V poslední době slyším od svých známých stále stejnou žalostnou písničku, kterou ještě doplňují o stejně žalostné sloky se zkušenostmi dalších svých známých.

Z té písničky se ozývá nářek na současné vedoucí managery sedící za stolem, kteří nemají ani ponětí o praxi. Vypočítávají si různé tabulky výkonnosti, aby dosáhli co největších zisků, aby plnili na 120 % a pak se snaží zdeformovat praxi do svých teoretických výpočtů za každou cenu. Svými nesmyslnými nařízeními v praxi nepoužitelnými moří své podřízené. Ti se jim marně snaží vysvětlit, že jejich tabulky nelze v praxi plnit, protože každá pracovní operace vyžaduje jiné nároky a jiný čas. Ovšem teoretik jen těžko praktika pochopí, protože vidí jen svůj svět výpočtů

Dnešní praxe tak připomíná doby socialistického plánování, kdy se stanovovaly nereálné plány plnění, které se pak upravovaly snižováním, jen aby se splnilo a braly se prémie.

Novodobí a to i zahraniční manageři pověření úkolem pozvednout firmy k vyšší výkonnosti a ziskům, tak používají byrokratické socialistické praktiky, které vlastně vůbec nepoznali. Nevychází z potřeb praxe, ale u stolu si vytvoří teorie, do nich se pak snaží napasovat praxi.

Zapomínají totiž, že teoreticky se dá udělat všechno, ale prakticky ne. Praxe má totiž své zákonitosti, které nelze deformovat podle tabulek a výpočtů. Je to podobné, jako kdyby lidé měly růst podle toho, jaké jim krejčí ušijí šaty. Prostě by měly svá těla naformovat do šatů. Pravda některé ženy podléhají módním modelingovým trendům a snaží se zarovnat své oblé tvary do modelu vychrtlice prkno. Ale to je spíš následek módní mánie a nikoliv příklad toho, jak napasovat praxi do teorie.

Za totality jsme nadávali na absurdní předpisy, které v praxi stejně nešly plnit, a proto se obcházely stylem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Ovšem naivně jsme se domnívali, že absurdní teoretická nepraktičnost je výsadou totalitního tureckého hospodářství a tržní ekonomika si ji nemůže dovolit. Z naivity nás rychle vyléčila dnešní realita, když jsme zjistili, že absurdní byrokracie se velice dobře zabydlela i v prosperujících západních ekonomikách, které nám tu teď zavádí zahraniční odborníci - manageři.

Studovaní manageři, kteří mají teoreticky ekonomiku v malíčku a někdy jen absolventi nějaké managerského rychlokursu si myslí, že spolkli všechnu moudrost, a tak se tváří jak mistři světa, které praxe nezajímá. Nedochází jim základní princip, že nejdřív byla praxe a od ní se odvíjela teorie. Z teorie lze vycházet pouze při vědeckém výzkumu, ale opět se musí ověřit praxí a když v praxi nefunguje, je k ničemu.

Zaměstnanci se tak snaží balancovat mezi nemyslnými teoretickými požadavky svých šéfů a požadavky praxe. Kdo se ozve může jít, na jeho místo čeká spousta dalších. Když člověk slyší, anebo na vlastní oči jako zaměstnanec vidí, v jakém chaosu firma funguje, diví se, že nezkrachuje.

A zrovna tak jako nelze výškou ani proporcemi zarovnat všechny ženy do jednoho střihu a jediné velikosti, nelze napasovat praxi do teoretických tabulek. Ovšem tento základní fakt odborníkům na ekonomiku uniká . A tak lze říct, že i socialistické plánování bylo rozumnější než dnešní teoretičtí odborníci, protože se nesnažilo přizpůsobit teorii praxi, ale naopak přehnaně plánované požadavky přizpůsobilo praxi snížením plánu.