Proč se tak změnil?

Bylo mi s ním hezky,

tolik jsem se těšila na jeho esemesky,

vždy ze dvou, ze tří slov poznal, co mě trápí,

byl jemný, citlivý,

ne jako jiní chlapi,

naslouchal mi a slůvky něžně hladil,

nesmál se mým trablům, spíš mi radil,

když rady nevěděl,

alespoň potěšil.

A já se jeho vtipům smála,

když si mě dobíral,

nikdy ne potměšile,

neshazoval ani se nevtíral,

byla jsem „jeho malá“,

proč je teď najednou

zlý, arogantní, hrubý

odsekává jen na půl huby,

přisprostlý, někdy víc než sprostý

hluchý a slepý,

plný útočnosti?

Ach ano, změnil se

a je teď k nepoznání.

Už pro něj nejsem „hradní paní,

kouzelnou vílou, inspirací“.

Přetvařoval se a teď se do normálu vrací?

Netuším.

Vím jen na beton,

co by mi řekl,

kdyby to byl zas on,

takový, jakého jsem znala:

„Ach, miláčku, jsi pořád moje malá,

silueta tvého těla

pro mě zdaleka nezněměla“

- zlý, hrubý, sprostý, necitlivý,

agresivní a úzkostlivý,

hluchý a slepý?.možná..

taky jaký div,

- že se mi to vlastně nepřihodilo už dřív,

to tvoje mlčení!

Z něho se jeden snadno pomine -

„to všechno asi ano

jen lhostejný,

to tedy

NE!“