Pomalu se blíží Hromnice (2. února), které se v lidovém křesťanství staly důležitou oslavou přicházejícího jara. Svátek byl rovněž spojován s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak nám ostatně napovídá také i jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den. Hromničky dávali lidé do oken na ochranu domácností proti blesku, jenž mohl způsobit požár - nebo též usmrcoval lidi i dobytek. Hromnička prý může ochraňovat konkrétního člověka, rodinu, dům, domácí zvířata či pole a jeho úrodu. Svátek provázela od samého počátku (datuje se do 5. století) symbolika světla a jeho součástí bylo rovněž také i procesí se svíčkami. Žehnání svící v kostele bylo zavedeno až v 10. století. Ostatně světlo bylo již od pradávných dob považováno za významný symbol vítězství nad tmou a tedy i zlem.
Andriolli Gromniczna, Kazimierz Alchimowicz / Wikimedia Commons, Public domain
K Hromnicím se v českém prostředí váže hned celá řada pranostik, a to až okolo čtyřiceti. Asi nejznámější z nich „Na Hromnice o hodinu více“ nám říká, že den je o hodinu delší, než byl v době zimního slunovratu. Všeobecně známá je pravděpodobně taktéž i pranostika o tom, že na Hromnice musí skřivánek vrznout (zazpívat), i kdyby měl zmrznout. Co se počasí týče, tradice tvrdí, že pokud je na Hromnice jasná noc, bude zimy ještě moc...
S Hromnicemi jsou spojeny též i nejrůznější pověry. Varují nás například, abychom se v tento den neradovali nebo netančili a nemáme ani hubovat. Tím vším bychom si údajně mohli přivolat i nějaké neštěstí. Také bychom se v průběhu tohoto svátku měli vyvarovat šití, neboť jehla prý přitahuje blesky.
V dřívějších dobách tento svátek též znamenal definitivní konec Vánoc, které neuzavírali Tři králové, nýbrž trvaly ještě celý leden až právě do Hromnic. Teprve tehdy se obvykle sklízela vánoční výzdoba i vánoční stromek. Tento den byl jakousi předzvěstí jara, jehož síla a naděje se údajně násobila nejrůznějšími zvyky a rituály. Bývalo kupříkladu zvykem zbavovat se nepotřebných věcí v rámci jakési očisty domova, věštilo se i prorokovalo.
V podobě, v jaké tento svátek známe dnes, se jedná především o křesťanský svátek, avšak jeho kořeny je možné najít rovněž v předkřesťanských dobách a pohanské víře. Když zapátráme po kořenech této tradice a očistíme je od nánosu křesťanské ideologie, dostaneme se k původnímu významu, jenž byl spojený s přírodou a jejími cyklickými proměnami. V období Hromnic se pak slavily první známky jara, rituálně se nechávala odcházet zima a podporovala se síla znovuzrozeného Slunce.
Slovanská podoba těchto slavností byla v dřívějších dobách spojována zejména s uctíváním bouřkového boha Peruna, vládce hromů a blesků. Odtud velice pravděpodobně pochází nejen pojmenování, ale i obsah této tradice, kterou si však později křesťané upravili. Pohanské oslavy Peruna probíhaly v bujarém duchu. Tradičně se zapalovaly velké ohně s očistným a rovněž ochranným charakterem, kolem kterých se všichni scházeli. Tyto ohně symbolizovaly i duchovní přípravu na nové, radostnější, veselejší období roku.
Lidé se u nich probouzeli ze „zimního spánku“, radovali se z odchodu zimy a přežití nejkrutějšího a nejtěžšího období z celého roku. Mohlo se porazit větší zvíře a pořádaly se hody. Hodně se tančilo, často také i v maskách. Pozůstatky těchto oslav je dodnes možné zaznamenat kupříkladu i v tradičních únorových zabíjačkách nebo masopustních průvodech masek.
napsal Petr Matura
Zdroj: wikipedie, kafe.cz, prozeny.cz, lifee.cz
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.