Nedostatek psychiatrických pracovišť pro děti nutí rodiče dětí s poruchami příjmu potravy ve špatném zdravotním stavu hospitalizovat v nemocnicích. Zatímco v minulosti na dětském oddělení Nemocnice AGEL Šternberk léčili ročně jednu dívku s poruchami příjmu potravy – anorexií, po covidu jejich počet narostl na 3 až 4 ročně. Jde převážně o mladé dívky ve věku 13 až 17 let. Zdejší dětské oddělení je proto  „přechodnou stanicí“, než se uvolní místo na psychiatrii.

primář MUDr. Malec / zdroj Nemocnice AGEL

Příběh, jakých ve Šternberku slýchávají mnoho – už na základní škole se spolužáci dívce (říkejme jí Petra) posmívali kvůli její silnější postavě. Ve dvanácti letech se začala Petra sama v jídle omezovat, postupně přestala chodit na školní obědy a když večer snědla kus salátu, měla výčitky. Pocity krátkého štěstí tehdy pociťovala jen, když šla váha dolů. Nyní třináctiletá česká slečna studuje v současné době gymnázium v Makedonii, její rodiče ovšem pracují v Bruselu. S dcerou během covidu komunikovali dlouhé měsíce pouze přes počítač. Až poté, kdy se osobně setkali, zjistili v jakém stavu jejich dcera je. „ Pacientka za více než devět měsíců, kdy se  s rodiči neviděla, zhubla z 50 na neuvěřitelných 30 kilogramů při výšce 165 centimetrů. Rodiče okamžitě svou dceru převezli nejprve do nemocnice ve Skopje a po rychlém návratu domů do České republiky následně do Nemocnice AGEL ve Šternberku,“ říká k případu z nedávné doby MUDr. Štěpán Malec, primář dětského oddělení Nemocnice AGEL Šternberk.

Dívka byla hospitalizována na dětském oddělení nemocnice. Pociťovala únavu, závratě, měla nepravidelnou menstruaci, kazily se jí zuby, padaly vlasy, lámaly nehty a samozřejmě velký úbytek váhy byl doprovázený psychickými problémy - což jsou příznaky, které provází nemoc spojenou s poruchami příjmu potravy - anorexii. „Okamžitě jsme dívce začali podávat umělou výživu, díky níž se její zdravotní stav postupně stabilizoval. Mnohokrát jsme dívce říkali, že pokud nezačne něco dělat, umře, tak vážný byl její stav. U nás si pobyla tři týdny a ve stabilizovaném stavu jsme ji pustili domů a jejímu lékaři doporučili její návštěvu či pobyt na specializovaném psychiatrickém oddělení,“ uvádí MUDr. Štěpán Malec.

„My jsme v podstatě přechodná stanice, než se uvolní místo na psychiatrii. Naše péče je čistě metabolická, snažíme se jejich stav stabilizovat. Pokud dívka spolupracuje, tak dostává umělou výživu. Pokud nespolupracuje, tak jsme nuceni zavádět sondu s výživou,“ říká primář Malec s tím, že anorexie je jednou z nejnebezpečnějších poruch příjmu potravy a je nutné zakročit dříve, než si patologické hladovění vybere krutou daň. „Dívky většinou nemají zájem se léčit. Když jim řekneme, že pokud se nezačnou léčit, tak je čeká smrt, tak si myslí, že je strašíme, že to není pravda,“ doplnil primář.

Vyléčit pacienta s anorexií je obtížné a problémem podle odborníka jsou často i rodiče.

„Prevence anorexie začíná od útlého dětství. Záleží, kolik času rodiče věnují dětem, zda a jak je podporují. Zda se děti věnují kroužkům, sportu a dalším koníčkům. Není možné, aby rodiče nevěděli, že jejich děti přestávají jíst doma i ve školní jídelně, často se váží, nebo mají přesné znalosti o kalorických hodnotách jídel,“ upřesňuje primář MUDr. Malec. „Naprostá většina trpících poruchou příjmu potravy sveřepě tvrdí, že žádnou nemocí netrpí. Rodiče problém často bagatelizují, diagnózu neakceptují a se zdravotníky nespolupracují,“ dodává primář MUDr. Malec. „Pacientky-dívky si odmítají přiznat, že jsou nemocné, nespolupracují, lžou a podvádí. Na to jsme si zvyklí. Rodina vidí, že dítě podvádí a obhajují ho – stojí na straně dětí,“ doplnil primář s tím, že léčení musí být komplexní, je nezbytná spolupráce pediatra, dětského psychiatra, psychoterapeuta, odborníka na výživu, rehabilitačního pracovníka, učitele, gynekologa a endokrinologa – to vše v úzké spolupráci s rodinou.

Platí, že čím dříve se s léčbou mentální anorexie začne, tím větší je naděje na uzdravení. Odborníci udávají, že úplné vyléčení včetně úpravy stravovacích návyků, menstruačního cyklu, postavy a váhy lze očekávat u 50 až 70 % komplexně léčených dospívajících, 5 % nemocných umírá na důsledky těžké podvýživy, ostatní pacienti trpí poruchami v citové a intimní sféře, poruchou osobnosti. U pozdě léčených pacientů je naděje na úplné uzdravení mizivá.

zdroj: MUDr. Štěpán Malec, primář dětského oddělení Nemocnice AGEL Šternberk