Kameraman a režisér F. A. Brabec o víkendu natáčel kamerové testy pro připravovaný Máj.

Filmový projekt s názvem „Máj“ režiséra a kameramana FABrabce je koncipován jako celovečerní hraný film pro celou rodinu. Tento projekt v mnoha ohledech navazuje na film „Kytice“, který v době svého uvedení slavil výrazný divácký úspěch a to návštěvností přes 600 000 diváků. Podobně jako Kytice je i námi připravovaný projekt „Máj“ především odvážným autorsko-režisérským nápadem. I když tuto látku zná každý ze školních lavic, dosud nikdo se jí neodvážil zpracovat filmově. Již po přečtení scénáře je jednoznačné, že kameraman a režisér FABrabec toto dílo ztvární okouzlenýma očima třetího tisíciletí a znovu dokáže, že i na klasika se dá masově chodit do kina.

Režisér F.A.Brabec, producent Miloš Remeň

Tento filmový projekt je realizován v koprodukci s Českou televizí.

HISTORIE

Máj vrcholné dílo českého romantismu je vlastně přepisem skutečné události zasazené do reálně existující krajiny, i když poněkud jinak než tomu bylo ve skutečnosti.

Postava Hynka je spodobněním skutečného otcovraha Hynka Schiffnera, který žil v 60-tých letech v Dubé. Zločin spáchal z milostných důvodů a co je zvláště příznačné - v měsíci květnu, tedy v máji. Otec nepřál jeho lásce a odpíral svolit ke sňatku svého syna s dívkou z kovárny. V prvních májových dnech roku 1774, došlo k vyhrocení konfliktu a v Hynkovi uzrál úmysl zabít otce.

7. května 1774 odešel starý Schiffner pracovat na chmelnici, v místě zvaném Saugrund (Sviňský důl). Hynek se dostal nenápadně na chmelnici a nic netušícího otce napadl zezadu. Ranami ho srazil k zemi, kde ho pak dobil k smrti. Mrtvolu vhodil do skalního úvozu a zakryl ji. Přesto ji však sousedé, když hledali jeho otce, protože se nevrátil domů, objevili. Na chmelnici se navíc našly neklamné stropy zločinu. Vzhledem ke známým neshodám mezi otcem a synem byl Hynek obviněn z vraždy, k níž se krátce na to přiznal. Otcovrah byl poté eskortován do Mladé Boleslavi, kde byl přes dva měsíce vězněn ve sklepě pod kulatou věží tehdejšího kriminálního soudu. Tato budova je po menších úpravách zachovalá dodnes, Mácha ji pouze „přenesl“ na břeh jezera.

Senát kriminálního soudu odsoudil Hynka k smrti lámáním v kole. Odsouzenec několikrát marně žádal o milost. Veřejná poprava se konala 19. července 1774 nedaleko Mladé Boleslavi, v místě dodnes zvaném „Na spravedlnosti“. Poprava prý byla hrůzná a byla poslední svého druhu vykonanou v českých zemích.

Drsné rodinné a milostné drama jistě zanechalo mohutnou stopu v Máchově rozjitřené duši se tak se stalo základem Máje.

I Postava Viléma „strašného lesů pána“ má svůj reálný původ v severočeském loupežníkovi Václavovi Kumrovi, který žil v malé osadě Vísce, nedaleko Bezdězu. Byl nemanželským dítětem, proto ho hanlivě přezdívali Webrův Vašek (podle jeho skutečného otce - panského mušketýra). Brzy se stal rváčem a zlodějem a na konci 18. století i vůdcem obávané loupežnické tlupy. V květnu 1798 byl zatčen v Doksech /v hospodě „Na šancích“/ a eskortován do Prahy k dalším výslechům a potom na 20 let uvězněn v Brně na Špilberku. Ve stáří se vrátil do rodného kraje, kde v roce 1843 zemřel, tedy 7 let po Máchově smrti.

Dějiště Máje soustředil Mácha v jedno místo, ač tomu tak ve skutečnosti není. Středem krajinného obrazu se stalo dokské jezero se světelnou a barevnou atmosférou červencového či srpnového léta. Tato jezerní kulisa byla doplněna „bílou věží“ budovy mladoboleslavského kriminálního soudu a „popravním pahorkem“, na jehož menším vrchu stál kůl a popravčí kolo a na druhém vyšším vrchu bílá kaple. Popravní pahorek existuje dodnes, asi 3 km od dnešního Máchova jezera a přestože jeho reliéf byl značně pozměněn terénními úpravami při stavbě železnice, vyšší vrcholek s kaplí zůstal prakticky nedotčen a každý kdo chce na něj může dojít tzv. alejí vzdechů a v místě, kde kdysi stála bílá kaple rozjímat nad osudem Hynka, Viléma a Jarmily.

