„Vrabec je malý ptáček, ale má srdce i žluč." Čínské přísloví

"A máme po vánoční rekreaci," prohlásil muž, když jsem mu radostně oznámila, že naše kočka Terezka bude mít koťata. "Ty seš snad jediná, která má z takové události radost," nechápavě kroutil hlavou. "Co si počneš s koťatama?" "Bezcitníku", řekla jsme otráveně. "Ty bys té chudince snad nedopřál ani jedno mateřství! A co s koťatama? Matka je přece poloviční Siamačka, ruce nám utrhnou." Stihl mě soucitný pohled.

Koťátka se měla narodila koncem října.

"Viděl jsem hodně psů s vyseknutýma očima," varoval nás veterinář, když jsem ho ujišťovala, jací jsou z našim pejskem Bertíkem od malička kamarádi. Na jeho radu jsme tedy Terezku izolovali v ložnici. Nakonec se mi ji ale zželelo a vpustila ji mezi nás. Radostně zamňoukala a ihned k Bertíkovi do pelíšku. Bez jediného štěknutí ji k sobě přijal a stuleni k sobě, tak jako dříve, usnuli.Zrovna jsme se dívali na televizní zpravodajství, když pro nás náš maltézáček přiběhl. Štěkal jako pominutý, rozrušením až šilhal a já nabyla přesvědčení, že máme barák plný zlodějů. Přivedl mě však ke svému pelíšku, kde vedle Terezky leželo první narozené kotě.

"Pro prokristapána!", rozklepaly se mi nohy." Co mám dělat?"

"Nic," dostalo se mi lakonické odpovědi od televize. "Příroda si poradí sama." A poradila.

Bertík radostně olizoval hlavu rodičce i novorozeňátku a každé nové koťátko vítal šťastným kňučením. "Jakým právem se lidé povyšují nad zvířata?", řekla jsem dojatě, když se pes celých pět hodin od rodící kočky ani nehnul. "Učit by se od nich měli!

A tak Terezka místo urozených siamátek přivedla na svět pět docela obyčejných českých mourků. Jedna kočička, s hlavičkou otočenou dozadu, připomínala navíc vývrtku. "Křivulko moje malá," přivinula jsem chvějící se tělíčko k sobě. Bezcitnou poznámku o tom, že by se mělo kotě utratit, jsem ignorovala.

"Místo abych si na horách mazal lyže, mažu doma koťatům břicha, hudroval muž pár týdnů poté.

A navíc nám zájemci o koťata div ruce neurvou, dodal ironicky." V očích však měl pochopení a něhu.

"Jen počkej, až vyjde jejich fotka v novinách," řekla jsem přesvědčivě při strojení vánočního stromečku, přivázaného špičkou ke stropu. Namísto skleněných ozdob jsem věšela koule z umělé hmoty, protože koťata se zuřivě předháněla v honění a šplhání po něm a co chvíli žuchlo na zem kotě nebo ozdoba. Byla však ve mně malá dušička. A právem.

Narodil se Kristus pán ..., linulo se z rádia, když jsem prostírala devět misek s rybí polévkou. Dvě u stolu a sedm na zem. Venku lehce chumelilo, krb teple praskal, vůně purpury a jehličí se mísila s mlaskotem a tichounkým předením koťátek. Křivulka se mi vděčně stulila na klíně a pevná mužská ruka se položila na moji.

Zapomenuty byly vánoční rekreace v horách, dubové parkety městského bytu, vyměněny za chalupářskou podlahu s nábytkem poničeným kočičími drápky. "Šťastné a veselé vánoce," přál rozhlasový komentátor. "Šťastné a veselé ..."

Z připravované knížky Moje zvěř a já.

Převzato z http://www.pozitivni-noviny.cz