Spíte s partnerem v jedné posteli anebo dáváte přednost odděleným ložnicím? Asi nejdůležitější je si říci, že je to každého věc. Přesto se někdy na vás někdo může dívat skrz prsty, když ve společnosti zmíníte, že s partnerem spíte odděleně. Hned se začne šuškat, že se vám asi hroutí vztah, že mezi vámi není vše v pořádku, že vyhasla jiskra atd. Tyto rýpaly by asi hodně překvapil fakt, že sdílení jedné postele s partnerem je z historického hlediska poměrně čerstvé. Spaní v páru se mezi lidmi zaběhlo až někdy na začátku 19. století. Teprve tehdy se totiž manželství konečně začala uzavírat z lásky a vzájemné přitažlivosti partnerů.

Společné spaní tak vyjadřovalo dobrovolnost soužití a svobodu v partnerském sexu. Dříve se sňatky uzavíraly podle výběru rodičů z ekonomických důvodů, pro vyšší postavení ve společnosti nebo získání titulu. Proto v těchto vztazích z povinnosti se erotice příliš nedařilo a muž navštěvoval lože své ženy pouze za účelem zplození tolik žádaného potomka a dědice. Proto je zřejmě mezi některými lidmi stále zakořeněný fakt, že oddělené spaní znamená žádná intimita.

foto / Freepik

Každopádně se názory různí nejen všeobecně, ale i mezi odborníky. Podle odhadů nesdílí společnou ložnici až čtvrtina párů. Část psychologů tvrdí, že když budete spát každý ve svém pokoji, riskujeme tím emoční rozpad. Psycholožka Donna Dawson se dokonce domnívá, že tím naruší intimita, která je pro vztah nezbytná. „Nejste prostě spolu. Existuje taky riziko, že utrpí sexualita, protože prostě nejste stimulovaní fyzickou přítomností partnera.“

Ovšem na druhou stranu párů, které dávají přednost odděleným ložnicím, přibývá. Psychoterapeutka Jane Brewster dokonce oddělené ložnice vítá. Když mají lidé nekvalitní spánek, nemají ani náladu na intimní hrátky. Není pohodlí nakonec přednější? „Proč cítit stud a strach, když spíme odděleně? Proč by oddělené postele měly být nutně indikátorem nezdravého vztahu?“ říká odbornice. A nakonec profesorka Mary Andres z University of Southern California tvrdí, že samy páry se musí rozhodnout, co je pro ně dobré. Intimita značí pro každého něco jiného a společné spaní ji rozhodně nezaručí. Každý má různé způsoby vyjadřování citů, domnívá se Mary Anders. „Já například s manželem sdílím společnou ložnici, ale když je čas spát, zamíříme každý do jiné místnosti. Zjistili jsme, že když jsme spolu, a nemusí to být nutně v posteli, problémy s intimitou žádné nemáme. Problém máme, když se špatně vyspíme,“ dodává.

Souhlasí i psycholožka Magdalena Dostálová, která se domnívá, že nocování ve společné posteli či společné místnosti není rozhodně jediným faktorem, který má vliv na kvalitu vztahu. „Jinými slovy, pokud je vztah nefunkční v několika dalších oblastech, společné lože jej určitě nezachrání. Každý z nás máme jinak citlivé vnímání, každý z nás má maličko jiné potřeby ohledně ideálního prostředí pro kvalitní spánek. Někdo z nás je skřivan, jiný sova, další oscilují někde mezi těmito dvěma póly. Pro některé páry žijící v dobře fungujícím partnerství tak mohou oddělené ložnice znamenat záchranu kvalitního spánku minimálně jednoho ze členů páru,“ konstatuje psycholožka.