Kamerové testy

TVŮRCI

FABrabec – režie, kamera

Absolvent FAMU - filmová kamera.Umělecké zaměření - celovečerní hraný film ( celkem 14 filmů ), reklamy a videoklipy. Jeho práce snese ta nejnáročnější umělecká měřítka.Jako kameraman se podílel na deseti celovečerních filmech a získal několik cen. Režijně debutoval v roce 1996 filmem Král Ubu. Dalšími filmy, na kterých se podílel režijně i kameramansky byla mimořádně úspěšná Kytice , Krysař a Bolero.

Celovečerní filmy (kamera) :

Čas sluhů (1989) – režie Irena Pavlásková – Kameramanský debut.

Česné uznání na MFF v Cannes 1990, Zvláštní cenu poroty na MFF Montrealu 1990 apod.

Volná noha (1990) – režie Julius Matula

Stavení (1991) – režie Miloš Zábranský

Obecná škola (1992) – režie Jan Svěrák

Film byl v roce 1992 nominován na Oskara. Cena za kameru na FF Bellinzone v roce 1992. Smacznego, telewizorku! (1993) – Pavel Trzaska (Polsko)

Akumulátor 1 (1994) – režie Jan Svěrák

Film zvítězil v týdnu kritiky na MFF v Benátkách 1994. Cena literárního fondu za nejlepší kameru roku 1994.

Jízda (1994) – režie Jan Svěrák

Český lev za nejlepší kameru roku 1994. Film získal Křišťálový globus na MFF v Karlových Varech 1995.

Jméno kódu Rubín (1995) – režie Jan Němec

Celovečerní filmy (režie a kamera)

Král UBU (1996) režijní debut

Film získal Cenu Zdeňka Podskalského za nejlepší debut na festivalu Hrnec smíchu v Novém Městě nad Metují. Celkem 7 nominací na Českého lva : kamera, střih, hudba, architekt, kostýmy, hlavní mužská role, vedlejší mužská role. Tři české lvy získal : kamera, hudba, architekt.

FAMAFEST 99 (Portugalsko) – Grand Prix za nejlepší režii

Kytice (2000)- Celkem 8 nominací na Českého lva : film roku, kamera, střih. hudba. zvuk, kostýmy, architekt, plakát.

Čtyři České lvy získal : kamera, hudba, zvuk, plakát.

Krysař (2003) –nejrychleji natočený film

Bolero (2004)-nominace Český lev-nejlepší kamera

Videoklipy a reklamy :

Vytvořil desítky hudebních videoklipů např. K. Gott, L. Bílá, D. Hůlka, Tři sestry, J. Nohavice, I. Csáková, Sexy Dancers, J.A.R., Daniel Landa, P. Muk, I. Bartošová apod.

Spolupráce na tvorbě reklam (cca 150 jako kameraman a 50 jako režisér a kameraman.) Např. Bohemia sekt, Expandia banka, American Express, KB, Commercial Union, Vlasta, Tetra, Nella batole, Bariéry I, II, Amstel Beer, Zlatý bažant, Benzina, Orange-Globtel, Emco, Kolonáda, Jupí Drink apod.

Ceny : Anděl: nejlepší videoklip roku: Ave Maria – Lucie Bílá, Rock report - ŽEBŘÍK: nejlepší videoklip roku: J.A.R. – Bulháři, Zlatý klinec (Slovensko) – nejlepší reklama roku: Tetra Pack

Miloš Remeň - producent

Pochází ze známé filmařské rodiny filmového střihače Maximiliána Remeně, který byl v roce 2003 oceněn prezidentem Slovenské republiky Nejvyšším státním vyznamenáním za rozvoj Slovenské kinematografie. Po ukončení studia na gymnáziu v Bratislavě nastupuje do zaměstnání ve Slovenské filmové tvorbě Bratislava do dobře známého filmařského prostředí a jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího výroby proniká do hloubky filmové produkce. V roce 1989 se stává produkčním na "volné noze" a po realizaci několika projektů ve vznikajících soukromých filmových společnostech na Slovensku odchází do Prahy, kde delší dobu pracuje jako vedoucí výroby na zakázkových zahraničních projektech v různých filmových společnostech. V roce 1995 se vrací k samostatné produkční práci a řídí výrobu českého projektu "Nejasná zpráva o konci světa" režiséra Juraje Jakubiska. V roce 1997 zakládá vlastní producentskou a výrobní firmu Beltfilm, s.r.o., která byla kromě jiných i producentem projektu „Kuře Melancholik“ (9 nominací Český lev a 3 České lvy) nebo také výkonným producentem filmu „Devátý den“ významného německého oskarového režiséra Volkera Schlöndorffa.

