Při svých toulkách Evropou jsem již dvakrát měla to štěstí a zavítala jsem do severozápadního cípu Švýcarska, přímo za Francouzsko - Německé hranice. V koutku evropské velmoci zde nenápadně leží drobné, čisto skvoucí, precizní městečko Basilej. Při jeho návštěvě se ani nechce uvěřit, že se svojí rozlohou zastává post druhého největšího města v zemi. Rozkládá se na obou březích řeky Rýnu. Právě Rýn, jež pramení v několik desítek km vzdálených ledovcích, se může pochlubit pro nás nevídanou čistotou, v jarních a letních měsících až průzračností, rozděluje město na Malou a Velkou Basilej. Dá se říci na novou a starou část, kde leží historické centrum i většina kulturních památek.

Je typickým centrem obchodu, kultury a zejména pro Švýcarsko charakteristickým centrem chemického a farmaceutického průmyslu. Pyšní se také nejstarší univerzitou v zemi. Symbolem města je Spalentor, impozantní 700 let stará brána v hradbách, sahající svým původem, stejně jako mohutné opevnění až do římských dob.

Z historických pramenů se můžeme dočíst, že Basilej byla založena Římany v roce 44 př. Kr., následně byl okupována kmeny Alemánů, Franků a Burgundů, aby se v roce 1032 stala součástí Německé říše. Ve 14. století byla místem konání basilejského koncilu, který se neúspěšně pokusil o překonání rozkolu v katolické církvi.

Dotyk historie cítíme takřka na každém kroku. Stále dochované Augusta Raurica římské trosky ležící u Rýna jsou největšími ve Švýcarsku. Římska kolonie s téměř 20.tisícovou populací tu byla založena v roce 43 př. Kr.. Restaurované zbytky zahrnují amfiteátr, několik chrámů a románské muzeum.

Zdejší Münster nebo-li katedrála postavena v 11. století n.l. je vskutku pamětihodností. Její gotické věžičky z červeného pískovce jsou obdivuhodné. V roce 1019 byla vysvědcena, některé části byly však přistavovány ještě po dalších 500 let. Za pozornost stojí už jen samotné prolínání dvou slohů, gotických exteriérů a románských interiérů. Uvnitř katedrály, v severní uličce, naleznete mramorovou hrobku Erasma Rotterdamského, který v roce 1536 v Basileji zemřel a je zde pochován. Pozoruhodný je také dveřní prostor v románském slohu lemovaný výjevy zobrazujícími Poslední soud. Průchozí zadní část katedrály otevírá nevšední pohled na Rýn s druhou částí města.

Městská radnice byla postavena v 16. století, ve svém jasně červeném pískovcovém provedení je výraznou dominantou hlavního náměstí. Co však rozhodně v Basileji nelze minout jsou muzea. 35 muzeí, galerií, soukromých i státních v tak malém městečku je světový unikát. Návštěvníkům a milovníkům umění z celého světa nabízejí od moderního umění, historii, etnografii přes přírodní historii, hudební nástroje až po film a farmaceutické pomůcky vše.

Muzeum výtvarného umění (Kunstmuseum) se pyšní největší sbírkou umění ve Švýcarsku. Naleznete zde náboženské motivy starých holandských mistrů, impresionisty, švýcarská a moderní díla, zastoupení kubismu i vynikající sbírku Picassových obrazů.

Museum Jean Tinguelty otevřené od 1996 vlastní velkou, působivou, i když někdy až humornou, sbírku uměleckých předmětů.

V továrně na papír Papiermühle si zase můžete vyzkoušet vyrobit svůj list papíru. Toto muzeum získalo ocenění nejlepší muzeum v Evropě.

Přes všechny pamětihodnosti, kulturní i historické památky dokreslují atmosféru města luxusní obchůdky se světově věhlasnými švýcarskými komoditami jako jsou šperky a hodinky.

Desítky a desítky plných malých kavárniček na náměstích, v uličkách města i podél řeky dávajíc jasný signál, že Basilej je poklidným kosmopolitním místem, kde se v harmonii setkávají mnohé kultury i generace, a které rozhodně stojí za vidění.