Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

21. KAPITOLA

Dneska je pondělí, tak na hradě mají zavřeno, uvědomil si Marek při snídani. Musím sebou hodit, aby Majka někam neodjela, pomyslel si.

Přijel před hradní bránu a zazvonil. Nikde, nikdo, asi už někam odjela, říkal si v duchu, ale pro jistotu ještě jednu zazvonil. Už chtěl jít do auta, když si všiml, že Majka jde od domku, kde bydlí k bráně.

„Dobrý den, jdete nějak brzo,“ říkala mu, když odmykala bránu.

„Dobrý den, já jsem vás asi vzbudil. To jsem nechtěl. Omlouvám se.“

„To nic,“ řekla Majka

„Já jdu totiž za vámi a měl jsem obavu, abyste nikam neodjela, když dneska není návštěvní den,“ vysvětloval jí svou časnou návštěvu.

„Aha, já myslela, že jdete do kaple.“

„To třeba potom taky, ale nejdřív bych chtěl mluvit s vámi.“

„Tak pojďte,“ řekla Majka a vedla ho k sobě do bytu.

„Posaďte, se. Dáte si kafe nebo čaj?“ zeptala se ho.

„Ne, dík právě jsem snídal.“

„Tak to si dám kafe sama,“ usmála se.

„Jo Libor bude mít čas až příští týden. Škoda, že jsme včera v kapli nezhasli. Když jsem se tam vracela pro klíče od bytu, který jsem tam zapomněla, luk se šípem zase zářil,“ říkala Majka, když si sedala s hrnkem kafe ke stolu.

„To je teda smůla, rád bych to viděl,“ říkal Marek, když vytahoval z batohu složku, kde měl své záznamy.

„Právě proto jdu taky za vámi. Za prvé doufám, že záhada zářícího luku a šípu odhalí něco víc a za druhé, že třeba něco víc odhalíte vy, já totiž došel k celkem banálnímu závěru,“ vysvětloval jí důvod své návštěvy.

„No možná zářící luk a šíp odhalí něco víc, protože on nejen svítí, ale taky vyzařuje pozitivní energii, působí jako dobíječka. Stačí se na něj chvíli dívat a jste jako znovuzrozenej,“ řekla nadšeně Majka.

„Vážně?!“ vyhrkl ze sebe.

„To by vysvětlovalo to silné energetické pole pod freskou. Ale na mě to působilo spíš jako negativní energie,“ dodal.

„Třeba když luk se šípem nezáří, vyzařuje negativní a když září vyzařuje pozitivní,“ spekulovala Majka.

„No, počkejte, vás prsty od virgule nebrněly a vy sama se cítíte v kapli dobře, i když luk a šíp nezáří,“ vzpomněl si Marek.

„Třeba to působí jen na ženy kladně,“ spekulovala dál Majka.

„No ale Zuzana se tam taky necítí dobře,“ namítl Marek.

„Třeba jen na některé ženy,“ usmála se.

„To je možný, možná záleží na auře, jakou kdo vyzařuje,“ uvažoval Marek

„No uvidíme, co se dozvíme od Libora. Ale teď bych vám rád ukázal k čemu jsem došel,“ změnil téma rozhovoru.

„Jistě, ukažte, to mě zajímá,“ řekla zvědavě.

Ukázal jí své záznamy a řekl: „Výsledek je, že lučištník je božím poselstvím, aby lidé zachovávali mír.“

1. >l =>

Z rovnováhy vyplývá spojení boje/ bojovníka a ochrany.

2. >⁄ => >

Z nerovnováhy vyplývá, že boj/ bojovník je větší než ochrana.

3. <->

Démon je také spojení boje a ochrany.

4 . X = ( <-

Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká.

5. \_

……... \

Prasklina je taky spojení ochrany a boje

Z prvního a třetího zápisu i praskliny na fresce vyplývá spojení ochrany a boje. Z druhého a čtvrtého, že boj narušuje rovnováhu.

Z démona vyplývá, že se proti němu spojí ochrana a boj.

Rovnováha mezi dobrem a zlem. Boj jako zlo, ochrana dobro. Když je boj větší rovnováha zaniká. Když začne boj rovnováha taky zaniká - mírová rovnováha.

Lučištník míří na člověka, neboli symbolizuje boj proti člověku. Boj je symbolem zla, protože škodí lidem. Takže démon symbolizuje boj, jako zlo. A ochrana před bojem je dobro, protože zachovává rovnováhu míru.

Majka se zadívala na zápisy nálezů a Markovi poznámky a po chvíli řekla: „A co když ty symboly nejsou boj a ochrana. Boj - bojovník je lovec - muž a ochrana je ochránkyně hnízda - žena.“

„Coooooo?“ zajódloval udiveně Marek.

