Poslanecká sněmovna v úterý 16.řijna ve druhém čtení projednala návrh zákona o náhradním výživném, který díky hlasům poslaneckých klubů ČSSD, KSČM a SZ prošel úvodním kolem.

Ve druhém čtení se o návrzích jen jedná, nehlasuje se. Tento dokument již dříve projednaly také sněmovní výbory a komise. Výbory petiční a pro sociální politiku jej doporučily schválit s tím, že by platil od ledna 2008. Komise pro rodinu ho naopak odmítla. O zákonu by měli poslanci a poslankyně rozhodnout příští týden.

Poslankyně Anna Čurdová (ČSSD), která je hlavní předkladatelkou návrhu zákona o náhradním výživném, v rozpravě uvedla, že návrh by v praxi řešil situací dětí, které žijí na hranici chudoby. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS) návrh naopak označil za asociální. V konečném důsledku by podle něj vyzníval v neprospěch dětí, protože údajně znevýhodňuje ty z úplných rodin. Podle Nečase by se stát přijetím tohoto dokumentu stal „univerzálním tatínkem“, protože by výživné vymáhal po dlužnících ještě složitěji než to nyní dělají rodiče. Čurdová si myslí opak – stát má podle jejího názoru větší možnosti než osamělý rodič. Proti návrhu se v rozpravě vyslovil také poslanec David Kafka (ODS). Podle jeho názoru totiž návrh neřeší příčinu neplacení výživného, ale důsledek.

Kafka proto nedávno s poslankyní Kateřinou Jacques (SZ) a poslancem Ludvíkem Hovorkou (KDU-ČSL) předložil vlastní návrh, který se snaží odstranit právě příčinu. Změnou několika zákonů má za cíl pomoci dětem a rodičům při vymáhání výživného. Pozici dlužníků má naopak ztížit. Nyní se návrhem zabývá vláda, poté by měl být zařazen na program schůze dolní parlamentní komory. „Když jsem se dozvěděla, že byl předložen konkurenční návrh, bylo mi líto, že kolegové své návrhy neformulovali do komplexního pozměňovacího návrhu k mému,“ řekla gitĚ Čurdová. Sociální demokracie však podle jejích slov vítá každý návrh, který pomůže zlepšit situaci týkající se rodičů-samoživitelů a především pak dětí. „Pokud návrh ztíží situaci dlužníků a povede k tomu, že peníze doputují k dětem, není problém, abychom ho podpořili,“ dodala. Podle jejího názoru by nebylo od věci, kdyby byly nakonec přijaty oba.

„Mám obavu, že pokud by byl schválen jen koaliční návrh, ztížila by se možná situace dlužníků, ale nevyřešil by se konečný problém, protože matka nebo otec potřebují pro potomka peníze hned na vybavení do školy nebo na ošacení. Nutné je také pěstování kulturních návyků a smysluplné trávení volného času. To všechno stojí peníze,“ uvedla Čurdová. Stát by si měl podle jejích slov spočítat, co je pro něj lepší – jestli posílání peněz přímou cestou nebo následná sanace sociálně patologických jevů. Podle návrhu Čurdové by rodičům dětí, jimž jejich bývalý partner či partnerka výživné neplatí, měl stát podle věku dítěte dávat 2625 až 3795 korun měsíčně. U dětí mladších patnácti let by mělo náhradní výživné činit tři čtvrtiny výživného stanoveného soudem, u starších jeho plnou výši. Nárok by měli jen sociálně slabší živitelky či živitelé dítěte – pokud jejich měsíční příjem nedosahuje 2,5násobku životního minima. O peníze by mohli žádat v případě, že by nejméně dva měsíce po sobě nedostali soudem určené výživné. Stát by poté z dlužníků výživné vymáhal sám.

Koaliční návrh oproti tomu upravuje šest zákonů – občanského soudního řádu, o rodině, o soudních poplatcích, exekučního řádu, o sociálně-právní ochraně dětí a o pomoci v hmotné nouzi. V navrhovaných úpravách se promítla snaha ulehčit procesní postavení člověka, který výživné vymáhá, a ztížit postavení dlužníka. „Soudu má před nařízením výkonu rozhodnutí ve věcech výživného pro nezletilé dítě širší rozsah oprávnění, z nichž čerpá při pomoci oprávněným při zjišťování údajů o bydlišti, místu pobytu, zaměstnavateli, jiném zdroji příjmu a majetku toho, komu z rozhodnutí vyplývá povinnost. Rozšiřuje se přednostní postavení výživného před ostatními pohledávkami i na výkon rozhodnutí prodejem podniku. Prodlužuje se promlčecí lhůta pro případ vymáhání výživného. Zavádí se osvobození od povinnosti platit zálohy na náklady exekučního řízení o výživné. I rozšířená pomoc soudu ve věcech výživného bude osvobozena od soudních poplatků,“ stojí mimo jiné v důvodové zprávě návrhu.

Návrh dále výslovně stanovuje povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytovat v případě neplacení výživného pomoc při uplatňování nároku dítěte na výživné a při vymáhání plnění vyživovací povinnosti k dítěti včetně pomoci při podávání návrhu soudu. „Měl by spolupracovat zejména s orgány pomoci v hmotné nouzi, povinnými osobami, orgány činnými v trestním řízení a soudy. V oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi se ukládají povinnosti spolupracovat zejména s orgány sociálně-právní ochrany dětí, povinnými osobami, orgány činnými v trestním řízení a soudy při uplatňování nároku dítěte na výživné a při vymáhání plnění vyživovací povinnosti. Osobám, které dlouhodobě neplní vyživovací povinnost, se snižuje částka živobytí na existenční minimum,“ uvádí dále důvodová zpráva. Kafka si na rozdíl od Čurdové myslí, že projít by měl jen koaliční návrh. Podle jeho názoru by pro dlužníky nebylo motivující, aby za ně výživné platit stát a aby je pak vymáhal.

Autorka Andrea Cerqueirová je interní redaktorkou gitY.