Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

23. KAPITOLA

Druhý den ráno šel Marek za Majkou, aby jí řekl k čemu došel na základě její teorie. Na hradním nádvoří narazil na Zuzanu.

„Ahoj,“ usmál se na ni.

„Ahoj,“ odpověděla odměřeně Zuzana.

„Mám na tebe prosbu, potřeboval bych pomoct s výzkumem,“ řekl Marek, protože si nevšiml jejího varovného tónu.

„Nevím, jestli se mi bude chtít,“ odpověděla mu lakonicky.

„Říkalas přeci, že když budu potřebovat pomoc, můžu se na tebe obrátit,“ argumentoval Marek, ale už si povšiml změny v jejím chování.

Asi nemá náladu, pomyslel si.

„Hm, to jsem říkala, ale věci se mění,“ řekla dotčeně.

„Jaký věci se změnily,“ ptal se jí nechápavě.

„Ale žádný, jen už nemám náladu ti pomáhat,“ řekla uraženě.

„Hm, když nemáš, tak nemáš,“ řekl rezignovaně.

„Nevíš, kde je Majka? “ zeptal se jí.

„Doma,“ odsekla Zuzana.

Marek se otočil a šel k domku, kde bydlela Majka.

„Dobrý den, máte chvíli čas,“ zeptal se Marek, když Majka otevřela dveře.

„Jo mám, ale asi tak půl hodinku,“ odpověděla.

„To by stačilo. Chtěl bych vám ukázat k čemu jsem došel na základě vaší teorie,“ řekl Marek.

„Nooo, tak to jsem zvědavá. Pojďte dál,“ vyzvala ho.

„Podle vaší teorie, by mohly zápisy znamenat tohle,“ podával jí Marek papír, když si sedali ke stolu.

„Hm, to by mohly,“ řekla, když si přečetla Markovy poznámky u prvních dvou zápisů.

„Průnik šípem jako symbol znásilnění. Kentauřice jako démon, neboli pomsta mužům za letité násilí na ženách. To zní logicky a reálně,“ řekla uznale, „dokonce to vysvětluje i její pohlaví a levorukost, zdá se mi to přímo geniální,“ usmála se na něj.

„A co říkáte té druhé variantě,“ ptal se nedočkavě Marek.

„Trn jako označení brány do jiného světa, do ženského světa?“ opakovala zamyšleně Majka a přitom vypadala, jako by se na chvíli zasnila.

Po chvíli mlčení najednou zasněně řekla: „Ale to není brána do ženského světa, ale do světa harmonického spojení muže a ženy.“

„Jak to víte?“ zeptal se udiveně.

„Nevím,“ trhla sebou Majka, „jen tak mě to napadlo.“

„Třeba taky proto, že luk a šíp vyzařuje pozitivní energii,“ dodala rychle logický argument, jako by chtěla něco zakrýt.

„Hm, ale freska vyzařuje spíš negativní energii a z těch lidí co znám, působí pozitivně jen na vás,“ namítl Marek.

„Hm, ale proč, to nevím,“ řekla zamyšleně, jakoby by stále byla duchem mimo.

„Chtěl jsem, aby Zuzana vyzkoušela, jestli by jí taky od pružiny brněly prsty, ale teď jsem s ní mluvil a je nějaká naštvaná, nebo co,“ řekl Marek.

„No jo, asi chtěla, abyste jí přemlouval,“ vrátila se Majka svou odpovědí duchem do přítomnosti.

„Abych jí přemlouval a proč?“ ptal se nechápavě, „vždyť mi nedávno sama nabízela pomoc. Spíš jsem měl dojem, že jsem jí nějak naštval, ale nevím čím.“

„Tím, že jste se jí minule nevšímal, jak jste přišel za mnou a věnoval jste svou pozornost řešení nápisů,“ vysvětlovala mu Majka.

„Myslíte?“ ptal se nevěřícně.

„Nemyslím, to vím,“ potvrdila Majka rozhodně, „znám ji dost dlouho a dost dobře.“

„Nechci vyzvídat, ale jaká je? Třeba by mi to pomohlo určit, proč ona se necítí v kapli dobře a vy jo,“ zdůvodňoval Marek svou otázku.

