Tvá neznámá

Vyprávěj o dálkách

s příchutí neznáma

co duši pohladí

tím, že jsou v nás.

Naposled zamávej,

nešetři dlaněmi,

vždyť jsem tvá neznámá

hlídám tvůj čas.

Povídej o polích

s třezalkou vonící,

vezmi mě na místa,

kde hrst hlíny stačí.

Slůvky mě konejši

jak voda modravá,

co v lomech pochodně

zlých ohňů zháší.

Vždyť jsem tvá neznámá,

ze svlačců utkaná,

ta co ti po nocích

do všech snů vkráčí.

Po špičkách,

po plyši

když noc se snáší…

(Zaslaný příspěvek naší čtenářky v rámci Soutěže BABINET)