p>

Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

19. KAPITOLA

Když se Majka rozloučila s Markem u brány, uvědomila si, že v kapli zase zapomněla klíče od bytu. „Ach jo, já ty líče jednou ztratím, pořád je někde zapomínám,“ povzdechla, když se pro ně vracela do kaple.

Odemkla kapli, ani nerozsvěcela, protože kaple byla dost osvícena měsíčním světlem. Šla k fresce, kde nechala klíče a v tom zůstala stát jako přimrazená. „To není možný,“ vydechla ohromeně a zírala na zářící luk a šíp. Než se stačila vzpamatovat ze šoku, začala pociťovat známou euforickou lehkost, jako by se její tělo rozpouštělo na drobné částečky, které vtahuje silný vír do fresky. Uvědomila si, že se vlastně její tělo rozpouští na molekuly, ale v tom už jí proplulo myslí: Lux humanitas E.P M.

Lux humanitas M.P.V.I. odpověděla její mysl automaticky.

V kruhu plazmových vloček, ucítila v hlavě známý proud, který jí doplňoval potřebnou plazmu. Najednou si všimla, že jejich kruh je narušen. Opodál za prázdným místem v kruhu se vznášely dvě vločky.

Obě se pomalu otáčely a dotýkaly se zlehka svými výčnělky. Na chvíli se vzdálily a pak se znova k sobě přiblížily a opět se jemně dotýkaly svými výčnělky, jako by se stydlivě osahávaly, nebo očichávaly. Vypadalo to jako něžné romantické seznamování. Najednou se začaly otáčet rychleji a výčnělky jedné vločky se nořily do prohlubní druhé vločky, jako by se proti sobě otáčela dvě ozubená kolečka. Několikrát se takto protočily a najednou se zastavily a zůstaly spojeny jen jedním výčnělkem a jednou prohlubní. Obě se začaly chvět a v průhledné hmotě jejich plazmy se objevil fialový proud, který proudil z jedné vločky do druhé.

To vypadá jako by se milovali, pomyslela si užasle.

Ano milují. Nejdříve doteky testují, zda jsou vhodnými partnery pro zplození potomka a pak si předávají oplodňovací plazmu, doplula odpověď M.P.V.I.

do její mysli.

A proč je ten proud fialový? Vyslala Majka další otázku.

Fialová je barva duševní rovnováhy, odpověděla jí M.P.V.I.

V plazmě vločky, z níž pronikal fialový proud do druhé, se uprostřed objevil fialový znak šipky směřující doprava a ve vločce, která ho přijímala se objevil fialový znak šipky směřující doleva.

Ty šipky mi něco připomínají, vynořilo se Majce v mysli.

Je to označení muže a ženy. Ta do níž fialová plazma proniká je žena, vyslala k ní M.P.V.I. odpověď.

V tom zmizel fialový proud i označení pohlaví, vločky se rozpojily a zařadily se zpět do kruhu.

Jak jste korigovali nepříznivý vývoj agresivity na Zemi? proběhlo jí v mysli. Svou otázkou zcela automaticky navázala na předchozí rozhovor.

Mysleli jsme, že člověk, kterého jsme stvořili spojením vyspělé hmotné existence s inteligencí, bude rozumem eliminovat přílišnou agresivitu, aby byla zachována rovnováha. Jenomže u člověka rozumový faktor selhal. Zvýšená hladina testosteronů je vlastně virus agresivity, který mutuje a je pořád silnější, čímž potlačuje mírumilovnost ženských hormonů. Člověk stále více podléhá svému útočnému egu, touze ovládat druhé a chamtivosti, proto lidé tyto velice nebezpečné projevy prezentují jako pozitivní normy společenského chování. Kariérimus, hromadění hmotného majetku, luxus a především dravý byznys jsou zaklínadla, která dnes manipulují s člověkem a ženou ho do záhuby. Země se mění v bojový svět testosteronových samců, čímž se lidstvo dostává do začarovaného kruhu agrese, protože obrana proti útočníkům vyvolává v lidech zase agresi.

Myslíte války? proteklo Majce v mysli.

Ano, války taky. Ale ve válkách si muži veřejně vybíjí svou agresivitu, čímž poukazují na její nebezpečí a nutnost ji omezit. Mnohem horší je však skrytá brutalita, která se plíží lidstvem jako mor a člověk je vůči ní čím dál tím víc otrlejší. Žene ho stále někam, kde nikdy není spokojen. Ani nemůže být, protože původní vědomí živé formy je být v harmonické rovnováze. Ovšem agresivita rovnováhu vylučuje a ovládá některé lidi tak, že harmonii přímo nesnáší. Už jim nestačí vybíjet si svou agresivitu kultivovaným způsobem – sportem. Krvavé sporty, fanoušci mlátící se sami mezi sebou, zvyšující se brutalita mládeže i trestných činů, akční krváky, hororové masakry to všechno jsou alarmující důkazy, že se člověk mění v dravou šelmu lačnící po krvi a násilí.

Takže muži mohou za zvýšenou agresivitu a nerovnováhu na Zemi? proběhlo myslí Majky.