„No, aby to nevypadalo, že jí pomlouvám,“ namítla.

„Z toho bych vás nikdy nepodezíral, řekl bych, že vy si na pomluvy nepotrpíte,“ uklidňoval ji.

„To teda nepotrpím,“ souhlasila.

„No, lidi co jí znaj, říkají, že je to klasická pipina. Podlejzá chlapům, aby se jim zavděčila a čeká, že oni jí za to budou hýčkat. A když ne, tak se urazí,“ vyhnula se Majka diplomaticky pomluvě. „Je krásná ženská, ale tím svým ukňouraným podlejzáním se hodně lidem zprotivila. Je to taková pipina podlezjavá,“ dodala.

„Hm,“ řekl Marek, „toho jsem si taky všim, „myslím toho podlejzání.“

„A co její muž, tomu se nezprotivila?“

„Ale jo, jde mu s tím na nervy. Taky všichni vědí, že se doma zdržuje co nejmíň, a na svých pracovních cestách jí zahýbá. Ona to ví taky, ale hraje si na šťastný manželství,“ odpověděla znechuceně.

„Hm vy chlapům nepodlejzáte a taky si na nic nehrajete,“ usmál se na ni Marek.

„To teda ne!“ potvrdila rázně Majka.

„Takže rozdíly v povaze by v tom mohly hrát roli, protože ta se odráží v auře,“ uvažoval Marek.

„To by mohly,“ potvrdila Majka a dodala: „Zuzaně stačí chvíli lichotit a za chvíli bude svolná k pokusu.“

„No, nevím, jestli to dokážu. Komedii moc hrát neumim,“ zapochyboval Marek.

„Dneska večer tu bude výjimečně noční prohlídka pro jeden zájezd cizinců. Připlatili si, abychom ji udělali mimo sobotu, protože v sobotu už odjíždí z Česka. Mohl byste se taky zúčastnit a při tý příležitosti Zuzanu ukecat, radila mu Majka, jako by přeslechla jeho pochyby.

„No rozhodně přijdu. Stejně jsem chtěl jednu noční prohlídku absolvovat, ale jestli sehraju tu komedii, to nevím,“ kroutil hlavou.

„Tak v tom vám nepomůžu, to si budete muset přivést nějakou posilu,“ usmála se.

„Tak večer v 9,“ řekla Majka

„Ok, dík,“ odpověděl Marek.

24. KAPITOLA

Když jel Marek domů, napadlo ho, že by mu s Zuzanou mohl pomoc Rosťa. Ten umí ukecat každou ženskou. No jo ale ten je teď zaneprázdněnej Irenkou, asi nebude mít čas ani náladu.

V tom mu zazvonil mobil.

„Čauu, to je snad telepatie,“ řekl Marek, když přijal hovor, „zrovna na tebe myslím.“

„A myslíš taky na to, co já, že bysme dneska mohli zajít na pivo?“ ptal se ho Rosťa.

„To zrovna ne, spíš bych od tebe potřeboval helfnout, a potom bysme mohli zajít na to pivo,“ odpověděl Marek.

„To je super! Irena odjela na tři dny na školení, tak jsem slaměnej vdovec,“ smál se Rosťa, „ a co potřebuješ?“

Marek mu vysvětlil, jak potřebuje pomoc s Zuzanou.

„No jasan, to není problém, ale kdyby se o tom náhodou dozvěděla Irena, tak mi musíš poskytnou alibi,“ varoval ho Rosťa.

„No jasan,“ řekl Marek.

Ten je z ní vyklepanej, pomyslel si, když ukončil hovor.

Brána do harmonického světa muže ženy, naskočila Markovi do hlavy vzpomínka na Majčino vysvětlení Trnu a kosočtverce s čárkou uprostřed i zasněný výraz, s jakým tu větu vyslovila. Byla duchem mimo, jakoby vzpomínala na něco krásnýho. Je to zvláštní, z těch který znám, se ona jediná cítí v kapli dobře a jedině ona viděla zářící luk a šíp. A taky ty její teorie mě dovedly až sem. Je to náhoda, anebo něco ví?

