Když v životě ženy nastane chvíle, kdy děti opouštějí domov, ne každá to snáší s přehledem. Jedna bouchá šampaňské, protože už se vidí, jak konečně začne naplno žít a jiná zase propukne v pláč, který se stupňuje u vytrvalého prohlížení společných fotografií. Do které skupiny patříte právě vy?

Až …

Když jste matka a manželka na plný úvazek, prakticky nikdy se pořádně nezastavíte. Ještě pořád se ženy pořádně nenaučily zdravému sobectví a tak se pro rodinu rozkrájí. Pro své děti se mámy rozdají a jsou rozhodnuté všechno hrdinně vydržet. Alespoň ve většině případů to přesně takto bývá. Děti jsou permanentně na piedestalu, manžel, práce a vlastní potřeby žena stále odkládá na nějaké AŽ.

foto / Freepik

Až povyrostou, až to bude volnější, až nebudou potřebovat odkládat peníze na lyžařský výcvik, až budou schopné zůstat třeba samotné přes víkend, až se nebudou jen krátce vracet domů z internátu, až, až, až. A co se nestane? Z JINDY je NĚKDY a NĚKDY se mění na NIKDY. A tak je to nakonec se všemi těmi AŽ, jeden velký letitý zápřah.

Smutek je úplně normální. Ale?

Když pak najednou ale všechno utichne a dětské pokoje zůstanou prázdné, je úplně normální, že prázdnota zavládne i ve vaší duši i mysli. Nemá vůbec žádný smysl před tímto truchlením a zármutkem utíkat. Chce se vám skutečně bolestně plakat? Tak plačte. Ulevte si a nechte se slzami odplavit i ten tíživý pocit osamění. Máte chuť vzít si k sobě něco z dětských věcí? Udělejte to.

Prožijte si toto období po svém a nebojujte proti tomu. Netvařte se, že je všechno v pohodě, když není. Máte li s dětmi pevný a dobrý vztah, nepřetvařujte se statečně ani před nimi a přiznejte barvu.

Byť je toto smutnící období úplně v pořádku a je zcela přirozené a normální, nemělo by trvat nezdravě dlouho. Pokud vás odchod dětí bolí a trápí déle než tři měsíce a to až v takové míře, že nemáte sílu na běžné úkony, nic vás nebaví, vyhýbáte se najednou práci, z ničeho nemáte radost, uzavíráte se do sebe, pláč je neutuchající a žádná vyhlídka do budoucna pro vás není dost dobrá, pak se rozhodně nestyďte vyhledat odborníka.

"Často ženy slyší, že právě v tomto období mají prostor se realizovat, dělat vše, co kdy chtěly, ale neměly na to čas. Setkávají se ale spíš s vlastní nostalgií, trpkostí, zklamáním. Intenzivně hodnotí i svůj partnerský život. Doporučil bych nedělat ukvapená rozhodnutí a dramatické změny. Spíš než na nedostatky se zaměřit na to, co funguje, udělat jakousi „inventuru spokojenosti“, a tou si připomenout vše, co se v osobním, profesním i partnerském životě povedlo. Určitě toho nebude málo. Může to být konstruktivní způsob, jak v sobě uzavřít kapitolu „mámy nesamostatných dětí,“ říká psycholog Boris Štepanovič.

Jak smutek s lehkostí překonat?

Ano, pokud si budete stát za tím, že tenhle rodičovský smutek je nepřekonatelný, pak se budete mučit o to déle. Ale tohle prodlužování trápení sebe sama je zbytečné. Odchod dětí z domu je jistě výrazným mezníkem v životě, ale je to také příjemná příležitost k tomu, abyste plynule přešli k (staro)nové životní roli a přijali ji. Dobře ji znáte. Jen dlouho ležela zapomenutá pod neubývající haldou špinavého prádla. Je to vaše role. V hlavní roli jste konečně VY. Tak co teď s ní?

• Vraťte se ke svým koníčkům
• Objevujte nové zájmy
• Splňte si přání a cíle, které si celá léta jen slibujete
• Neuzavírejte se před světem
• Obklopujte se přáteli
• Posilujte sebedůvěru. Je nesmysl si namlouvat, že jste teď k ničemu
• Mějte na paměti, že děti vás neopustily
• Nebojte se zvednout telefon a postýskat si vlastní ratolesti. Na projevech náklonnosti přece není nic špatného. Ale nezapomínejte zároveň na to, že nic se nemá přehánět.
• Užívejte si čas, který pro sebe najednou máte a přestaňte se bránit zdravému sobectví

 

napsala Bára Klímová

zdroj:

psychologieprokazdeho.cz/syndrom-prazdneho-hnizda/

https://www.maminka.cz/clanek/jak-ustat-krizi-stredniho-veku-i-syndrom-prazdneho-hnizda-poradi-psycholog