavlica / staroslověnský text z 9. století)

- Počíná sě Dalimilova kronika česká (Jiří Pavlica / staročeský text z poč. 14. století)

- Velehradské tance ze 17. století (upravil Jiří Pavlica)

- Verbířská, V širém poli, Mašíruju na Francúza–z napoleonských válek (upravil Jiří Pavlica)

Jiří Pavlica / Jan Skácel

Čtvero ročních zastavení

- Stopadesátý sonet o jaru

- Krátký popis léta

- Sonet o lásce a modrém portugalu

- O naději, Mrtví, Pozdraveno budiž světlo

přestávka

Program 2.části koncertu

Pražský filharmonický sbor

Antonín Dvořák (1841–1904)

Šest Moravských dvojzpěvů (upr. Leoš Janáček)

Dyby byla kosa nabróšená

Slavíkovský polečko malý

Holub na javoře

V dobrým sme se sešli

Šípek

Zelenaj se, zelenaj

Vítězslav Novák (1870–1949)

Dvě balady op. 19

Ranoša

Zakletá dcera

Hradišťan a Pražský filharmonický sbor

Bohuslav Martinů (1890–1959)

Čtyři písně o Marii H. 235

Stála Panenka Maria – lidová (upravil Jiří Pavlica)

Zvěstování (Stála Panenka Maria)

Usnula Maria v ráji – lidová (upravil Jiří Pavlica)

Sen (Usnula Maria v ráji)

A teče vodička – lidová (upravil Jiří Pavlica) Snídání Panny Marie (A teče vodička)

Svatý Lukáš, maléř Boží – lidová (upravil Jiří Pavlica)

Obraz Panny Marie (Svatý Lukáš, maléř boží)

Slovo k programu:

Když Antonín Dvořák ( 1841 – 1904) v letech 1875 – 1877 psal své Moravské dvojzpěvy pro hudbymilovného pražského obchodníka Jana Neffa, nikdo netušil, že právě tyto drobné písňové útvary se stanou prvním poslem Dvořákovy světové slávy. Jejich vznik byl vskutku příležitostný. Jak bylo tehdy v měšťanských rodinách zvykem, i u Neffů se hodně muzicírovalo, zpívaly se hlavně lidové písně a německá dueta. Protože neexistovala vhodná dueta česká, navrhl Neff Dvořákovi, aby upravil několik lidových písní pro dva hlasy, a věnoval mu pro inspiraci sbírku F. Sušila Moravské národní písně. Dvořák se však nespokojil s pouhou dvojhlasou úpravou lidových písní. Ze Sušila použil pouze texty a složil na ně písně nové, vycházející z moravské lidové hudby. Dvořák zde prokázal, jak se dokáže vcítit do ducha lidové poezie a jak originálně dokáže přetavit hudební vlivy lidové písně, tzn. že na jedné straně jsou sice patrné vzory lidové písně v melodice, na druhé straně však upoutá tvůrčí originalita v oblasti harmonické, rytmické i formální. Dvořák v nich nenapodoboval lidové písně, přesto - veden svou geniální intuicí - těmto melodiím vtiskl lidový kolorit a uplatnil v nich některé prvky příznačné pro moravskou lidovou hudbu.V Neffově rodině se scházela vlastenecká společnost a zde se také seznámil s Dvořákem Leoš Janáček (1854-1928), pro kterého v té době byl Dvořák autoritou a inspiračním zdrojem. Na dnešním koncertě zazní čtyřhlasá verze Šest moravských dvojzpěvů pro smíšený sbor a klavír v jeho citlivé úpravě z roku 1884.

V tvorbě Vítězslava Nováka ( 1870 – 1949) můžeme vystopovat určitou spřízněnost s Leošem Janáčkem – kompozičně je spojuje láska k lidové písni, která i v Novákově tvorbě zaujala postavení základního inspiračního pramene. V roce 1896 zavítal skladatel na prázdninový pobyt na Valašsko, kde v této izolované oblasti zůstala zachována folklorní tradice ve své čistotě. Pro Nováka to byl objev, v dalších letech pak projel celou Moravu a Slovensko a sbíral lidovou hudbu. Setkal se s L. Janáčkem a s celou řadou moravských folkloristů. Velmi důkladná studia lidové písně, jejich melodická a rytmická analýza, jejich poznávání přímo v terénu i prostřednictvím sbírek ovlivnily Novákovu tvorbu zásadním způsobem. Dnes zazní z tohoto raného období 2 balady na slova lidové poesie moravské, op. 19 z roku 1898. První balada – Ranoša – je vystavěna v dramatickém oblouku, tragické události se vrství v rychlém sledu. Druhá balada – Zakletá dcera – je výrazově rozmanitější, střídají se tu různé nálady. Zvláště působivá je jímavá výpověď altové skupiny jako nešťastné dcery, kterou proklela vlastní matka.

Všechny sborové skladby Bohuslava Martinů (1890-1959) jsou inspirovány českou a moravskou lidovou poezií, obsaženou v Erbe¬nových Prostonárodních českých písních a říkadlech a v Sušilově Sbírce moravských lidových písní. Obě tato základní díla, nezbytná pro poznání našeho folklorního bohatství, skladatele provázela při jeho putování světem. Byla mu jakýmsi pramenem jistoty, neboť posilovala jeho pocit sounáležitosti s prostředím, odkud vyšel. Soustavnější zájem o lidovou tematiku projevuje Martinů v třicátých letech, tedy v době jeho pařížského působení. U Martinů nastává nový vývojový krok vedoucí k větší jednoduchosti, průzračnější a tonálnější harmonii a střídmější polyfonii. A byl to v té době Igor Stravinskij, který Martinů ukázal, jak mohou být do hudebního umění přesvědčivě zakomponovány folklorní motivy. Čtyři písně o Marii pro smíšený sbor z roku 1934 spadají do počátku tohoto dlouhodobého procesu inspirace lidovou tematikou. Spojením madrigalového polyfonního stylu s lidovou poetikou dosáhl Martinů zcela nové umělecké kvality, která dosud neměla v české tvorbě obdoby. Vyznění těchto komorních skladeb je niterné, neokázalé, poetická krása spočívá v jednoduchosti skladebné faktury a rytmicky zvýrazněném textu.

Milada Čejková

předprodej vstupenek:

Česká filharmonie, Alšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1, pokladna tel.: 227 059 352, mail: pokladna@cfmail.cz

Bohemia Ticket, Na Příkopech 16, 110 00 Praha 1, tel.: 224 215 031, www.bohemiaticket.cz