Přestože není žádná krasavice chlapům nepodlejzá. Je hrdá… Hrdost! To je ono! ženská hrdost by mohl být ten hlavní důvod, proč jí nebrněly prsty. Hrdé ženy se neponižují a bojují proti diskriminaci žen. Ale ona mi zrovna nepřipadá jako feministka bojující za ženská práva. Ale možná tou hrdostí už bojuje proti ponižování a tím i proti diskriminaci.

„Škoda, že nemám k dispozici víc hrdých žen, abych to vyzkoušel,“ povzdechl si, když vystupoval před domem z auta.

Když Marek s Rosťou dorazili na hradní nádvoří, byl tam už zájezd cizinců a Zuzana se domlouvala s jejich tlumočnicí. Marek počkal, až skončí rozhovor a pak šel s Rosťou k ní.

„Ahoj Zuzano, Majka mi řekla, že se dneska taky můžeme zúčastnit noční prohlídky. Tohle je Ros,“ řekl jí rychle Marek.

Než Zuzana stačila něco říct, Rosťa ji jemně zvedl ruku ke svým ústům, políbil jí a pak řekl: „Moc mě těší, krásná dámo.“

Zuzana celá v rozpacích řekla: “Jo o o, jistě pojďte,“ a usmála se na ně. Rosťa mrkl spiklenecky na Marka a šel za Zuzanou jak pejsek na vodítku.

Celou prohlídku ji hypnotizoval očima a evidentně jí dával najevo, že ho prohlídka vůbec nezajímá a že má oči jen pro ni. Při každé vhodné příležitosti jí lichotil: jak úžasný je její výklad, jak líbezný má hlas, či že největším skvostem na hradě je ona. Zuzana se vznášela, přímo zářila štěstím.

Když přišli do kaple, šel Marek s Rosťou k fresce kentauřice a předstírali, že tam něco zkoumají. Zuzana rychle odbyla výklad a zatímco si turisté ještě vychutnávali efektní atmosféru kaple osvícené svícemi, spěchala k fresce za Rosťou a Markem. „Co tu zkoumáte?“ zeptala se svým typicky sladkým tónem.

Chytla se, pomyslel si radostně Marek.

„Ale Marek říká, že když má v ruce pružinu, tak že vibruje tak silně až ho brněj prsty, ale mě nebrněj. Nechcete to taky zkusit, co na to řeknou vaše krásné prstíky?“ zeptal se jí Rosťa se šarmem Bruce Willise.

„Vážně vás zajímá, co na to řeknou moje prstíky?“ zeptala se rozzářená Zuzana.

„No jistě, mě totiž nezajímají jenom vaše krásné prstíky, ale vy celá. Jste krásná jako anděl,“ řekl Rosťa a podával jí s neodolatelným úsměvem pružinu.

Zuzana vzala pružinu. Chvíli držela vibrující pružinu v prstech a pak řekla: „No trochu mě prsty brní, ale moc ne.“

„Ukažte,“ vzal Rosťa její ruce, zvedl je ke svým ústům a začal jí na prsty foukat a lehce je líbat. Pak jí nabídl rámě a vyváděl jí z kaple se slovy, že tak krásnou ženu by se slušelo spíš vést do kaple k oltáři. Dohrával svou komedii až do konce a evidentně se přitom bavil. Zuzana se rozplývala štěstím a navíc jí dělalo radost, že jí Rosťa tak lichotí před Markem. Brala to jako satisfakci za to, že se jí Marek minule nevšímal. Celá se oddala svému triumfu, že málem zapomněla na turisty. Ještě, že proti nim šla Majka pozhasínat svíce do kaple.

„Promiňte, musím pokračovat v prohlídce,“ pípla, vyvlékla se z Rosťova rámě a prodírala se skupinou cizinců, která stála na pavlači, za jejich tlumočnicí.

„Jistě,“ řekl Rosťa a vrátil se zpátky do kaple za Markem. Uviděl ho, jak se s Majkou smějí. Když Marek zahlédl Rosťu, představil ho Majce: „To je on, Rosťa náš šampión,“ zažertoval.

„Tak jdem na to pivo,“ zeptal pobaveným tónem Rosťa, jemuž bylo jasné, že Marek s Majkou se smějí jeho donchuanskému umění.