„Vždyť přeci ty šipky, co považujete za runy, taky připomínaj znaky, kterými se označují muž a žena. Akorát jsou bez toho kroužku,“ vysvětlovala mu.

„Tenhle znak,“ ukázala na Týr, „je přeci stejný jako u znaku muže.“

„A tenhle znak,“ ukázala na Algiz, „když otočíte směrem dolů a rozšíříte jeho postraní čáry dostanete křížek, znak ženy.“

Marek zíral střídavě na Majku a na zápisy, jakoby nechápal, co právě řekla.

„Jáááá, to snad…“ koktal, nebyl schopen v tu chvíli říct něco smysluplného.

Když viděla, jak ho tím vykolejila, dodala chlácholivě: „Ale třeba to tak není.“

Místo odpovědi začal Marek číst nahlas:

„Z rovnováhy vyplývá spojení muže a ženy. Když je muž větší než žena, rovnováha zaniká. Z démona vyplývá spojení muže a ženy. Když muž proniká tětivou rovnováha zaniká.“

„Ale to nedává moc smysl,“ řekl už zklidněným hlasem.

„Ze spojení muže a ženy vyplývá rovnováha. Z jakého spojení? Sexuálního? A jaká rovnováha?“ ptal se jí.

„No, řekla bych, že spíš se jedná o duševní rovnováhu, nějakou harmonii mezi mužem a ženou,“ dedukovala Majka.

„Jako když si muž se ženou rozumí, tak z toho plyne harmonie? No to sice dává logiku, ale co s tím?“ ptal se nechápavě.

„No přeci z druhého zápisu vyplývá, že když je muž větší než žena, což se dá vysvětlit, že jí vládne, nebo ji ovládá, tak rovnováha - harmonie zaniká,“ dedukovala dál Majka.

„Myslíte, že je to nějaký feministický vzkaz, který poukazuje na rovnoprávnost mezi mužem a ženou?“ ptal se udiveně.

„To nevím, možná jo,“ pokrčila rameny.

„Jak s tím, ale potom souvisí ten další zápis, že démon je spojení muže a ženy?“ ptal se jí.

„To nevím, leda že by ten první znak nebyl démon, ale něco jiného,“ dedukovala Majka.

„Ale ten další zápis, šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká, s tím taky nijak nesouvisí,“ namítl.

„Ale ten by s tím souviset mohl, protože šíp je evidentně symbol muže a tak tětiva by mohla být symbolem ženy. Nakonec když spojíte oba konce tětivy s jejím středem dostanete obraz šipky (<,“ oponovala mu.

„Hm, ale proč v prvním zápise vyplývá ze spojení muže a ženy rovnováha, a tady naopak spojením muže a ženy zaniká?“ ptal se zamyšleně.

„Protože tady to symbolizuje průnik šípu, což může být symbolem boje, neboli násilného proniknutí,“ rozvíjela dál svou tezi Majka.

„Takže zase nadvláda nebo násilí muže na ženě, tak to bude asi opravdu nějaké feministické poselství v boji za rovnoprávnost,“ uvažoval.

„No tomu se mi moc nechce věřit, i když logiku to má. Spíš bych sázel na boží poselství,“ dodal skepticky.

„Věřte, nevěřte, to je na vás. Chtěl jste slyšet můj názor, tak jsem vám ho řekla,“ usmála se na něj.

„Jasně, díky, rozhodně nad tím budu uvažovat,“ řekl s úsměvem, když si dával papíry do batohu.

22. KAPITOLA

Když Marek vystoupil z auta, zamířil rovnou do baru k Šampiónovi na oběd. Když jedl, zaslechl rozhovor dvou mužů u vedlejšího stolu, jak se baví o dalším případu záhadné blondýny.

„Ty vole, z toho už vzniká mánie. Nějaký blbci si to rozdali s ňákou sexy kočkou a vyblili to svýmu psychoušovi a teď z toho všichni lidi blbnou,“ řekl první.

„No jestli v těch novinách nekecaj. Pochybuju, že by nějaký zaměstnanci práskli novinám na svýho šéfa, že se změnil a je na ně hodnej. To bude nějaká novinářská kachna,“ řekl druhý.

„To je jedno vole, jestli je to kachna, ale lidi to sežerou a každéj chlap, kterej bude milej na ženský, nebo hodnej jako šéf ke svejm zaměstnancům bude podezřelej, že si to rozdal se záhadnou blondýnou. To abys přišel domů a dal starý přes držku, nebo ji vynadal a byl na ní hnusnej, aby tě nepodezírala, žes jí zahnul s tou blonckou,“ řekl druhý.

Cestou domů si Marek koupil noviny, kde na titulní straně hlásal velký nápis: Zaměstnanci odhalili další oběť záhadné blondýny!

