Jarní vánek si něžně pohrával se záclonou, jarní vůně se drala pootevřeným oknem ..

Jako za starých časů, kdy si pod okny hrály děti, Petr sekal trávu a občas štěknul pes.

Jako za starých časů, kdy jsme ještě byli rodina ... Měla bych vstát a začít něco dělat, opakovala si Tereza.

Jen kdyby mě tak nebolela hlava. Měla bych ... ne,musím. Musím konečně pochopit, že doby společného popíjení kávy po milování jsou pryč, že děti vylétly z hnízda, a Petr, se kterým jsem prožila dvacet let, se už zítra stane pouze mým bývalým manželem. A že s ním odejde kus mého života... Trapný kus života směšné čtyřicetileté ženské, která se bojí vyslovit už jen to slovo-ROZVOD.

Proč vlastně ? Co má TA DRUHÁ, co já nemám ? O dvacet let jemnější kůži, o dvacet let hustější vlasy, o dvacet let pevnější prsa ... Celých dvacet let života, a pak, jménem republiky-ROZVOD.

Zvykneš si, říkají kamarádky. Všechny si zvykneme ... Žádný chlap za to přece nestojí...

Prostě jsme si zvykly, říkají. A večer řvou do polštáře, a ptají se proč? Proč právě my ?

Poslední dobou se stal nedílnou součástí mizerného soužití Petrův právník. Pan Někdo. Šedivý žralok, které své oběti s rozkoší požírá zaživa. Ďábel,s jehož příchodem bude po všem. Představovala si ho jako Draculu a začínala se na to jeho uštknutí těšit. Pak bude po všem. Vypařím se. Rozplynu. Zmizím.

Zvyknu si... Zvyknu si, že tráva už dávno nevoní, děti mají své děti, psa přejelo auto ..

Prostě si zvyknu .. A nebudu se ptát ani proč ... proč jsem prodala dům po babičce, aby mohl začít podnikat ... proč jsem nebojovala o spoluvlastnictví prosperujícího hotelu .. a proč jsem po nocích dřela jako kůň, jen aby se nemusel platit personál ... a proč vlastně jsem souhlasila s rozdělením majetku způsobem, kdy mi zůstanou jen oči pro pláč ?

Protože tě ani ve snu nenapadlo, že tě odkopne ... Protože by ses upsala i čertu, jen aby si tě vzal ...

Ale co Petr řekne, to splní. Tak to ostatně bylo vždycky. Postavíme si dům, řekl...A do roka dům stál. Žádám o rozvod, řekl před pár měsíci. A zítra máme soud. . Těch dvacet let mezitím zapomeneme při vyřčení rozsudku.

Petrův právník nezná slovo prohra. Jeho jméno čítala v odborném tisku a o jeho praktikách slýchala ze zasvěcených úst. Krvelačný Dracula, který za každou cenu dostihne svoji oběť, a s chutí ji vysaje, aby nepřišla ani kapka krve nazmar. Ani kapka krve... ani koruna bývalé manželce, matce jeho dětí a ženě, která dřela jako šroub, aby teď mohla vše ztratit.

Ty roky, kdy kmitala mezi stoly místo personálu, nespočet probdělých nocí se na ní podepsaly, vepsaly do tváře vrásky a únavu ... Tereza se začala vyhýbat zrcadlu, dávno jí nemělo co říct, a ona odmítala pohlédnout tváří v tvář té ženě, která se dávno zapomněla smát.

Holka, prober se, říkaly kamarádky. Prober se a žij, než ti ujede i ten poslední vlak .. Kde braly tu jistotu, že už mi neujel ? Vlastně mi to může být jedno, měla bych se začít starat spíš o střechu nad hlavou než o kruhy pod očima, pomyslela si trpce.

Zítra .... ano, už zítra. Ale zatím je stále dnes. Zapomenout a žít. Aspoň pár minut. Pak ať to všechno vezme čert. Vnímat, ale nemyslet. To potřebuji ... Letmo se nalíčila, stejně na tom nezáleží, a vyšla do sychravého večera. A co teď ? Neuvažovala proč, ale zamířila do útulné vinárny, kam občas zašli s Petrem. Tady plánovali společnou budoucnost, tady ji oznámil, že žádá o rozvod ..

