Vždycky u nás byly nějaké problémy a nikdy jsme vlastně nebyli takové to klasické spokojené manželství. Brali jsme se tak nějak víceméně z rozumu. O žádné spalující citové zahoření skutečně nešlo. Vždycky jsme byli schopni se nějak domluvit a před lásku jsme radši stavěli slušnost a vzájemnou úctu. K tomu jsme vedli i naše děti. Avšak od doby, co jsem nastoupila do práce, je to doma hotová katastrofa.

foto / Pixabay

Manžel byl prakticky dvanáct let zvyklý na kompletní servis. Ale nejen to. Byl hlavně živitel rodiny. A to ho posilovalo. Já jsem teď nastoupila do práce a je zle. Dělám kuchařku ve školní jídelně. Takže s penězi to není žádná sláva, ale můj muž to, že vůbec pracuju, absolutně neumí, nebo nechce přijmout. Leze mu na nervy, že mám vlastní příjem. Od doby mého nástupu do práce je na mě nepříjemný a počítá nám každou korunu. Od všeho musím skládat účty. Musím se mu naprosto zpovídat, než vůbec vyrazím do obchodu. Je posedlý kontrolou. Nevím, jestli kontrolou financí, nebo kontrolou obecně, ale je to krajně nepříjemné. Svazuje mě to a frustruje. Vůbec ho takového neznám. Ani děti, tedy alespoň ty starší najednou neví, která bije. Jsou u nás na denním pořádku finance. Pořád peníze, peníze, peníze. Dokola z nás páčí, kde jsme byli, kolik jsme utratili, proč jsme utratili, že tam a tam nemůžeme, protože je to zbytečné vyhazování peněz, tenhle prostředek na nádobí jsem vzala zbytečně drahý a salámu jsem taky nechala nabalit zbytečně moc, samozřejmě za hříšný peníz.

Už to došlo tak daleko, že jsem si musela zařídit druhou peněženku. Nechávám si ji v práci, a když po něčem zatoužím já, nebo děti, jdu a koupím to tajně z tohoto druhého obnosu. Mám však obavy, že to jednou praskne a bude zle. Co mě ale opravdu citelně bolí, je to, jak se manžel změnil. To se jako cítí být méněcenný, protože už není jediný, který vydělává? Místo toho, než aby byl rád, že pracuju, obírá mě až na kost a ponižuje mě.

Anna, 42 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.