Odporná vlastnost tahle závist! Slušný člověk ji buď nemá, nebo to alespoň úzkostlivě tutlá. Já, osoba veskrze otevřená, se přiznávám -ZÁVIDÍM! Závidím své kamarádce Blance jejího

dědečka. A nejen proto, že si od dvou let směla máčet sušenky v jeho kávě a od čtyř už měla nárok na svoji vlastní. To není zdaleka vše, čím si Blančin děda zasloužil zvýšený zájem z mé

strany. Je totiž s podivem, co sympatií a náklonnosti k ženám se může skrývat v mužském těle. Kdyby to neznělo paradoxně, řekla bych, že dědeček Alfons byl feminista.

Snad že měl pro ženskou duši tolik pochopení, létala k nim jenom "vrána" a nosila dceru za dcerou. Čtyřikrát se vrátila, tolik

se jí v dědečkově chalupě líbilo! Výchovu děvčat vzal tedy dědeček do svých rukou a vedl ji podle svého nejlepšího svědomí. Sami za okamžik pochopíte, že takový způsob pedagogického působení by leckdo nepřekousl ani v dnešní, snad moderní a tolerantní době, natožpak v polovině minulého století. Jako pečlivý a starostlivý

otec si s dcerkami hrál, pěstoval v nich lásku k umění a literatuře. On sám byl totiž filozof, poeta, jemný a citlivý člověk. Ale pozor,

byl i velmi praktický a zručný.

Když děvčata dospívala, začal je připravovat pro život. Přihlásil je do hodin zpěvu, baletu a francouzštiny. Kdyby jen tušil, co jim osud nachystá, mohl si ušetřit spoustu peněz a námahy.

O nedělích, kdy babička ležela na kanapíčku a listovala ženskými časopisy, dívky četly verše Goetha a Byrona, dědeček jim, otáčeje

se v zástěře hbitě kolem kamen a připravuje chutný oběd, uděloval důležité rady: " Děvenky moje, nikdy nepojímejte za chotě muže,

který by vás snad nutil vařit, uklízet, či dokonce prát jeho nevábně páchnoucí ponožky. A kdyby, nedej bože, ještě ke všemu pil a bil

vás, utíkejte od něho, seč vám síly stačí. Sáhněte jen po takovém, který ocení vaše vzdělání, intelekt a nevšední smysl pro krásu.."

Že dívky hledaly vhodné kandidáty na vdavky mnoho let, to vám snad ani nemusím povídat. Nakonec vzaly zavděk prvním " lepším " a...tvrdě narazily. Netrvalo dlouho a všechny začaly vařit, péct, dřít na poli a rodit děti. Tenkrát si "páni tvorstva" mysleli, že právě takový je úděl žen a ony samy ani po ničem jiném netouží...

Naštěstí je to dnes úplně jinak! Současní muži oceňují na ženách všechno to, co před sto léty Blančin dědeček! A když jsou jejich drahé polovičky ještě vzdělány i v umění kuchařském, nosí je na rukou a kupují jim drahé dárky -- domečky, autíčka nebo aspoň kožíšky.

Máme se my ženy zkrátka skvěle! Kdyby se toho dědeček Alfons dožil, jistě by jeho radost nebrala konce....