Gallery Art Factory,Václavské náměstí 15, Praha 1

Doba trvání výstavy: do 31. ledna 2007

Vladimír Franz (1959) je přední český hudební skladatel a malíř, autor scénické hudby a od počátku 90. let vůdčí osobnost nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu. Narodil se 25. května 1959 v Praze. Již během svých studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1978-82) studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. V letech 1981-84 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.

Své vzdělání zúročuje v celém okruhu aktivit. Svými scénickými kompozicemi ovlivnil tvorbu nejvýznamnějších představitelů nastupující generace české divadelní režie, mj. J. A. Pitínského, Vladimíra Morávka, Jiřího Pokorného či Sergeje Fedotova. Ve svých scénických skladbách uplatňuje principy vlastní teoretické koncepce autonomní role hudby jakožto jedné z určujících složek dramatu. Vedle tvorby scénické a hudby k projektům filmovým a televizním se věnuje intenzivně také volné tvorbě. Je autorem monumentálních i komorních hudebních děl, jež zahrnují několik scénických oratorií, zpěvohru, kantáty, písně či madrigaly. Dosavadní vrcholy jeho tvorby představují opery Ludus Danielis, Válka s mloky, 1. symfonie nazvaná Písně o samotách a balet Zlatovláska.

Malířské dílo Vladimíra Franze se klene od symbolisticky zpracovaných elementárních přírodních motivů a akvarelových impresí až po velkoformátové expresivně-orfické variace na hudební téma a velké „oltářní“ obrazy. Své obrazy představil na skoro padesáti samostatných výstavách doma i v zahraničí. Svými díly je zastoupen v galeriích a soukromých sbírkách na třech kontinentech.

V současné době působí jako profesor Divadelní fakulty AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Je čtyřnásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005) a Ceny Divadelních novin (2001). V září 2004 vydalo nakladatelství Orpheus knihu Petra Kurky Vladimír Franz: Rozhovory.

Rozhovor s Vladimírem Franzem:

Čím je tato kolekce obrazů jiná než vaše dosavadní tvorba?

Dochází k syntéze ironicky komiksové objektivní reportáže s lyricko subjektivní výpovědi a vztahem k tradici. Prosazuje se více malířské pojetí obrazu.

Jaká témata představují stěžejní tři díla výstavy - šestimetrové malby?

Tři zázraky: 1. Tajemství nočního zmrtvýchvstání, 2. Nebe plné psů, 3. Madona nad mořem.

Obrazy, které jsou vybudovány na principu barokní spirálovité kompozice se dvěma ohnisky, obsahují však i ironicky reportážní prvky: A – Ježíš jako terč, B – reakce na vyvražďováni psů při letních OH v Aténách, C - odkazy na vývěsní štíty night klubů, kterými je obkroužena naše republika.

V jakém vztahu je výstava k prostorové performanci z písku na Václavském náměstí, kterou jste předvedl na letošním Sculpture Grande?

Sociálně-kritický pohled na poměr člověka k civilizaci, tradici, historii či vkusu. Viz Republika slaví narozeniny či Dvojhrany.

Jak byste sám sebe jako umělce popsal?

Jako člověka, který je velmi cíleně a úzce spjat s tradicí evropského kulturně-geografického prostředí, pro kterého je malba a hudba formou komunikace s lidmi. A pro každé sdělení hledá adekvátní formu.

Jaká témata budete ve své tvorbě reflektovat v nejbližší budoucnosti?

Tajemství světla ve stromech.

Zámecké parky, jakožto prostor kde je nám něčeho líto.

Zbrojní design, jakožto téměř formálně dokonalý přesah lidské míry.