11.ZÁŘÍ
Svět se otřásl a já tu stojím zmatená,
nechápu, co tohle všechno znamená!
K obloze stoupá temný hustý dým,
stovky mil daleko, s pocitem, že se udusím!
Jak tohle mohl dopustit, on, mocný,
jenž ve svých rukou osud lidí má?
Všichni nevinní, kdož zahynuli v onen den,
jaké plány s nimi asi do budoucna má?
Kdo si osopil právo rozhodnout o jejich smrti,
přemýšlím, mé vlastní myšlenky mě drtí...
Ve jménu Boha kdosi cizí život bral,
pro věčné blaho se i toho svého vzdal?
Jaký je Bůh, který tohle mohl dopustit?
Jak může něco takového lidem odpustit?
V uších mi zní vzdálený cizí křik a pláč,
v duchu se ptám - proč to dovolil a zač?
Což všichni z nich měli tak těžké hříchy,
že museli zemřít, jejich svět je náhle tolik tichý?
Otázek spousty, odpovědi nedočkám se žádné...
Jak může lidské srdce být tak zrádné ??
Nechť zůstane věčným varováním tento krutý čin,
jak slepá víra vrhla na člověka temný stín.
Ať nikdy více není Bůh zástěrkou záhuby!
Jinak člověk sám sebe jednou vyhubí...
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.