Politici si mnou ruce a slibují ráj na zemi jehož se nám dostane od Evropské únie. Kam se člověk podívá tečou k nám dotace EU a snad jen nedopatřením nikdo neříká kolik financí teče opačným směrem. Je to prostě úžasné. A co na to lid?

Je samozřejmé, že je v některých případech pro nás členství v EU přínosem. Řadový občan určitě vnímá dotační systém EU, nicméně rozhodující pro něj není makroekonomika, nýbrž obsah peněženky a s tím související životní úroveň. Tyto dvě složky se odvíjí z výše platů a jak všichni víme mzdy zamrzly před branami vysněného ráje. Tedy ne všichni, „jen“ podstatná část pracujících pro kterou jsou výsměchem bláboly o průměrné mzdě obyvatel. Kdoví jak by vypadala ta reálná po odečtení platů generálních ředitelů, ředitelů, manažerů a v neposlední řadě poslanců sloužících lidu do roztrhání těla. Míním samozřejmě státní a polostátní podniky a úřady neboť u soukromého podnikatele je čistě soukromou záležitostí kolik si „nadělí“.

Únie nám nařídila zvednout cenu elektrické energie na úroveň ostatních únijních zemí. A přitom ČEZ vykazuje mnohasetmilionové zisky. Co je komu po tom kolik si doma platíme za naše! energie? Rovněž jsme například dostali přikázáno zrušit cukrovary a snížit výrobu natolik, abychom nejen nemohli naše bílé zlato vyvážet, ale až tak, že musíme dovážet nekvalitní třtinový cukr, který má mnohem nižší cukernatost. Takových příkladů je mnoho a páni poslanci mlčí a jen ohýbají hřbety.

Pokud se na trhu objeví kvalitní nebo levný český výrobek (což se děje stále častěji) a prorazí na evropské trhy, ihned nám dobrodinci z EU sníží kvóty vývozu. Vůbec se velmi často děje, že jsme zavaleni levnými, mnohdy nekvalitními výrobky z únie. Oni můžou, my ne! Ale jsme si rovni.

Díky sdělovacím prostředkům se v poslední době seznamujeme se zmetky jimiž nás zahlcují „rozvinuté“ západní země. Viz např. jihoamerické vinné láhve s italskými splašky. Nedovedu si představit znechucení dam a pánů europoslanců, kdyby něco takového provedla Česká republika. A samozřejmě několikamiliónové penále k tomu.

„Rovnost“ s bratry z Evropy je nejokatější ve volnosti pohybu a pracovních příležitostí. Západ se ani nenamáhá zakrývat své mnohdy doslova opovržení nad námi, chudými příbuznými. Sliby o rovnosti, pomoci a takřka neuvěřitelných obchodních možnostech se potichu ale jistě ztratily v nenávratnu. Zůstaly opravdu neuvěřitelné.

Při pohledu na hromady odpadků dovezených z Německa jsme pro Únii opravdu asi vhodní jen jako sklad odpadu. Prostě jsme pro ně mnohdy tolik co v minulosti pro západní Němce příbuzní z NDR (DDR – Der dummen rest – ten hloupý zbytek).

Co s tím? Myslím, že je na čase otevřít oči (od většiny našich politiků se toho nedočkáme) a být trochu euroskeptičtí. Začít se chovat podle pořekadla, že ne všechno je zlato co se třpytí. Vždyť pokud nebudete zbrklí a prostudujete si složení potravinových výrobků nebo parametry strojů, přístrojů, elektronických výrobků a dalšího zboží, zjistíte, že ČESKÉ dnes opravdu znamená stejně kvalitní ne-li kvalitnější než cizí respektive únijní. Navíc ve většině případů ušetříte a v neposlední řadě pomůžete ekonomice své domoviny.

Chce to jen málo. Zůstat Čechy a nestrkat Únii bezhlavě hlavu tam, kde končí páteř. Když to dělají naši politici ještě neznamená, že TY, lide český, nemůžeš mít vlastní rozum!