Páchám dobro

autor Libuše Čiháková

1O1 drobných příběhů ze života, nejen humorných, o hledání dobra a zla.

ilustrace Jaroslav Dajč

slovo úvodem Ladislav Vrabec.

Knihu lze objednat i na adrese 3lipy@seznam.cz

v ceně 149 Kč

Slovo úvodem

Libuše Čiháková je bystrou pozorovatelkou života. Zajímá ji úplně všechno. Zkoumá charaktery, povahy, motivy jednání svých bližních - příbuzných, přátel, lidí známých osobně či z doslechu, politiky domácí i světové nevyjímaje. Lhostejnou ji nenechává dění v jejím okolí, v republice, ve světě, přičemž ve všech neblahých kauzách vždy stojí na straně práva, spravedlnosti, zkrátka za všech okolností se snaží „páchat dobro“. Ze všeho, co zaznamená, se snaží vybrat ono pověstné „jadérko“ a položit jej na váhu (v jejímž znamení je zrozena) - buď na misku „dobro“ nebo na misku „zlo“. A po pravdě řečeno, je stále víc znepokojena tím, jak prvně jmenovanou misku převažuje ta druhá... A tak dál hledá odpovědi na otázku, proč lidé (státy) k sobě nenacházejí cestu a nejsou ochotni společně řešit ani to, na čem závisí existence lidstva.

Občas mám pocit, že Libuše vidí a slyší to, co jiný ne, ba dokonce že vidí „za roh“. Stává se, že o některé události hovoří dříve než se stala. Je to jako kdyby jen k ní doléhaly zvuky nějakých tajemných tamtamů a přinášely jí poselství. Kdybyste ale znali její rodokmen a věděli, že sahá až k Maurům, pochopili byste to.

Stejně jako lidi má autorka ráda zvířata a přírodu. Mnohokrát jsem ji přistihl, jak hovoří se svým maltézáčkem Bertíkem, kocoury Matýskem a Černouškem a zakladatelkou rodu Terezkou a musím uznat, že si docela rozumějí. Když si pokecají, vydávají se společně na procházku, přičemž kočky jí chodí „při noze“ líp než pejsek. Cestou Libuše prohodí pár slov se stromy, přebere si od nich životní energii a dává pozor, aby nezašlápla nějakého broučka či mravenečka... Kdo by se pak divil, že se ve snaze o nápravu neduhů, které nám znepříjemňují život, uchyluje také k bajce.

Ze všeho, co Libuše Čiháková zažije, co vidí a slyší, dovede vyvodit příklad hodný buď následování či odsouzení. A tak není divu, že nemá jen samé přátele a obdivovatele, zvlášť když se někdo v nějaké té moralitce pozná. Jenže místo nevraživosti k autorce by bylo prospěšnější, kdyby se každý nad svými chybami, zlozvyky, špatným jednáním zamyslel. Byl by to přínos k narovnání mezilidských vztahů, k nápravě všeho špatného kolem nás. To by se to pak autorce „páchalo dobro“ a dařilo obracet poměr misek na váhách!

- Ladislav Vrabec -