Museum Kampa, U Sovových mlýnů 2, 118 00 Praha 1 od 17. května do 29. července 2007

Pořádá Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových za podpory Komerční banky, a.s.

Kurátorka výstavy: Meda Mládková

Společná výstava Františka Kupky a Pieta Mondriana má v rámci profilu Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových přirozenou logiku. Muzeum, jak známo, vlastní jednu z nejvýznamnějších kolekcí Kupkova díla na světě a svůj zájem proto zcela programově obrací k takovým uměleckým fenoménům, které jsou konsekventním vyústěním snahy o systematické odkrývání mnohovrstevnatého kontextu Kupkovy tvorby.

Malíři František Kupka (1871-1957) a Piet Mondrian (1872-1944) mají velmi mnoho společného. Narodili se téměř ve stejné době - Kupka v Čechách, Mondrian v Holandsku - oba studovali na akademii umění - Kupka v Praze a ve Vídni, Mondrian v Amsterdamu. Do historie moderního umění 20. století pak především vstoupili jako nejsmělejší průkopníci abstraktního malířství. Důležitá fáze jejich objevitelského úsilí je pak do značné míry svázána s ranou tvůrčí periodou, o kterou jde v tomto projektu především. Kupka pobýval v Paříži od r. 1896, Mondrian od r. 1911, kdy podobně jako jeho souputník vystavil dva ze svých nejnovějších obrazů v Salonu nezávislých. Nemáme sice informace o tom, zda se vůbec znali, ale patrně o sobě věděli. Měli společného přítele, malíře a kritika Theo Van Doesburga, který v roce 1924 dokonce napsal oslavný článek ke Kupkově pařížské výstavě.

Ačkoliv k verzi čistého “absolutního” malířství dospěli rozdílnými metodami, mezi ranou vývojovou fází Kupky a Mondriana – zejména obdobím prvním dvou desetiletí 20. století - existují mnohé pozoruhodné a vzrušující paralely.

Společná výstava v Museu Kampa je uměleckým dialogem obou geniálních tvůrců, je ojedinělou příležitostí bezprostředně porovnat, pochopit a také si vychutnat svébytný způsob, jakým dospěli ke své osobní vizi abstraktního umění. Na jedné straně názorně dokládá dva zcela originální a radikální přístupy směřující k osvobození tradičních dogmatických principů malby překonávající konvenční omezení viditelné skutečnosti, na straně druhé se pokouší ukázat na synchronní myšlenky a momenty, kterými se jejich tvůrčí cesty ubíraly v úsilí o vyjádření „esence přírody skryté v realitě“.

Zatímco Mondrian (jeho tvorba se u nás v tomto rozsahu představuje vůbec poprvé) omezuje svou škálu výrazových prostředků a pomocí linií, ploch a barvy postupně abstrahuje kompozici do jednoduchých geometrických tvarů, Kupka toužil vytvořit obrazy v rytmech a v čistých barevných vztazích, které by mohly být přirovnány k hudebním abstrakcím J.S.Bacha. Navzdory nepochopení ze strany uměleckých kritiků důsledně razil své umělecké krédo.