Dnešní doba je těžká pro všechny. Ceny rostou extrémním tempem a týká se to nás všech. Můj manžel se ale chová, jako by to někdo dělal schválně jedině jemu. Neustále nadává, komentuje, rozčiluje se, brblá a je nonstop naštvaný.

ilustrační fotografie: Freepik

Nejvíce ho rozčilují vysoké ceny benzínu. Musel jízdu autem dost omezit a to velmi nabouralo jeho komfort, na který byl dlouhé roky zvyklý. Na jednu stranu je mi manžela v tomto ohledu trochu líto, ale na druhou stranu bych mu někdy nejradši nafackovala. Do práce to má deset minut autobusem. Obchody máme blízko. Dospělé děti i s vnoučátky máme skoro přes ulici. V našem malém městečku se po svých dostanete kamkoliv za pár minut, ale můj muž vše bere hrozně negativně.

Když se mu snažím osvětlit, že jsou na tom lidé mnohem hůře než my, začne výbušně oponovat. Po druhých mu prý nic není a nerozumí tomu, proč dnešní šílené drahotě přihlížím tak tiše a netečně. Já ale opravdu nevím, co jiného bych měla dělat. Vysoké ceny přeci nejsou můj výmysl a skutečně netuším, jak bych mohla dnešní drahotu ovlivnit. Beru to tak, jak to je a raději se tím netrápím. Věci, které nemohu ovlivnit ani změnit, nechávám být. To můj manžel neumí.

Na společné nákupy už spolu také raději nechodíme. Dokonce jsme rovněž přestali jezdit na výlety, protože můj muž přeci nebude nikomu dělat šaška a počká si, až ceny půjdou zase normálně dolů. Mezitím, co můj manžel ukřivděně čeká, já žiju dál svůj běžný život. Výletuju s kamarádkami, dětmi i vnoučátky, cenami se netrápím a na co mám, to si koupím. Doma mě pak ale čekají hromy a blesky. Manžel je na infarkt, když mu vyprávím, o co všechno například o víkendu přišel. Je schopný handrkovat se o každou korunu a řvát na paní pokladní, když třeba spolu výjimečně jdeme s dětmi na koupaliště. Nebylo mu zatěžko kvůli cenám ztropit v dlouhé frontě scénu ani tehdy, když jsme děti brali na zmrzlinu. Neuvěřitelně jsem se za něj styděla.

A tak je to teď u nás v podstatě se vším. Muž pořád hlídá, sonduje a čmuchá, kolik jsem kde utratila a jak moc zase ti nahoře ceny přepálili. Já nemám čas, sílu, chuť ani energii se s ním kvůli každé položce dohadovat a ztrpčuje mi to každodenní fungování. To jeho neustálé sledování toho, kolik jsem utratila za nákup, abych mohla vařit, je ohromně protivné. Nejnadšenější by byl, kdybych každou surovinu nahradila něčím levnějším a běhala po slevových akcích.

Tak špatně na tom ale nejsme a můj manžel všechno kolem financí dělá mnohem horší, než to ve skutečnosti je. Senioři a samoživitelky to musí mít násobně těžší a tam už jde zřejmě opravdu do tuhého. Mému muži se ale zatím nic katastrofálního neděje a přesto se velmi rád pasuje do role toho největšího chudáčka a mučedníka. Přitom to býval rázný chlap, kterého jen tak něco neporazilo. Jeho dřívější já však dnes hledám marně a mám před sebou spíše protivu, který má pocit, že je v republice jediný, kdo si musí zvykat na nové vysoké ceny.

Martina, 39 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.