Pohodlnější život zvířat na farmách a z toho plynoucí kvalitnější potraviny, to je cílem evropského projektu Wellfare Quality, na kterém se podílejí i čeští vědci. Tvrdí úvodní věta článku Hospodářská zvířata potřebují pohodu (LN 31. 3. 2007), s tak absurdně dokonalými podtitulky jako ten o hravém pašíkovi v názvu mého zamyšlení, tak tvrzení, že „zemědělci se vracejí k přírodě“. Ano, pokud se usmíváme, je to tak správně, protože jinak byste museli plakat.

Prý celkem 150 expertů ze čtyřiceti evropských zemí vyvíjejí monitorovací systém, který má mapovat „pohodu“ chovných zvířat, tedy prasat, skotu a drůbeže.

Už první výsledky jasně prokázaly, že „hraní přináší pevnější nervy“: zvířata, která si mohla v raném věku hrát, se později lépe vyrovnávala se stresovými situacemi. Další zjištění je rovněž (z pohledu českých porodníků) šokující: selatům předpisy EU zaručují nejméně první tři týdny trvalý pobyt s matkou, protože předčasně odstavená selata trpí poruchami zdraví i chování. A mají mít dostatek podestýlky, aby si v ní mohla hrabat a hrát. Příliš rychle odstavená telata se hůř vyrovnávají se stresem. Slepice potřebují nejen dostatek krmiva, ale i prostoru. Atd. (A co děti? Mají si kde hrát?)

Naznačuji, že zatímco jsme ochotni přiznat, že „hravý pašík = zdravý pašík“, že hospodářská zvířata by měla např. mít možnost pohybu, že by mezi nimi neměl panovat žádný strach, ve většině českých škol to stále neplatí. Americký psycholog Noel McInnis popsal typické vyučování (v USA, ale u nás to většinou není o moc lepší) již před více jak pětadvaceti lety takto: „Dvanáct let vězníme dětské tělo v omezeném prostoru, jeho energii v omezených aktivitách, jeho smysly v omezených situacích, jejich sociabilitu v omezeném množství kamarádů, jeho mysl v omezených zkušenostech o světě kolem nich.“

Zpátky k „wellfare“ výzkumu. Jak ušlechtilé snažení to je! Jakých objevů se ještě dočkáme… Dnes jsou totiž při běžném chovu telata a selata hned po porodu oddělena do samostatných kotců, aniž by matku vůbec spatřila. „Zkoumáme chování telat, která s matkou nějaký čas zůstanou. Tento pokus ještě probíhá, ale už nyní se zdá, že to zvyšuje hravost zvířat, a tím zřejmě i jejich schopnost vyrovnat se později se stresovými situacemi“, hodnotí výzkum jistý český odborník. O co jde? O biftek, který bude „pětihvězdičkový“.

„Například brojleři jsou vyšlechtěni tak, že rostou příliš rychle. Často u nich dochází k poruchám pohybového ústrojí. Jejich maso „chutná“ jinak než maso pomaleji rostoucích linií…“ konstatuje dále výzkumník. Předpokládá se, že projekt bude běžet pět let, než vyústí např. do celoevropského systému označování masa.

Wellfare Quality projekt se také zaměřuje na jiné krmení: krávy mají dostávat např. více luštěnin. Léčit by se zvířata měla ne antibiotiky, ale přírodními prostředky. Vědci zkoumají účinky vzácných bylin…

Připomnělo mi to podobně absurdní příhodu z konce 80. let. Kamarádka studovala hygienu na medicíně a jako diplomovou práci si zvolila ergonomii v kravínech. Zkoumala životní podmínky v tehdy typických socialistických velkovýrobnách mléka (a masa). Zjistila, že kravíny jsou nesmyslně projektovány tak, že prakticky všechno v nich poškozuje zdraví tam ustájených krav a telat. Zároveň si ale nemohla nevšimnout, a ve své tehdejší naivitě to v práci také uvedla, že krávy jsou na tom velmi špatně, ale dojičky ještě hůř: např. „díky“ nesmyslně a nelogicky (příliš vysoko či naopak nízko) umístěným žlabům si ničily zdraví.

Mimochodem, ale celkem příznačně, právě v tu dobu měl jako každý rok letět děkan fakulty na mezinárodní kongres ergonomie do Švédska. Z nějakých důvodů ale ani on, ani jeho zástupce nemohl, a tak se vedení fakulty zeptalo studentů posledního ročníku, jestli by tam někdo nechtěl zajet. Moje známá se, i když neuměla anglicky, typicky drze a zároveň naivně přihlásila (kdo se tehdy mohl dostat do Švédska, že?). Přeložil jsem tedy závěry její diplomky do angličtiny tak, že jsem pod původním textem překlad napsal foneticky. Ona text na konferenci nějak přečetla, a k překvapení svému, ale později i vedení pražské fakulty, sklidila takový úspěch, že ji pak zvolili do evropského předsednictva onoho mezinárodního svazu ergonomů (což se předtím nikdy v historii nepoštěstilo žádnému jinému oficiálnímu a hojně otitulovanému reprezentantovi českého vysokého školství).

Po návratu do ČSSR z toho byl velký, ale rychle ututlaný skandál, diplomku jí neuznali, musela přerušit studium, ale za dva roky přišla „sametová“ a školu si bez potíží dodělala.

Hm. Není to absurdní? Ani ve školách, ani v kravínech se u nás od těch 80. let zase až tak moc nezměnilo, že? Zatím jsem nikde nenašel tvrzení hravý školák = zdravý školák. Nebo hravá společnost = zdravá společnost. Novorozenci jsou v našich porodnicích stále rutinně matkám odebíráni (přestože je už dvacet let doporučováno WHO děti matkám neodebírat). Děti stále nesmí běhat po chodbách a často se během pro ně nesmyslně dlouhých 45 minut typické školní „hodiny“ nemohou ani protáhnout, natož „hrabat v podestýlce“. Až na výjimky školáci ve školních jídelnách (a studenti v menzách) konzumují stále stejnou typicky českou (dle mínění mnoha lékařů „sebevražednou“) „dietu“. A až donedávna dětští lékaři aplikovali antibiotika téměř na každou rýmu.

Nechtěl bych se dožít časů, kdy bude každý pašík zdravý, protože mohl být hravý, zatímco děti budou dále rodičkám odebírány a budou stále agresivnější (protože se budou stále hůře vyrovnávat se stresem), a protože školy zůstanou vězením.

http://lidovky.zpravy.cz/hospodarska-zvirata-potrebuji-pohodu-dxt-/ln_noviny.asp?c=A070331_000160_ln_noviny_sko&klic=218583&mes=070331_0