Nedávno jsem si všiml, že drtivá většina lidí chodí na přechodech pro chodce na červenou. Dost mě to překvapilo, tak jsem se rozhodl tímto úkazem poněkud více zabývat.

Znáte to: Strašně spěcháte, už by jste chtěli být doma, proplétáte se vozovkou mezi autama, občas na vás někdo zatroubí... Proč to vlastně všichni děláme? Opravdu tak strašně spěcháme? Stojí nám za to riskovat svůj život?

Někdy minulý týden jsem čekal na zelenou na přechodu pro chodce v Praze u Klamovky. Vede tudy velmi frekventovaná tříproudá silnice, většinou plně vytížená projíždějícími auty. Když tu se vedle mě objevila maminka s kočárkem, v kterém bylo miminko, a s asi čtyřletou holčičkou, kterou držela za ruku. Nějak jsem jí nevnímal, tedy až do doby, kdy v tu nejneuvěřitelnější dobu vtrhla do ulice (samozřejmě na červenou). Hrůzou se mi postavily chlupy na rukou a s děsem v očích jsem sledoval, jak to dopadne.

Docela mě to překvapilo, ale žádné auto je neporazilo. Natolik mě toto šílenství vyděsilo, že jsem si ani nevšiml, že chvilku po tomto zážitku se rozsvítila zelená a já, neschopen kroku, jsem si musel počkat na další zelenou.

Proč proboha tak strašně hazardujeme se svými životy? Není lepší přijít někam pozdě a přežít? Jak se budou v budoucnosti na přechodech chovat děti oné šílené matky?

Zhruba před měsícem jsem navštívil svou sestru žijící v Německu. Tam všichni včetně puberťáků čekají pěkně na zelenou. Auto jezdí též jenom na zelenou, prostě tam jsou všichni ohledulnější. Nešlo by to i u nás v Česku? Nemohli by jsme konečně začít dodržovat alespoň základní pravidla?

Začněme chodit pouze na zelenou, protože pokud nebudeme dodržovat ani základní pravidla silničního provozu, nemůžeme se rozčilovat, když někdo třeba krade. Nekrást je přeci stejně základní pravidlo jako chodit jenom na zelenou. Nezdá se vám? Napište do diskuze svůj názor.