Alternativní romantická tragikomedie, ujetá tak akorát

Země: USA

Rok: 2006

Žánr: komedie/drama/fantasy/romance

Hrají: Will Ferrell, Maggie Gyllenhaalová, Emma Thompsonová, Dustin Hoffman, Queen Latifahová

Režie: Marc Forster

Tahle svérázná variace na humornou romantiku skutečně nesplňuje tradiční hollywoodský syžet. Už jen proto, že jejím hlavním hrdinou je berní úředník, což je povolání, které má s romantikou skutečně jen velmi málo společného. A ještě ke všemu se jedná o románovou postavu. Abyste tomu rozuměli, Harold Crick, bezmála čtyřicetiletý starý mládenec a dokonalý suchar, neustále něco v duchu počítající a řídící svůj život na vteřinu přesně podle svých náramkových hodinek, se totiž zrodil v hlavě geniální spisovatelky Karen Eiffelové. Z rozmaru nezkrotné scénáristovy fantazie však zároveň existuje i v našem reálném světě. Je tedy člověk z masa a kostí, ale zároveň jen pohopouhou myšlenkou,výplodem něčí obrazotvornosti. Navíc je zřejmé, že smyslem Haroldovy existence není jeho život, ale spíše jeho smrt, kterou pro něj neurotická spisovatelka za pomoci razantní, nakladatelstvím vyslané asistentky již brzy chystá. Zbývá jí jen jediné – vymyslet dostatečně katarzní způsob Haroldova skonu. Zároveň svého hrdinu ovšem nechá po uši se zamilovat do pohledné, sympatické a svobodomyslné dívky. Komu by se v takové chvíli chtělo umírat? Harold se rozhodne nenechat to jen tak a za pomoci věhlasného literárního vědce se pokusí svoji stvořitelku identifikovat, vyhledat ji a poprosit o změnu konce její knihy. Tak strašně se mu chce žít...

Zápletka je to po čertech komplikovaná a na první pohled zavání samoúčelnou exhibicí vlastních tvůrčích schopností na sto honů. Mladý scénárista Zach Helm je evidentně fanouškem proslaveného konstruktéra zapeklitých komediálních podivností Charlese Kaufmana, tvůrce scénářů k filmům V kůži Johna Malkoviche nebo Věčného svitu neposkvrněné mysli. Ještě ovšem není na jeho úrovni – někdo by řekl bohužel, já říkám bohudík. Kaufmanovi se rozhodně scénáristická brilance upřít nedá, někomu se však jeho důmyslné zápletky mohou zdát až příliš do sebe zahleděné, chladné, stejně tak že absence jakéhokoliv vyššího smyslu a okázalá prezentace absolutního „cool“ nadhledu může ukrývat neochotu či dokonce neschopnost něco zásadního sdělit. I duchaplné hrátky mohou lehce ztratit duši. Což v případě příběhu Harolda Cricka naštěstí nehrozí. Hrdina totiž právě naopak od prázdnoty směřuje k naplnění, od citové vyprahlosti k dojemnému souznění, od uzavřenosti k odevzdání. Krkolomná zápletka tu neexistuje jen sama pro sebe, ale aby připravila půdu velmi chytře vymyšlenému závěru, v němž autor scénáře dovádí spisovatelku a vlastně i sebe ke gestu velké pokory, nad níž i srdce kritikovo zjihle usedá – pakliže mu to jeho vlastní ego dovolí.

Celý film je pak jedno parádní sólo pro amerického herce Willa Ferrella, který se etabloval jako komik v, kulantně řečeno, velmi lehkých veselohrách. Ostražitost, kterou k němu zpočátku znalec jeho předchozí práce zaujímá, se však rychle rozpouští a vysvětluje, proč byl za tuto roli nominován na letošní Zlatý glóbus. Nesmělého účetního Harolda dokázal obdařit dojemnou opravdovostí a jeho pozdně probuzená, o to intenzivnější touha po životě, projevující se až dětsky dychtivě, má skutečný potenciál svázat ho s divákem opravdu silným poutem spoluprožívání a soucítění. Znamenitě mu v jeho snažení pomáhá i Maggie Gyllenhaalová jako dívka jeho srdce Ana, která umí být rázná i něžná a oproti některým kolegům jsem toho názoru, že mezi ní a Ferrellem existuje ta správná chemie, povyšující filmovou dvojici nad rámec komerčního kalkulu, dávajícího obvykle dohromady spíš dvě jména než dva skutečné lidi. Stejně tak herečtí matadoři, Emma Thompsonová jako podivínská spisovatelka Karen a Dustin Hoffman v roli podobně podivínského literárního vědce dr. Hilberta, obohacují snímek každý o jiný druh svébytného půvabu, daného jejich nesmírným talentem a osobitostí.

Možná spíš než romantická komedie by se Horší už to nebude mělo nazvat tragikomedií s romantickou zápéletkou, protože rozhodně zasahuje hlouběji pod klasické schéma „dva se sejdou – zamilují – rozhněvají – usmíří“. Nabaluje na sebe ještě jiné motivy a dojetí vyvolává rozhodně častěji než smích. Každopádně se vymyká obvyklým škatulkám a kromě zábavy nabízí i podněty k zamyšlení, což od klasické romantické komedie většinou čekat nemůžete. Pokud vám ale není proti mysli si naordinovat trochu filozofie o smyslu bytí a dilemat tvůrčí práce, oděné protentokrát do úsměvnějšího a lehčího tónu, pak by vás tato romanticko-fantastická směsice žánrů měla uspokojit a snad i potěšit.

Zdroj foto: www.spi-film.cz