KONCEPCE

Obrazová báseň v pravém smyslu slova? Ano! Neboť nelze k tomuto filmu přistoupit jinak než fascinující silou obrazu rovnající se fascinující síle slova. Filmový obraz je mocné médium a dokáže zasáhnout neméně než výjimečný text, ač se ten mnohým může zdát do jiných druhů umění nepřevoditelný.Nebudeme recitovat. Nebudeme opisovat slovy, co kamera dokáže sdělit obrazem a film příběhem. Nebudeme opakovat, co je notoricky známé, a přesto i neznalci Máje porozumí, že řeč je o lásce a nezměrné touze. Dobu nechceme definovat přesně – příběh se odehrává kdysi dávno - a proto ani kostýmy, masky či dekorace nebudou přesně zařazeny. Vlastně by nás to při strhujícím obrazovém vyprávění nemuselo nijak zvlášť zajímat. Jsme natolik oslepeni láskou a jarmarkem přírody, že si ani neuvědomujeme, kde a kdy jsme…

Jakkoli jsme však v nepříliš konkrétním a nepříliš vzdáleném „dávnu“, naši mladí, možná velmi mladí hrdinové jsou spíše současní. Ačkoli o tom výtvarná stránka filmu či hudba na první pohled nevypovídají, o to víc cítíme, že takto jednáme a cítíme i v dnešních časech…

Emoce je pohyb, směr, kterým se chceme vydat všemi – především obrazovými – prostředky.

Budeme pracovat s barvou, která nám umožní přecházet z reálna do snových vizí.

Budeme pracovat se světlem, které nám pomůže nahlédnout do nejtemnějších koutů světa a lidské duše. Obnažíme stín. Budeme oslepeni nesnesitelně jasným bílým světlem, v jehož přezáření objevíme netušené.

Budeme pracovat s prostorem, který změníme z niterného detailu v úchvatný obrazový monument.

Budeme pracovat s živly, které nám pomohou pochopit hrdiny a jejich svět, protože příroda bude významným hercem v této tragédii

Budeme pracovat s atmosférou, komunikující s hrdiny na každém kroku.

Budeme pracovat s časem, který je k lidskému údělu tak neúprosný.

Uvidíme tedy obrazy snění mého více než obrazy života mého a doufáme, že toto snění je směr, kterým dokážeme text, prověřený víc než stoletím, převést do strhujícího příběhu o věčné lásce a vášni...

KAREL HYNEK MÁCHA

Jeden z největších českých básníků, představitel českého romantického básnictví se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Záhy se však rodina přestěhovala, a tak své dětství a dospívání prožil v chudé čtvrti kolem kostela sv. Petra. Po matce, která pocházela z muzikantské rodiny, zdědil hudební vnímavost.

Své první sentimentálně romantické básně, které skládal při školním studiu literatury napsal v němčině / Versuche des Ignaz Macha - Pokusy Ignace Máchy (1829)/. Roku 1832 ukončil Mácha filosofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. První otištěná Máchova báseň je Sv. Ivan (Večerní vyražení, 1831). Účastnil se společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle, kde se, seznámil se svojí životní láskou Eleonorou Šomkovou. Jejich bouřlivá láska je zdokumentována v intimním Deníku Máchy z r. 1835.

Zdrojem bohatých zážitků bylo pro Máchu především jeho cestování. Lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla nespoutaně dokreslovat zbytky dávné minulosti v pestrý obraz života nesoucí barvy básníkových snů. Zříceniny osamělých hradů, v podmanivém světle rozbřesků nebo krvavých západů slunce či za svitu plné luny, zrcadlení skal a lesů v hladině rybníků - jezer, to vše rozněcovalo Máchovu obrazotvornost a bylo nejen kulisou, neboť scenérie i vylíčený děj byly v souladu se subjektivními prožitky básníka.

Pro Máchovu tvorbu je typickým rysem - rozpor mezi snem a skutečností. Svědčí o tom např. básně /Budoucí vlast, Těžkomyslnost, Noc/, či prózy /Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Marinka/, ale i jeho největší a nejznámější dílo lyrickoepická báseň Máj, kde se básník ztotožňuje s hlavním hrdinou Vilémem. Přemíra subjektivity však způsobila ve své době nepochopení Máchova díla.

Zvuková organizace Máje - hudebně dramatické skladby (čtyři zpěvy, dvě intermezza) i nalezení dosud netušených významových možností dala základ modernímu českému básnickému jazyku.

Máj Mácha vydal v dubnu 1836 vlastním nákladem. V té době dokončuje právnická studia a získává místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Po narození syna chystá sňatek s Eleonorou Šomkovou, který se však neuskutečnil, protože Mácha onemocněl a zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích. A tak v plánovaný den svatby byl Mácha pohřben.

Zdroj: http://www.beltfilm.cz/ Zdroj fotografií: Beltfilm