Zvoní budík…ach ne, zase ráno, je už sice pátek, ale stejně musím vstát …a jít do práce.

Takže vylézt z pelíšku, šupky do koupelny. Ranní hygiena a pak se trochu zkulturnit a namalovat se.Co si dnes vezmu na sebe? Růžový svetr nebo zelený? To je „životně důležité“, protože podle toho zvolím i oční stíny…takže…růžová. Tak ještě řasenku, učesat a můžu jít vzbudit svého pětiletého miláčka. Vstávej Adámku, vstávej bude šest.On sice ještě nemá pojem, kolik je šest hodin a kolik půl sedmé, ale pro mě to je velice důležité a každá minutka ráno je znát.Však to jistě taky znáte.

Kouknu z okna a vidím…sníh!!! No teda panečku, to se to pojede autem, bude to klouzat…o to víc se dostávám do mírného stresu…abych to stihla do práce…tak Áďo už vylez.Nechce se mu ale nakonec to zvládne.Posílám ho do koupelny. Tak a teď obléct, já jsem mezitím již ustrojená. Malému punčochy, tílko, triko…kouká na televizi, povídám pospěš si!! Tak mikina a zase sedí….To už pomalu pěním….A pak zjišťuji, že jsou malému malé boty…zimní. No to je průšvih, tak co teď. No je už za pět půl…to je v háji já to snad dnes opravdu nestihnu a už cítím jak mi pulsuje krev v žilách a je mi vedro…tak na punčochy ještě ponožky..a do botasek. Hlavně že maminka má nové kozačky, že jo:- ((( jo ty jsou ze slev z léta…a malej jde do školky v botaskách, jsem to ale macecha. Ke svému dobru ale musím napsat že jsem včera byla ve městě a boty na malého prostě nesehnala tak jsem se rozhodla, že dnes pojedeme do vedlejšího města – ovšem že dnes napadne sníh, to mě zaskočilo.Co na tom že je listopad….

No takže, malý je ustrojený, já ještě bundu, jéžiši ještě rukavice Adovi, no ty mu dám ve výtahu, já kabelku…ufff. No super to je hodin, hladina adrenalinu se prudce zvedá…

„Áďo, běž na chodbu a zavolej výtah…!!“

Otvírá dveře, hrne se na chodbu….a slyším:“Výtahůůůů…..“

Tak to je konec! Stres se v mžiku rozpouští ve výbuchu smíchu…a je mi krásně…i kdybych to dnes nestihla, to moje zlatíčko je prostě super…směju se ještě ve výtahu on na mě kouká s rozzářenýma očima a povídá:“Vidíš jak jsi hezká když se směješ…“

Odvádím ho do školky a já pospíchám do práce. Stihla jsem to včas.A hřeje mě pocit z mého broučka…Tohle je to krásný na světě, ta dětská bezelstnost a upřímnost:- ))

(Zaslaný příspěvek naší čtenářky v rámci Soutěže BABINET)