Úterý 14. srpna bylo dnem návratu členů Expedice Altaj – Cimrman do Prahy. Snaha splnit dávný Cimrmanův sen společně s nadšením všech zúčastněných příznivců tohoto českého velikána dovedly výpravu až na vrchol třítisícové altajské hory, která se bude pyšnit Cimrmanovým jménem.

Hlavním impulsem pro uspořádání této Expedice byla snaha splnit jeden ze snů českého génia Járy Cimrmana, tolikráte bez příslušných poct opomíjeného. Tento sen o velehoře nesoucí jeho jméno si Cimrman pokusil splnit přesně před 100 lety při své cestě z rusko-japonské války, kdy se rozhodl dosáhnout vrcholu jedné z bezejmenných hor ruského pohoří Altaj (evropské velehory byly již jinými ať již více, spíše však méně známými jedinci „rozebrány“). Tento krok podpořila také láska k altajské šerpě Máše, která však byla po přecenění svých sil odnesena Járou Cimrmanem zpět do údolí a nepřímo mu tak zabránila dosáhnout vrcholu.

Iniciátoři Expedice Altaj – Cimrman oživili tento dávný Cimrmanův sen. Cílem však bylo splnit hned dva Cimrmanovy sny – nejen dosáhnout bezejmenného vrcholu a pojmenovat jej jeho jménem, ale také vybudovat domov pro přestárlé umělce. K tomuto účelu byla uspřádána celonárodní sbírka „Národ tobě, Járo Cimrmane“. Přispěvatelé, kteří byli jako poděkování za svůj dar zaznamenáni do Vrcholové knihy, podpořili Expedici finančním darem 648.100 Kč. A co víc, částka převyšující potřeby Expedice bude věnována na výstavbu Domu čtyř múz, důstojného domova pro přestárlé umělce.

Expedice Altaj – Cimrman se vydala na svůj speciální úkol v pátek 3. srpna s velkým očekáváním nového dobrodružství. Od prvních okamžiků na půdě Altajské republiky však stíhaly výpravu komplikace vskutku cimrmanovské. Ať již se jednalo o změnu místa přistání z důvodu mlhy či letu vrtulníku do základního tábora, který místo dvou cest uskutečnil pouze jednu. Výprava se po dvou dnech na cestách a více jak 1.000 kilometrech různými dopravními prostředky přeci jen ocitla v městečku Ťunguru na úpatí altajských velehor.

Základní tábor u Akkemského jezera byl „dobyt“ různými způsoby, někteří jej dosáhli 8. srpna vytouženou helikoptérou, jiní o několik dnů později na koňském hřbetě. „Bylo to krásný. Nikdy bych nevěřil, že strávím čtyři dny v takové výšce na koni,“ hodnotí netradiční zážitek Jiří Kalina, technik Divadla Járy Cimrmana.

S heslem „nado ždať“ (musíme čekat) však byly veškeré nepříjemnosti překonány a 10. srpna ve 12 hodin tři z třiadvaceti členů expedice stanuli na vrcholu 3.610 m vysoké altajské hory v masivu nejvyšší sibiřské hory Bělucha. Zde Radek Jaroš, Radek Kokoř a altajský člen Vjačeslav Gerasimov vyvěsili českou vlajku a uložili elektronickou podobu Vrcholové knihy se jmény všech přispěvatelů do sbírky „Národ tobě, Járo Cimrmane“. „Na vrchol jsem tříčlenné družstvo vedl sám, ale při výstupu na samotný vrchol jsem dal přednost Altajci Vjačeslavovi Gerasimovi. Pak jsem tam vstoupil já a třetí Radek Kokoř. Skláním se před všemi 5 kolegy vrcholového družstva – všichni se nacházeli v takové nadmořské výšce poprvé,“ řekl Radek Jaroš, sportovní velitel Expedice. Jeho slova potvrzuje Genadij Rumlena, člen Divadla Járy Cimrmana: „Nevyšel jsem sice na vrchol, ale přesto jsem šťastný; úkol byl splněn a já vylezl nejvýš v životě – 3.100 m vysoký vrchol nad Akkemským jezerem. A když sečtu všechny výstupy během naší pouti, byl bych i výše než 3.610 m.“

Den na to byl ze základního tábora u jezera Akem památeční holí Járy Cimrmana odpálen golfový míč, čímž byla slavnostně ukončena celá Expedice. Všichni zúčastnění byli velmi spokojeni se svým výkonem i se splněním poslání, za což jim Václav Kotek, náčelník Expedice, dostatečně poděkoval: „Úspěch Expedice umožnilo nádherné počasí a neuvěřitelná trpělivost členů výpravy a jejich vůle dosáhnout cíle. Moc jim děkuji.“ Zároveň předal Andreji Archipovi , členu Expedice a zástupci vlády Altajské republiky, Expediční vlajku a originál vrcholové knihy, jako dar prvnímu místopředsedovi vlády Republiky Altaj J.V. Antaradonovi. Tak byla potvrzena vazba Járy Cimrmana na Altajské pohoří, o čemž svědčily i výsledky pátrání části filmařského týmu Expedice (Vojtěcha Kotka a Marka Dvořáka ) po jeho stopách v Usť-Koksinském regionu.

Expedice Altaj – Cimrman dosažením vrcholu splnila dávný Cimrmanův sen, aby byla jedna ze světových velehor pojmenována jeho jménem. „Členové Expedice a vrcholového družstva teď zpracují detaily výstupu na určenou horu a podají Žádost Federaci alpinismu a horolezectví Republiky Altaj o její pojmenování na „Horu Járy Cimrmana“. Předseda Federace V.D. Šumilov pak rozhodne, zda Žádost postoupí k dalšímu procedurálnímu jednání na federální úrovni,“ potvrdil Sergej Šajchislamov, iniciátor Expedice Altaj – Cimrman.

Ohlasy dalších členů výpravy:

Zdeněk Škrdlant (člen Divadla Járy Cimrmana – horolezec):

„Teď mě mrzí, že jsem na vrchol nevyšel. Nakonec je bezva, že to Jaroš a spol. dokázali. Altajské pohoří je nádherné.“

MUDr. Miroslav Pek (lékař Expedice):

„Jsem rád, že všichni „dobro“ došli do cíle zdraví. Raulovi se na Altaji líbilo (Raul – Mirkův talisman – plyšová krysa).“

Michal Hu (kuchař Expedice):

„Přes veškeré obavy, zda bude Expedici chutnat, jsem velmi potěšen pochvalami.“

Radek Kokoř (člen vrcholového družstva):

„Jsem rád, že jsem se „nahoru na horu“ dostal a děkuji Radkovi Jarošovi za pomoc během výstupu. Pohled z vrcholu byl úžasný a dal zapomenout na všechny předcházející komplikace.

Na druhou stranu mě mrzí, že osud neumožnil splnění vytčeného cíle více členům expedice, všem kamarádům z této náročné výpravy bych přál zažít stejně krásný pocit.“

Evžen Hart (revizor občanského sdružení Expedice Altaj – Cimrman):

„Jsem rád, že helikoptéra byla nahrazena koňmi. Výsledek je podobný za menší náklady. Mistr by z nás měl radost. Nyní se musíme soustředit na další vrchol: DŮM 4 MÚZ.“

Aleš Holub (člen expedice)

„Celá expedice je pro mě velikým životním mezníkem a ukazatelem. Zážitky z panenské přírody spojené s rusko – altajskou ignorací jsou tak silné, že nedovolí zapomenout, bylo to silné. Myslím, že při společném putování horami vznikla mezi samotnými členy pevná přátelství. Děkuji vám kamarádi!“