Muži ne, mužský hormon, který se v tělech některých samců přemnožil. Nositeli vyšších dávek testosteronu jsou převážně muži, které zvýšená agresivita žene vpřed. Proto se dostávají k moci a ovládají svět svým agresivním žebříčkem hodnot. Jen málo mužů dokáže svůj zvýšený testosteron rozumem usměrnit do patřičných mezí.

Ovšem agresivita se netýká jen mužů. Ženy s vyšší dávkou testosteronu jsou stejně nebezpečné jako přetestosteronovaní muži. U žen se často projevuje agresivita hysterií, což je zmutovaná forma agresivity stejně jako všechny ostatní psychopatické úchylky. Psychopati včetně hysterek se většinou chovají agresivně, protože chtějí ovládat druhé a někteří i celý svět.

A proč jste nezasáhli dřív, než to došlo tak daleko? Vynořilo se Majce v mysli.

Zasahujeme pořád, jenomže tisíc let na zemi je pár let u nás.

Teď právě provádíme další pokus, ale nejdřív děláme pokusy v malém měřítku a teprve když se osvědčí můžeme jejich výsledek postupně aplikovat po celém světě. Spousta pokusů se nezdařila, i když to ze začátku vypadalo slibně. Vývoj života na zemi má své zákonitosti, z nichž musíme vycházet a snažit se je korigovat. Také sledujeme, zda pozemský život si v pudu sebezáchovy nenajde nějaké přirozené řešení, jak zvýšenou agresivitu potlačit, ale jak se zdá, tak je tomu právě naopak. Vývoj života na zemi je sebedestruktivní.

Tvá saturace byla ukončena, Lux humanitas E.P M, proběhlo najednou Majce myslí a zarazil se tok jejich myšlenek. Ucítila, jak se její tělo rozpouští a molekulární vír ji táhne ven z kruhu plazmových vloček.

20. KAPITOLA

Marek nadšený dalšími možnostmi, které mu napověděla Majka, přišel domů zapnul počítač a začal hledat nová vysvětlení nálezů.

1. >l =>

Z rovnováhy vyplývá….

Sakra, ona měla pravdu, vždyť ty dvě runy, taky tvoří spojení dvou opačně ukazující šipek. Takže z rovnováhy vyplývá spojení boje/ bojovníka a ochrany, dedukoval v duchu.

2. >⁄ => >

Z nerovnováhy vyplývá, že boj/ bojovník je větší než ochrana.

3. <->

Z démona vyplývá, spojení … Ty šipky ….??? No jasně! Ty šipky jsou vlastně taky symboly ochrany a boje. Takže z démona vyplývá zase spojení boje a ochrany.

4 . X = ( <-

Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká.

5. \_

........\

Prasklina je taky spojení ochrany a boje

Z prvního a třetího zápisu i praskliny na fresce vyplývá spojení ochrany a boje. Z druhého a čtvrtého, že boj narušuje rovnováhu. Ale jakou rovnováhu?

Z démona vyplývá, že se proti němu spojí ochrana a boj. To je logický, lidi se vždycky spojí, když mají společnýho nepřítele.

Že by to byla rovnováha mezi dobrem a zlem? Boj jako zlo, ochrana dobro. Když je boj větší rovnováha zaniká, to by dávalo smysl. A když začne boj rovnováha taky zaniká. Ale jaká rovnováha? Bojem je porušen mír. Mírová rovnováha!

Lučištník míří na člověka, neboli symbolizuje boj proti člověku. Boj je symbolem zla, protože škodí lidem? Takže démon symbolizuje boj, jako zlo. A ochrana před bojem je dobro, protože zachovává rovnováhu míru.

Že by lučištník byl božím poselstvím, který lidem sděluje, aby zachovávali mír?

„Hm, to by dááávaaalo smyslllllllll,“ zívl Marek.

„Takže žádná mimozemská ani nadpřirozená záhada, ale boží poselství,“ povzdechl zklamaně. Od nových možností očekával víc. Možná existuje ještě jiný vysvětlení.

„Ukážu to zítra Majce, co na to řekne,“ řekl ospale. Vypnul počítač a šel spát.

Už spal, když se u dveří ozval zvonek. Šel otevřít ve slipech. Ve dveřích stála nahá Zuzana s rozpuštěnou vlnitou blonďatou hřívou. S výrazem rozvášněné nymfomanky se na něj vrhla. Strhla z něj slipy a srazila ho na zem. S divokou vášní lízala celé jeho tělo. Sála jeho ušní lalůčky i bradavky a pak se vrhla na penis. A sála ho tak silně, že měl pocit, že mu saje krev z těla. Chtěl se bránit, odstrčit jí hlavu, ale nemohl, byl paralyzovaný a jen se na ni bezmocně díval. Chtěl křičet, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Cítil, že omdlévá a v tom Zuzana zvedla hlavu a divoce se na něj smála s krvavými ústy. Ona mi ho ukousla, pomyslel si s hrůzou. Podíval se na penis, ale ten byl na svém místě, jen hodně scvrklý. Ona mi vysála krev z těla, je to upírka, pomyslel si a polilo ho horko. V tom se probudil celý zpocený. „Fuj, to mi ještě scházelo, takovýhle sny,“ vydechl s úlevou.