Značkové oblečení, moderní elektronika nebo luxusní dovolené? To vaše dítě nepotřebuje, ale váš čas ano. To je to nejcennější, co mu můžete dát a je to velká investice do budoucna, na rozdíl od nového iPadu. „Teď mne neruš, musím tohle dodělat!“ „S takovýma blbostma mne neotravuj, na to opravdu nemám čas“ „Celý den jsem v práci, můžeš mne laskavě chvíli nechat v klidu se dívat na televizi?“ „Teď nemám čas, jdi za mámou“ Čas, to je veličina, která v dnešní době vydělávání peněz, budování si kariér anebo honěním se za stále vyšší životní úrovní, chybí. To může být fajn, pokud nemáte děti, protože pro jejich zdravý rozvoj a dospívání je tato veličina klíčová. Pokud je rodič lékař, hasič, policista nebo voják, pak si svůj čas nemůže řídit úplně podle své potřeby, ale u ostatních to je otázkou volby. Bohužel hodně rodičů má pocit, že když pro děti vydělají co nejvíc peněz, je to pro ně to nejlepší. Ale Čas je láska. Čas je vztah. Čas je vklad do budoucnosti.

foto / Freepik

Podle průzkumů je prokázané, že v prvním roce věku dítěte je kontakt s matkou pro rozvoj a přežití dítěte naprosto klíčový. V prvním roce života prochází dítě nejsložitějším a nejrychlejším vývojem po všech stránkách. Dítě se potřebuje v útlém věku cítit hlavně bezpečně a být obklopené přátelským prostředím. To není rozmazlování. Psychika dítěte se v předvídatelném, důsledném, ale vlídném domově s dospělými vyzařujícími radost zaměří tím správným směrem. Děti od batolecího věku nasávají nálady rodičů intenzivně jako houby. Automaticky napodobují jejich chování. Mozek potomka věčně nespokojených, brblajících, negativistických rodičů je den po dni programován na pasivní očekávání, že něco velkého a úžasného teprve přijde. Podle psychologů bude takové dítě vždy jen zklamané. Nikdy totiž nenajde dokonalost. Nenaučí se vidět krásu v obyčejných situacích a nedocení tím pádem ani ty výjimečné. Podle vývojové psychologie je řečeno, že dítě je na přerušení kontaktu s primární pečující osobou, obvykle matkou, připraveno až okolo tří let věku, v tzv. školkové zralosti. Pokud je odejmuto blízkým pečujícím osobám dříve, byť jen na pár hodin denně, může to na jeho vývoji a následném prožívání zanechat následky.

„Tohle už musíš umět sám, už jsi dost velký“ „Už jsi přeci velká, tak nás tolik nepotřebuješ,“ to jsou běžné věty, které časově vytížení rodiče říkají místo svému dítěti, které je v tu chvíli žádá o pozornost, vlastně spíše sobě. I u dětí, které dosáhly školkové zralosti je totiž pozornost rodičů klíčová. Nedostatek času nemusí být na první pohled vidět. Rodina je sice doma, ale čas tráví každý sám, nikoliv společně. Současná praxe je, že rodiče tráví čas v jednom prostoru s dětmi, ale jeden řeší na notebooku pracovní e-maily a druhý na tabletu sociální sítě nebo se dívá na televizi. Tím ovšem dětem jasně říká, že tohle vše je pro ně mnohem důležitější než dítě samo. Neznamená to, že nemáte právo na svůj čas a soukromí. Ideálem je ovšem vyvážený čas pro sebe i pro druhé. Pro děti je důležitá společná aktivita, zájem a pozornost rodičů o to, co dělají, co je zajímá, nebo také čím se trápí. Stejně tak je pro dítě důležité, aby mělo svůj prostor a čas na své vlastní činnosti. Dítě vnímá pocity kolem sebe a změny v atmosféře, která jej obklopuje. Nervozitu, spěch i stres rodičů. Vyžaduje, abyste se mu věnovali s plnou pozorností. Potřebuje rodinné rituály a ustálené návyky, které se vytváří společnou činností. Vnímá čas jinak než dospělí. Ty nejmenší žijí jen přítomností, tady a teď.