Co udělá ženská,když má černé myšlenky? Zavolá kamarádce? Koupí si nové šaty ? Anebo dostane chuť si někam vyrazit, jen tak sama. Klidná malá vinárnička na rohu, lepší než balit kufry a fňukat doma, řekla si. A můžu se nechat unášet svým žalem tam, kde mi nic nebude připomínat zbytečných dvacet let.

Milosrdné přítmí, plačtivá hudba, těžký vzduch a pár deci vína způsobilo, že svět se začal točit pomaleji. Nesnažila se myslet na to, co přijde zítra, a jak jí Petrův všehoschopný právník roznese na kopytech, snažila se vnímat poklidnou atmosféru okamžiku.

„Mohu“ ? zaznělo do jejích myšlenek. Vzhlédla. Hlas patřil elegantnímu muži středních let. Pomalu se vracela z říše vzpomínek. Nereagovala . „Promiňte,madam“ ,vemlouval se sametově „mají obsazeno“-máchl rukou do prostoru – a já bych si rád v klidu vypil kávu - zítra mám důležité jednání ... Tak to jsme dva, pomyslela si a nezúčastněně přikývla. Muž přisedl, pozoroval ji, ale neobtěžoval. Pokusila se o úsměv. „Vidíte, že to jde ... mám raději mlčet ?“ zeptal se nesměle... „To je v pořádku“, odpověděla. „Nevypadáte příliš nadšeně“, pokračoval elegán, „ale pár sklenek by mohlo vaši melancholii rozptýlit... já jsem Pavel“. „Te.. Tereza“ - podala mu rozpačitě ruku. O co mu jde? Kdyby chtěl sbalit holku na večer, je jich plný bar, a že by měl tak slabý zrak,aby si nevšiml,že těm kočičkám nemohu konkurovat se mi nezdá, uvažovala zmateně. Prostě si jen nemá kam sednout, a je mu trapné mlčet, aby si ta zamračená baba u stolu nemyslela, že je tak odpudivá ... Proč se s ním vlastně vůbec bavím? ptala se Tereza. „Protože ti chybí chlap“-vyštěklo bezostyšně její podvědomí. Ušklíbla se. Dotyčný si to zřejmě vysvětlil jinak. Snad jako přátelský úsměv ? Přisedl si. Sedíme. Mlčíme. Objednává láhev vína, po několika společenských frázích se prvotní křeč mění v jiskření, Tereza rázem zapomíná na chmury ... další láhev vína, nesmělý flirt a letmé doteky, pak jízda taxíkem a schody do nebe ... svět se točil závratnou rychlostí, všechny smysly pracovaly na plné obrátky, Tereza zase žila, vnímala a milovala.... Jeho ruce, jeho vůně,jeho dech. Nevím,kdo je ten muž,stačí mi že je tady. Přeji si, ať tahle noc nikdy neskončí ...

Ráno. Dotek silných mužských paží. Už zase sním ? Ne! On je skutečný. Sklání se nade mnou a šeptá, že ho dnes čeká nějaké důležité jednání. Aha, to mne vlastně také, procitá Tereza. Ale nic důležitého. Jen nějaký mizerný rozvod. Stejně budu mít plnou hlavu jen dnešní noci – jestlipak on to vnímá stejně ?

Když za svítání vstoupila do bytu, v němž žila s Petrem, cítila jen chlad a nezájem,po celém těle ji pálily Pavlovy doteky a v uších doznívala jeho slova plná vášně.

Věděla, že za pár hodin do jednací síně vkročí úplně jiná Tereza . Najednou zmizel i sžíravý strach z právníka – Draculy. Jediné co dokázala a chtěla vnímat, byla Pavlova tvář.

Ještě pár kroků studenou chodbou.

Tereza jako ve snách vkročí do soudní síně ...

Ale ... To nemůže být pravda. Pouhých pár metrů od ní, stejný elegantní oblek jako včera. Rty a ruce, které elektrizují. Probdělá noc zanechala na jeho tváří své stopy, ale jeho pohled je sebevědomý a výraz sebejistý.

Tereza přestává vnímat okolí. Probírá se, až když jakoby zdálky slyší jméno právního zástupce exmanžela, JUDr. Pavla D. ...