Z vlastní zkušenosti (právě tak jako mnozí další, včetně politiků) vím, jak lehce a důkladně dokáže editor dát „lákavým“ titulkem článku zcela jiný smysl. Jaroslav Petr uveřejňuje pravidelné příspěvky na téma nejnovějších vědeckých studií a objevů jak na místech seriózních (např. na www.osel.cz, nebo ve sci-fi měsíčníku Ikarie), tak těch, které postupně sklouzávají k lehce bulvárnímu stylu (bohužel mé dosud oblíbené Lidové noviny).

Ten ze 7. 3. 2007 pojednával o výzkumu Roberta Baileyho (z chicagské University of Illinois), který zjistil, že virem HIV bylo mezi obřezanými keňskými mladými muži nakaženo o polovinu méně jedinců, než mezi těmi, kteří obřezaní nebyli.

Zpráva ovšem měla přímo rádiojerevanský titulek: Obřízka skutečně chrání před AIDS.

Titulek hlásá něco, co ani článek, ani výzkum sám, nikdy netvrdily. Přinejmenším by mělo být jasné, že se v tomto případě jedná o 69 obřezaných, a dvojnásobek neobřezaných virem HIV nakažených Keňanů, a účelem výzkumu bylo pokusit se snížit hrozivý nárůst výskytu AIDS v téhle části Afriky. Neměli by se tedy míchat komáři s velbloudy.

Obřízka, jak ji chápeme my neobřezaní, je něco, co se dělá malým chlapečkům, a jde o celoživotní psychická traumata (obřízka novorozenců). Neměli bychom si ji nechat zaměnit se zoufalým pokusem o prevenci AIDS v Africe (obřízka v dospělosti).

Už jsem o tom kdysi psal jinde, tak teď jen připomenu (viz můj blog Obřezaní): obřízka, tedy chirurgická úprava penisu, je jedním z těch nejnásilnějších úkonů, běžně provozovaných v porodnicích, a zvláště pak samozřejmě (jak v Izraeli, tak) především v USA. Tato velmi bolestivá operace byla donedávna provozovaná bez jakéhokoliv lokálního znecitlivění. Podle psychologa D. Chamberlaina toto fyzické i psychické trauma nemůže být omlouváno jakýmikoliv „lékařskými“ důvody: „Obřízka je místo, kde se poprvé setkávají sex a násilí.“

Je samozřejmě obtížné to prozatím dokázat, ale v současné době násilí musíme vzít v potaz hypotézu, že právě toto sexuální trauma přispívá k celospolečenskému nárůstu (sexuálního) násilí, tvrdí prenatální psychologové. Podotýkám, že podle mne i toho pouličního a „domácího“ násilí.

Jak taková obřízka vypadá? Penis novorozence je (většinou sestřičkou) velmi bolestivě potřen dezinfekčním roztokem, aby došlo k erekci, a pak je část kůžičky odříznuta. Dnes prý pediatři doporučují při obřízce užití anestetik. Výzkum ovšem prokázal, že anestetika jich používá při obřízkách jen polovina. 12% z nich, přes rostoucí řadu studií, prokazujících opak, stále věří, že novorozenci necítí žádnou bolest, a 35% z nich pak tvrdohlavě věří, že si děti žádnou bolest nepamatují! A teď další šokující údaj: v USA je dodnes obřezáváno 60% novorozených chlapců. Není právě tohle také zárodkem jisté latentní agresivity americké (a židovské) společnosti (jejíž obrazem a odrazem je také záplava pro tuto společnost tak typických thrillerů, hororů a válečných a dobrodružných filmů, oplývajících násilím a potoky krve)?

Zpět k onomu titulkem tam přeceněnému výzkumu: „Obřízka není náhradou za kondom,“ vysvětluje Bailey. „Víme o obřezaných mužích, kteří se také nakazili virem HIV. Nezjistili jsme však, že by se obřezaní muži chovali méně odpovědně. Ve skutečnosti všichni sledovaní muži začali častěji používat kondomy a snížili počet svých pohlavních partnerů.“

Bailey rozhodně nevidí v obřízce všelék na jeden z největších zdravotnických problémů současného světa. Největší ochranu skýtá obřízka v kombinaci s další prevencí a lékařskou péčí. Epidemiologové už ale spočítali, že masové rozšíření obřízky u mužů v subsaharské Africe může zabránit v nákaze milionů lidí. Počet nakažených totiž roste tempem pět tisíc osob za den. „To se nedá současnou léčbou zvládnout. Rozhodující je prevence,“ tvrdí tamní experti a zmíněný článek v LN.

Nemám námitky ani proti panu Baileymu, ani Jaroslavu Petrovi (i když ten by se mohl pokusit popsat věci z té správné perspektivy), ale zásadně nesouhlasím s titulkem a suverénní snadností, s jakou se druhý nejčtenější deník tváří jako seriózní list, přitom ale (stále častěji) míchá jabka s hruškama jakoby se nechumelilo, a ještě tyhle dezinformace propaguje barnumským titulkem.

Jistě, v rámci demokratické svobody slova si noviny vlastně mohou psát co chtějí, že? Pokud by náhodný čtenář měl soudit jen podle zmíněného článku, pak by se ale třeba právě tyhle měly jmenovat Lidové noviny rádia Jerevan.

http://lidovky.zpravy.cz/obrizka-skutecne-chrani-pred-aids-dlg-/ln_veda.asp?c=A070307_093605_ln_veda_bat