Až do puberty jste pro své dítě nejdůležitějším člověkem na světě, ať to chcete anebo ne. U těch nejmenších jde o naplňování všech jeho fyziologických potřeb, o pocit bezpečí, dodávání mu sebevědomí a hlavně pocit, že je milované. Tyto základy jsou důležité pro jeho zdravý vývoj, pro vyniknutí a rozvoj jeho schopností, pro to, aby z dítěte vyrostl vyrovnaný a sebevědomý dospělý. Nedat dítěti vztah je stejně závažné, jako když mu v potravě nebudete dávat nějakou životně důležitou látku, jak říká přední český dětský psycholog Jaroslav Šturma. Maminky v Česku pracují v průměru o několik hodin víc než ty ve Velké Británii nebo ve Švýcarsku. Skoro polovina českých rodičů není spokojená s tím, kolik času dětem věnuje. „Rodiče také hodně dávají už malé děti do kroužků, přitom čas strávený nějakou rodinnou hrou je pro dítě mnohem přínosnější,“ tvrdí psycholožka Václava Masáková. Současné studie ukazují, že děti, kterým se rodiče nemají čas věnovat, mají v dospělosti řadu vlastností totožných s dětmi, které vyrůstaly v dětských domovech. Když dospějí mají sníženou schopnost setrvat dlouhodobě na jednom pracovním místě, často tedy mění zaměstnání a spíše se mohou stát nezaměstnanými. Obvykle mívají nižší vzdělání, než odpovídá jejich inteligenci, bez dostatečné lásky od rodičů totiž není podle Maslowa cesty k získání sebevědomí. Často mění vztahy, což není pro založení vlastní rodiny úplně ideální. A konečně, častěji jsou soudně trestané a ve vězení. Rodiče, které na děti nemají čas, jim jeho nedostatek totiž obvykle kompenzují rozvolněnými pravidly, a to se pak v dospělosti na pevná pravidla daná zákony hůře zvyká. Děti vytížených rodičů dnes vyrůstají s drahými počítači či jinou moderní informační technologií, už nepobíhají po sídlištích v partě kamarádů. A když ano, jsou to většinou sociálně slabé skupiny. Dříve se jako trest používalo domácí vězení, dnes chodí děti ven za trest.

Děti, které nemají pozornost svých rodičů, skutečně trpí. Neumějí a možná někdy ani nechtějí to pojmenovat. „Tatínek má tolik práce, tak ho nemůžu rušit, když něco potřebuju!“ V tu chvíli ale na své problémy zůstávají samy. Navenek se to projevuje tak, že najednou „zlobí“ a mohou se projevovat i agresivně, obzvlášť ve škole. Ve skutečnosti je to však volání o pomoc, touží po pozornosti rodičů. Jejich logika je jasně nastavená, když budu propadat, tak už se mi rodiče budou muset věnovat. Bohužel není mnoho rodičů, kteří by se nad tím zamysleli a situaci vyhodnotili právě tím správným způsobem, že je potřeba zvolnit a dát svému dítěti potřebnou péči. Dítě, na které rodič nemá dlouhodobě čas, se pak může stáhnout a úplně rezignovat, protože pociťuje beznaděj, je apatické, smutné. Může vytvářet symptomy různých nemocí, neurčité bolesti břicha nebo hlavy, či ustupovat do dřívějších stadií vývoje a tím se dovolávat reakce rodičů. Vzrůstá riziko nejrůznějších zlozvyků a psychických problémů. U starších dětí potom může jít o sklony k závislosti, sebepoškozování, poruchám příjmu potravy a jinému problémovému chování.

Děti přitom, když za vámi přijdou, obvykle nechtějí tak úplně poradit, ale abyste je vyslechli. Touží s vámi sdílet své pocity a zážitky, svěřit se vám, být s vámi, strávit s vámi čas. A toho je opravdu potřeba si vážit. Zejména u starších dětí na prahu puberty a v ní je to jedna z nejcennějších a nejdůležitějších věcí ve vzájemném vztahu. Není nad to vědět, co váš potomek zažívá i prožívá, a to přímo od něj. Vyžaduje to jediné – váš čas! Vždyť přeci za pár let nechcete na váš dotaz„Jak se ti daří?“ slyšet: „Ale v pohodě, nebudu tě zdržovat. Stejně určitě nemáš čas.“

Mluvit spolu, naslouchat si navzájem s vypnutým počítačem či televizí, zaklapnutou knihou, sportovat společně, jít spolu na procházku a mobily nechat doma, vařit či uklízet společně, objímat se, říkat si, co k sobě cítíte, to vše je čas, to vše je část lásky, možná snad jedna z jejích podob. Čas je jeden z největších darů, který můžete od druhého obdržet. To, že s vámi někdo stráví z vlastní vůle a rozhodnutí svůj čas, přeci něco znamená! Když nemáte čas, nedá se budovat důvěrný vztah a nemůžete čekat, že poroste láska. „Být dětem k dispozici znamená také chodit s nimi na různé akce a sdílet společné zážitky. Rodiče, kteří si udělají čas a navštěvují různé akce, kde jejich děti vystupují, například nějaké sportovní soutěže, dávají dětem najevo, jak je pro ně společný zážitek důležitý,“ tvrdí psycholožka, maminka, babička a autorka několika knih pro rodiče, Patricia H. Berneová.

Věnujete-li dětem svůj čas, budou neomylně vědět, že je skutečně milujete, respektujete, že o ně stojíte a zajímáte se o ně. Pak není třeba dávat jim drahé dárky a kupovat si jejich lásku, tak to totiž nefunguje.

napsala Gabriela Horáčková

zdroje:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cesti-rodice-jsou-prepracovani-nemaji-cas-na-deti-ktere-casto-pretezuji-v-krouzcich-46829

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/deti-pozornost-nuda-krouzky-vychova.A190720_160147_vztahy-sex_abr

https://www.maminka.cz/clanek/nejcennejsi-co-muzete-svym-detem-dat-je-cas-vite-proc

http://www.evalabusova.cz/clanky/kolik_casu.php

https://www.marianne.cz/rodina-deti/deti-bez-rodicu-aneb-co-se-stane-kdyz-na-dite-nemate-cas

https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/rodice-casto-nemaji-na-deti-cas-rika-jana-hlavova-20180108.html