Městečko Hořice najdeme v okrese Jičín, asi 23 kilometrů jihovýchodně od města Jičín a 25 kilometrů severozápadně od krajského města Hradce Králové. První písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině strahovského kláštera. V roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko. Podle názvu katastrálního území a železniční stanice se město často označuje jako Hořice v Podkrkonoší.

 

fotografie: Petr Matura

Tradice výroby věhlasných hořických trubiček se v malebném podkrkonošském městě udržuje již více než dvě stě let. Tajemství jejich výroby se zde jako rodinný poklad dědí z pokolení na pokolení. Hořickým trubičkám dokonce Evropská unie udělila chráněné zeměpisné označení, avšak recept z Podkrkonoší zřejmě nepochází, navzdory tomu, že pověst vypráví o místních počátcích oblíbených trubiček...

Podle legendy vše začalo v roce 1812. Po neúspěšném Napoleonově ruském tažení se zbytky jeho armády pohybovaly po našem území a několik francouzských vojáků se prý ocitlo rovněž také i přímo v Hořicích. Obyvatelé se jich ujali a ošetřili je. Jedna z místních žen měla pečovat o poměrně těžce zraněného vojáka, údajně prý samotného osobního kuchaře císaře Napoleona. Ten nejprve nevěděl, jak by se ženě za péči odvděčil. Potom dostal nápad – prozradí jí recept na výrobu oblíbené císařovy pochoutky!

Časem se ukázalo, že tato odměna byla více než královská. Věhlasné císařovy trubičky se v Hořicích velice brzy staly populárními. Jejich pověst se však záhy rozšířila i za hranice města a již před sto lety se začaly vyvážet rovněž i do zámoří.

Hořice jsou také městem kamene, známý je tzv. hořický pískovec. V roce 1884 byla v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, kterou během její více než stoleté historie prošla celá řada našich významných umělců, například Mořic Černil, Ivan Jilemnický, Bohumil Kafka, Quido Kocián, Otakar Kubín, Jan Štursa, Marie Wagnerová-Kulhánková, Vladimír Preclík a mnoho dalších.

Přírodní sochařskou galerii kamenných plastik, vzniklých během sochařských sympozií, pravidelně pořádaných v Hořicích, pak najdeme na úbočí vrchu Gothard (357 m n. m.), zvaném též Svatý Gothard. Toto výhledové místo leží při jihovýchodním okraji města Hořice. Vrch je parkově upraven. V severovýchodní části se nachází opuštěná pískovna. Na plošině uprostřed starého hřbitova ohrazeného zdí zde najdeme též římskokatolický barokní kostel svatého Gotharda. Jedná se o původně románský kostelík, založený strahovskými řeholníky ve 12. století. Pražští premonstráti původní stavbu, která byla později barokně přestavěna, zasvětili svatému Gothardovi, patronu proti bouřkám, krupobití a ohni. Od 27. prosince 2005 je kostel kulturní památkou České republiky. Jedná se o působivou krajinnou dominantu území jihovýchodně od Hořic.

Město Hořice je známé rovněž i svým každoročním volným mezinárodním závodem silničních motocyklů s názvem „300 zatáček Gustava Havla“, jenž se zde jezdí od roku 1936. Název závodu vznikl na základě skutečnosti, že po dvanácti kolech ujede motocyklista na hořickém závodním okruhu přesně 312 zatáček. Od roku 1968 nese závod jméno Gustava Havla, českého závodníka, který patřil mezi světovou špičku a tragicky zahynul v roce 1967. Jedná se o klasický silniční okruh o délce 5,15 kilometrů a maximálním výškovém rozdílu 90 metrů. Trať je technicky náročná, má 26 zatáček, z toho 15 vpravo a 11 vlevo. Povrch okruhu tvoří jednotný asfaltový koberec o šířce 7 - 9 metrů.

napsal Petr Matura

zdroj: infocentrum.horice.org.