Několik let mě ve škole i doma obluzovali teorií, že Homo Sapiens je člověk moudrý. Rozum prý používá k tomu, aby zmírnil drsné zákony přírody a slabší jedinci nebyli hromadně požíráni silnějšími.
Následkem pomýleného učení se mi popletly pojmy dobra a zla.
Za dobro považuji: slušnost, poctivost, ohleduplnost, soucit, vstřícnost, dobrosrdečnost, spravedlnost, nezištnou lásku a pomoc, mírumilovnost.
Za zlo: agresivitu, bezohlednost, sobectví, nesnášenlivost, nenávist, aroganci a vulgaritu.
Díky výchovnému blafování jsem nedocenila význam Darwinovy teorie, že člověk má v sobě silně zakořeněné zvířecí geny, protože jeho prapředci Hominidi a vyšší primáti lidoopi měli společnou prapraprababičku opičku.
Tudíž jsem pominula fakt, že v člověku dřímá dravé zvíře a když se ocitne v dravém prostředí, probudí se a začne řádit.
Jakmile klímající zvíře zavětří konkurenční boj, větší kořist, větší území, život v blahobytu, začne vyvádět jak lítá šelma, pro níž platí jediný zákon - zákon džungle jen silnější přežije.
Ve zvířecí strategii se pak dostávají pojmy, které jsem měla zařazené v kategorii zla silně pozitivní náboj. Dravé zlo (tedy pardon dobro) je pak huštěno do hlav lidské smečky, jako jediný možný způsob přežití v konkurenční džungli.
A tak se lidské stádo v rámci zvířecí soutěživosti žene za tučnější kořistí. Kdo dravěji trhá je humánní smečkou považován za borce, který něco dokázal.
Díky tomuto prozření jsem prokoukla i další blaf, kterým mě ve škole častovali: Homo Sapiens - člověk moudrý se nazývá moudrým nikoliv proto, aby zkultivoval drsné přírodní zákony, ale proto, že je dovedl k rafinované dokonalosti ve prospěch mamonářského ega. Ano předčil i zvířecí pud, který po nasycení přestává dál trhat a rvát další kořist.
Zvíře v člověku je nenasytné a chce stále víc. Jeho mamonářský hlad nikdy nekončí. S cynickým výsměchem neustále požírá slabší jedince i lidskou důstojnost. A kromě mamonářského hladu ještě ukájí své nenasytné libido.
Člověčí zvíře tak dosadilo aroganci, agresivitu, její kolegyně a sexuální zvrhlost na stupně oslavovaných vítězů, a ony s cynickým úšklebkem supermanek shlíží na slušnost, poctivost, ohleduplnost, soucit, vstřícnost, dobrosrdečnost, spravedlnost, nezištnou lásku a pomoc mírumilovnost jako na odpad vhodný jen pro chudé poctivé a slušné blbce.
Když jsem prokoukla z výchovného bludu, pokusila jsem se v sobě probudit to své zvíře. Jenomže ono mi sdělilo, že do téhle džungle ho nedostanu, že to je i na jeho žaludek příliš drastické sousto. A tak spokojeně dřímá dál a mě nezbývá, než zůstat slušným a poctivým blbcem.
Zdroj foto: O. Formánek
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.