Jsme ten typický případ páru, který spolu dlouhá léta zůstával jen kvůli dětem. Děti jsme měli velice mladí a brzy po sobě. Náš vztah začal skřípat už během mojí první mateřské. Muž nedokázal pochopit, že se život s dětmi změní a neustále mi bylo vytýkáno, že už na něj nemám tolik času. Pak se narodilo další dítě a brzy na to ještě jedno. Já jsem s dětmi byla vždycky maximálně spokojená a mateřství mě absolutně naplňovalo. Můj muž to viděl jinak.

foto / Freepik

Během těch let jsme došli k tomu, že spolu kvůli dětem zůstaneme. Chovali jsme se k sobě tak nějak normálně, i když ta vlažnost samozřejmě byla znát. Nikdy jsme si však neubližovali, nehádali se a vždycky jsme si lidsky vyšli vstříc. Naše dospělé děti i dnes potvrzují, že dětství měly hezké. S mužem jsme dodnes zůstali v jednom bytě. Z ekonomických důvodů nám to takhle přišlo nejschůdnější a dnes už žijeme jako spolubydlící. Byt máme velký, krásný a prostorný. Existovat tak vedle sebe na tomto hezkém místě se tak bez problémů dá. Naše zájmy se ale dost liší. Zatímco já si užívám vnoučátek, můj muž si s jazykem na vestě brzy užene infarkt. Jeho dvaadvacetiletá milenka mu pravděpodobně dává zabrat více, než čekal.

Nemám sebemenší důvod žárlit. Já svůj spokojený vztah mám již několik let. I když kamarádky kroutí hlavou nad tím, proč spolu s přítelem nebydlíme, my s partnerem máme jasno. Ze vztahu si bereme jen to hezké. Jezdíme na dovolené, na výlety, po výstavách, chodíme do divadla. Když spolu chceme trávit noc či nějaký delší čas, jsme u něj na chaloupce a je to moc fajn. Nehodláme nic měnit. Oba máme své odžito a jsme takto velmi spokojení. Není důvod opouštět byt, ve kterém jsem žila celý svůj dospělý život, a jsou tam všechny naše vzpomínky. Můj nervózní manžel, jehož milenka je nad jeho síly, teď ale začal dohodnuté soužití, které báječně fungovalo, kazit. Je nervózní, nespokojený, neustále nevychází s penězi a dostal se do kolotoče, který už není pro něj. On si však potřebuje něco dokázat nebo se opravdu zamiloval. I to je samozřejmě možné. Ale pokud se vás druhý snaží uštvat, zase taková láska to asi nebude.

Obtěžuje mě, jak se soužití s mým manželem změnilo k horšímu. Nedodržuje dohodnutá pravidla, zůstává po něm nepořádek, opíjí se, neplatí včas svou část rozpočtu, usíná ve vaně, vytápí sousedy, hádá se s lidmi v paneláku, vnoučata mu překáží, ječí na mě, na ně, tříská věcmi a je očividně frustrovaný. Pravděpodobně mu došlo, že na svou mladou milenku zkrátka nestačí a neví, jak z toho ven. Tak jsem to alespoň pochopila, když jsme spolu o tom mluvili. Jeho hrdost mu nedovolí, aby teď hru na akčního mladíka vzdal. Prosil mě například, aby mohl svou přítelkyni přivést k nám domů. Ale to je nemyslitelné. Toto pravidlo jsme si domluvili hned na začátku a nikdy jej nikdo z nás neporušil. Teď, když to nechci dovolit, manželův hněv narůstá.

Občas si škodolibě přeju, aby se ke své květince nastěhoval. Ta by po pár měsících zjistila, jaký nerudný stárnoucí chlap to ve skutečnosti je a bylo by vymalováno. To je ale jen moje fantazie, protože slečna ještě stále bydlí s rodiči a tak něco takového nepadá v úvahu. Doufám jen, že se manžel brzy vzpamatuje a uvědomí si, že nám už skutečně není dvacet. Ani jednomu z nás by se nechtělo na stará kolena někam stěhovat a měnit své letité návyky. Celé roky to skvěle fungovalo tak, jak to bylo a nelíbí se mi, že bych se měla klidit z cesty jen proto, že si někdo hraje na něco, co není.

Milada, 58 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.