Každý pár to má jinak a myslet si, že pro to existuje nějaký vzor, je nesmysl. Někdo prožije v jedné posteli šťastně celý život a pro někoho se časem stane společný spánek problémem. Nejobvyklejším  z nich bývá chrápání partnera, které neodstraní žádné kapky z reklamy, ani operace nebo dechová maska. Může to znít neuvěřitelně, ale někteří lidé dokáží chrápat hlasitostí až 90 decibelů, což se rovná hluku jedoucího nákladního auta. Dalším kamenem úrazu jsou odlišné zvyklosti, kdy si jeden z partnerů chce před spaním číst nebo se dívat na televizi a druhý potřebuje při usínání tmu a ticho. Neustálé převalování v posteli, skřípání zuby ze spaní, mluvení ze sna a časté noční návštěvy toalety mohou být časem pro partnera k nesnesení. Navíc ženy jsou na rušivé momenty ve spánku více citlivější než muži. Vědci prokázali, že je to jejich rolí matky, kdy po narození dítěte nabývají zvýšenou citlivost vnímat noční zvuky, aby podvědomě kontrolovaly potřeby miminka. Bohužel tato citlivost už jim zůstává. Proto se ženám mnohdy spí bez partnera lépe, zatímco muži preferují spánek po boku milované ženy.

Nicméně např. psychoterapeut Daniel Baumruk tvrdí, že rozhodně stojí za pokus společné spaní uchovat:„Na základě mého subjektivního pohledu i zkušeností z ordinace mohu konstatovat, že pokud vám společné spaní vyhovuje, tak je neměňte. V případě, že ale při společném spaní vnímáte nějaký diskomfort, s partnerem si o tom promluvte a snažte se najít řešení, a to zejména tehdy, je-li pro vás důležitá fyzická láska a aktivní sexuální život.“ Pokud vás ale některé partnerovy projevy vysloveně omezují, je dobré o odděleném spaní vážně uvažovat. „Vždy se ptejte sami sebe, co je pro vás dobré a v čem se cítíte pohodlně. Důležitá je zkrátka vaše pohoda,“ vysvětluje odborník a rozhodně odmítá, že by prostý fakt odděleného spaní negativně ovlivnil kvalitu vztahu.

Proto tedy základem takového rozhodnutí musí být vzájemná domluva. „Než ale seberete peřiny a přesunete se v noci do jiného pokoje, je třeba tohle téma otevřít a partnerovi objasnit, proč už vám nevyhovuje spaní v manželské posteli,“ doporučuje vztahová psycholožka Zdena Velínská. „Zároveň je důležité vlídně muži vysvětlit, že ho neopouštíte jako žena a milenka. Že důvod této změny je ryze praktický a prospěje psychice a zdraví vás obou.“ U párů, u kterých je sex po letech už částečně rutinou, může oddělené spaní naopak „nahodit jiskru“.

„Dopřejme si vzájemné návštěvy před spaním, povídání o tom, co jsme během dne zažili, něžné mazlení. Nepravidelnost a spontánnost takových okamžiků může vnést do vztahu nové napětí, které vyústí v silnější vášeň a koneckonců i občasné nečekané prožití společné noci, po níž se budeme cítit šťastnější, nikoli však unavenější.“ dodává psycholožka.

Ovšem oddělené spaní nezachrání vše, protože tato rada platí jen v případě, že důvodem oddělených ložnic jsou výhradně problémy se spánkem. „Ani oddělené postele, ani společné manželské lože nám nezaručí, že si udržíme trvalý vztah,“ upozorňuje psycholožka. „Pokud se vztah hroutí z jiných vážných příčin, jako je citové vyhoření, nevěra, materiální potíže v rodině a podobně, pak odchod ze společné ložnice nic nevyřeší, naopak krizi ještě prohloubí. V takovém případě je třeba hledat jinou cestu pro záchranu vztahu.“

Každý tedy musí zvážit, co je pro něj i pro jeho vztah to nejlepší a o všech pochybách si v klidu promluvit s partnerem. Hledání společného řešení je vždy základem pro úspěch.

A jak to máte s partnerem vy? Jaké možnosti dáváte přednost?

 

napsala Gabriela Horáčková

zdroje:

https://www.marianne.cz/zivotni-styl/maji-oddelene-postele-vliv-na-sexualni-zivot-psychoterapeut-ma-jasno

https://www.vitalia.cz/clanky/oddelene-loznice/

https://www.idnes.cz/jenprozeny/laska-sex/vztah-partner-oddelene-loznice.A200224_202124_jpz-laska-sex_abr

https://www.prozeny.cz/clanek/oddelene-loznice-kdy-vam-zlepsi-sex-i-vztah-a-kdy-je-to-nebezpecne-34508

https://www.vlasta.cz/clanek/loznice-postel-perina-vztahy-spanek.html