A přece
Hodiny odbíjí,
čas se zkracuje
a nikdo nevidí
jak těžce pracuje
ten čas proti nám
a černá budoucnost,
už se k nám stěhuje.
Peřiny povlíkáš,
pro koho neřešíš,
návštěvy nemíváš,
snadno je vyděsíš.
Chleby už nemažeš,
svačiny nebalíš,
vždyť není pro koho,
ty to moc dobře víš.
A já jen sleduji,
jaký je s tebou kříž.
Pomalu potichu
blížím se po čichu
a až tě dostihnu,
udělám neplechu.
Srovnám tě do latě,
budeš řvát proklatě,
pak poznáš naštěstí,
co je to vítězství,
bude to takové
jak říkáš bláhové.
Není to divadlo,
co tě to napadlo,
postavy nestavíš,
jen tvoje přeludy
dvouhlavé obludy.
Tak ty tu budou dál,
nevím jak dlouho stál
na prahu chalupy,
zapadl do kupy,
do kupy se senem
nikam se neženem,
možná jen do ráje,
vy běžte do háje.
Anebo na mraky,
nechme je pro draky,
ne pro ty lítací,
to už jsou přežitky.
Člověk se nevrací
pro holky pro kytky.
Nechal je za sebou,
zbudou jen výčitky,
nohy už nezebou.
A slzí loužičky,
růžové vázičky,
bez kytek sušených.
Ve svetrech omšených,
potkáme v ulici
s lahví a opicí
kámoše ze střední
jindy tak výstřední,
dnes však už bez barev,
kuklí se do larev,
budou z nich motýli,
změní se ve víly
a hvězdy svítily.
Dlouho tu nebyli,
peníze propili,
v davu se ztratili,
v řece se topili,
do dek je halili,
nakonec nevstali,
asi je dostali.
Chlad a samota
smůla a nicota,
je všude kolem nás
a přijde zas a zas,
potká nás na kole,
ve sklepě, v stodole.
Není to konečná,
tak nebuď netečná,
dotyky opětuj,
dobře si pamatuj.
Pamatuj na slunce,
nežaluj mamince,
pamatuj na moře,
spávalo v komoře,
na vítr v komíně,
netop se ve víně.
A až to všechno zvíš,
mě zase uvidíš,
držím tě za ruku,
stojím ti po boku.
Opět se shledali,
na řeči nedali.
Hodiny odbily,
oni se ztratili,
zbyl po nich zlatý prach,
má cenu mít o ně strach?
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.