Doma si přečetl článek, který s typicky bulvární senzací popisoval, jak zaměstnanci jedné firmy si všimli změny v chování svého šéfa. A jelikož se z arogantního vzteklého šéfa se stal mírumilovný beránek, usoudili, že je obětí záhadné blondýny.

„To snad není pravda,“ řekl znechuceně Marek, když dočetl článek.

„Chlap byl možná vzteklej, protože byl nadrženej.Teď si našel ženskou, tak se uklidnil a oni z něj udělaj oběť záhadný blondýny. Ty chlapi v baru měli pravdu, stala se z toho mánie,“ dodal.

V tom v něm hrklo, vzpomněl si na svůj sen. Co když Zuzana… zarazil se.

To je hovadina, odsoudil vzápětí svůj nápad. No ale podobná jí docela je. Jak vlasama, tak postavou. A když si vezme vysoký podpatky a nalíčí se….. Ženská, když se nalíčí, dokáže se změnit k nepoznání. A její obličej si stejně nepamatuju. Možná by si jí pamatoval Rosťa. Probíral v duchu zas usvědčují fakta proti Zuzaně.

Ale proč by to dělala? Třeba je nespokojená v manželství. Frustrovaný ženský dokážou vymyslet rafinovaný pomsty.

„To je blbost,“ zavrhnul své myšlenky, „přemejšlím vo hovadinách, radši se podívám na teorii Majky, jestli bych z toho něco nevykoumal.“

Zapnul počítač a otevřel si soubor se zápisy nálezů a k nim napsal:

1. >l =>

Z rovnováhy vyplývá spojení muže a ženy.

2. >⁄ => >

Z nerovnováhy vyplývá, že muž je větší než žena.

3. <->

Démon je také spojení muže a ženy.

4 . X = ( <-

Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká.

Násilné proniknutí …. zarazil se. Násilné proniknutí by přeci mohlo být znásilnění! Znásilnění jako symbol násilí muže na ženě.

„Sakra,“ řekl nahlas, „ zas ta blondýna, ona je něco jako Zorro mstitel. Vrací mužům to, co oni sami dělají ženám. Ale ta bude mít spíš nějaký osobní motiv. Leda, že by to byla nějaká militantní feministka, která by se mstila za všechny znásilněné ženy.“

„Kentauřice,“ vyhrkl najednou. Co když je to opravdu kentauřice a je symbolem pomsty žen mužům. Dříve se ženy znásilňovaly skoro pořád, nejen při válečnym drancování, ale i v běžném životě. Páni znásilňovali své služky ale i manželky, málokterá se vdala z lásky. A co sultáni, který museli mít panny a ženám nezbývalo nic jiného, než se nechat znásilnit, nebo zabít. A třeba ten člověk, na kterého míří kentauřice, je muž. Šíp pronikající lukem je symbol násilí muže na ženě, a proto jím míří na muže jako symbol pomsty. A levá ruka může symbolizovat zraněné ženské city.

„Sakra, to sem to vymyslel, řekl si spokojeně Marek.

Zuzana jako militantní feministka, usmál se v duchu. Je Sladká jako med a lísá se jako kočka k nohám. No, možná v tom je právě její rafinovanost, kterou láká chlapi do pasti.

„Sakra už jsem zase u Zuzany,“ řekl naštvaně a soustředil pozornost na své poznámky.

První, druhý a čtvrtý zápis potvrzují stejný závěr. A zápis třetí

<->, kentauřice jako symbol pomsty by mohla být označena jako démon, proto taky ta negativní energie, kterou působí na chlapy.

Ale taky na některý ženský…. A zrovna třeba na Zuzanu, ale proč?

Třeba jen podléhá negativním řečem. Stálo by za to zkusit, jestli by jí pod freskou taky brněly prsty od virgule. Zeptám se jí, jestli by to vyzkoušela.

Kentauřice jako démon to odpovídá, ale proč je zatím to spojení muže a ženy, uvažoval dál. Co když je to znak vagíny, a tudíž označení démona jako ženy? To je asi blbost.

„Brána!“ vykřikl najednou. Vzpomněl si, jak mu Saša několikrát vykládala runové karty. A Trn znamenal bránu - otevření nových obzorů, vidění věcí z jiného úhlu. Často mu ta karta vycházela, proto si ji pamatoval.

„Týýýýýý vole, že by označoval vstup do jinýho světa? Co když ten zářící luk a šíp je světelnej kužel, přechod do jinýho světa,“ řekl Marek vyjeveně.

Začal ihned doplňovat nový objev pod zápisy.

Brána spojení ženy a muže?

Brána do vagíny?

Brána do světa spojení ženy a muže?

Brána do ženského světa? Vagína jako symbol ženy?

No spíš se asi jedná o ženský svět, bude to asi vagína.

„Musím to říct Majce, co ona na to,“ zavýskl málem radostí, že ho stopy vedou konečně k nějakému mimořádnému objevu.