Dovolme jim setkávat se bezprostředně s přírodou, a to i netradičními způsoby. Naše děti žijí ve stále umělejším a sterilnějším světě. Nám mámám se to asi líbí, máme je pěkně pod dohledem, daleko od vší té špíny a živé havěti... ale neubližujeme jim tím přece jen? Neochuzujeme je o něco? 

 foto / Freepik

Je chybou, že děti neznají jemný měkoučký dotek svěžích polštářků lesního mechu pod bosou nohou, že neznají jemné píchání spadaného jehličí, že si nepohladí oblázek z potoka, který voda omýlala do dnešní podoby desítky, možná i stovky let, že si nevychutnají všemi smysly pocit, co je to vyválet se v podzimním listí? Zahrabat se do hromady jako ježci, slyšel jeho šustění, vnímat krásné barvy od světle žluté až po temně okrovou, béžovou, oranžovou, rudou a všechny odstíny hnědé, cítit na kůži vlhký dotek těch ještě ne zcela suchých a jemné šustivé pohlazení těch přeschlých listů, co už se od stopky drolí? Nemohou se projít rozbahněnou louží a fascinovaně se dívat, jak se jim bláto tlačí nahoru mezi prsty, a jak při tom zajímavě lechtá, jak mlaská při každém došlápnutí, nemohou jen tak povzbudit nervové spoje proběhnutím v ranní rose po krásném zdravém, trávníku bez psích lejn … no řekněte, není to škoda?

Víte, že i odborníci na vývoj dětské psychiky říkají, že je šidíme?

Dítě ke svému zdárnému vývoji potřebuje nepřeberné množství podnětů, v podstatě by se dalo říci čím více – tím lépe. Umělé hračky z vyčištěných a speciálních materiálů nestačí, mají sice různé tvary, barvy, ale mají skoro všechny stejnou vůni - nevůni a jsou velmi podobné na dotek. Dítě se touží naučit rozlišovat i ty nejjemnější rozdíly, třeba ve struktuře dřeva, a mělo by věc, kterou právě zkoumá, vnímat všemi smysly, tedy zrakem, hmatem, sluchem, čichem a dokonce, já vím, že se vám to maminky nebude líbit, ale dokonce i chutí, a jejím reprezentantem -jazýčkem. Zkoumání různých předmětů ústy je pro malé dítě tím pravým ořechovým. Samozřejmě při zachování všech bezpečnostních pravidel (jsem také matka!).

Odborníci z řad psychologů, sociologů, ekologů a pedagogů konstatují, že důsledky omezeného pobytu dětí v přírodě jsou velmi negativní už dnes. Děti jako by neuměly přírodu pochopit a v ní žít, jako by měly pocit, že jejich rodiče poručí větru - dešti a ony tuto schopnost automaticky po nich převezmou.

Pouštění draka

Snad každý si pamatuje pouštění draka ze svého dětství. Vytipujte alespoň trochu větrný den a dopřejte tuto zábavu i svým ratolestem.

Je úsměvné, když dvouletá holčička dívající se z okna na déšť venku, poprosí tatínka: tati zastav to... a opravdu věří, že tatínek déšť dokáže zastavit. Je už ale horší, že dítěti až v první třídě musí učitelka vysvětlit, že to táta nikdy nedokáže, že na zastavení deště má patent jen Matka příroda.

Děti, které málo pobývají venku, nejsou schopné ani minimálně odhadnout počasí, neumí předvídat a vhodně se obléknout, vůbec jim nedocházejí triviální souvislosti, které jsou jejich rodičům samozřejmé, například to, že když prší, budou po dešti venku louže a bláto, nebo když se jim nad hlavou sbíhají v parném létě tmavé mraky, že mohou čekat bouři. Divili byste se, kolik dětí ještě na 1. st. ZŠ tyto skutečnosti překvapí. Taktéž by třeba nehledaly borovou šišku (kterou znají ze školního vyučování) na borovici, a je otázkou, zda by borovici vůbec poznaly, nevědí, na čem rostou jahody, kde se dají v přírodě najít vejce atd... protože tohle všechno znají jen ze super a hypermarketů.

K pozvávání přírody je ideální tvůrčí činnosti

Oblíbenou činností je především tvoření zvířátek a dalších figurek z kaštanů a špejlí. A co takhle nasbírat venku listí a nechat dítko (třeba i s vaší pomocí) vytvořit nějakou pěknou barevnou koláž?

Proto prosím za naše děti: Dovolme ji, aby si osahaly pod našim bezpečným dohledem přírodu (a dovolme jim to rychle, než najdou zalíbení ve sterilním prostředí před TV obrazovkou a u počítače, pak už nemáme šanci, pak už děti ven dostaneme jen těžko). Jak na to?

Nabídnu vám několik her, které jsou vhodné pro děti do tří let (samozřejmě každý máma si sama ohodnotí, kdy a v jakém rozsahu s hrou začít), mám připraveno také pár osvědčených triků, jak dětem bezpečně předvést přírodu, aniž by hrozily různé infekce, zranění či poštípání všelijakou havětí atd...

*Co to hladím... Připravte dětem malé hromádky přírodnin, třeba jehličí, listy, tráva, květiny, kamínek, a nechtě je, aby se dotýkaly, aby poznávaly, co to je.

*Po čem šlapu... Totéž, ale dáme to dětem pod nožičky, vhodný je mech, kamínky, oblázky, písek, blátíčko, sníh.

 

napsala Šárka Junková, dětská psycholožka

 

zdroj: redakce, coopclub