Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

11. KAPITOLA

Marek držel v prstech pružinu a měřil energetické pole před jedním z vchodů do podzemí. Jak postupoval pískovcovou skálou hlouběji k zazděnému otvoru, pružina vibrovala stále více. I buzola ve vchodu reagovala stejně zmateně jako u fresky lučištnice.

Začal pružinou přejíždět boční pískovcové stěny vchodu před zazděným vstupem do podzemí. V jednom místě se pružina rozvibrovala jako zběsilá až ucítil brnění v prstech. Odložil virguli a posvítil tam baterkou. V pískovcové skále zahlédl nějaké rýhy. Zamířil na ně světlo a s úžasem zíral na šipku směřující doleva, jejíž vrchol se dotýkal svislé přímky.

Světlem baterky přejížděl rozechvěle znak a jeho okolí a v jednu chvíli mu málem z ruky vypadla baterka. „To snad není možný,“ řekl vzrušeně. Zaměřil světlo na další rýhu a nevěřícně si prohlížel dvě vodorovné rýhy zakončené šipkou směřující doprava, která ukazovala k dalším rýhám připomínajícím znak ženského přirození - kosočtverec s čárkou uprostřed. Ovšem kosočtverec byl uprostřed přerušený a v dolním cípu kosočtverce čárka nekončila, ale pokračovala dál.

Jeho úžas vystřídalo objevitelské nadšení a začal dychtivě prohlížet okolí znaků, ale nikde na žádné jiné rýhy už nenarazil. Několikrát si znaky vyfotil a pak projížděl pružinou další části pískovcové stěny, ale nikde jinde brnění v prstech nepocítil. Nedočkavě vyrazil ke druhému vchodu a rovnou začal pružinou prozkoumávat stěny pískovcové skály.

V jednom místě u země ucítil v prstech opět brnění a pružina vibrovala jako divá. Vytáhl baterku a jejím světlem přejížděl stěnu. Cítil, jak mu srdce napětím buší až v krku.

„Tyy vole!,“ vykřikl vzrušeně, když ve světelném kuželu baterky objevil stejnou šipku se svislou přímkou a za ní zase dvě vodorovné rýhy se stejným zakončením jako u prvního nálezu. „Sakra,“ zarazil se, „vždyť to vypadá jak matematické znaménko z toho vyplývá. No jasně, je to asi nějaký matematický zápis,“ řekl vesele, když za znaménkem z toho vyplývá následovala šipka směrem nahoru a za ní další šipka směřující doprava, za níž byla opět svislá šipka, jejíž horní véčkovitá část byla otočena směrem dolů. Vypadala jako Y jehož nožička prochází i jeho horní částí. No jasně, šipka směřující doprava může znamenat větší než, vždyť nemá uprostřed čárku, přesvědčoval sám sebe .

Několikrát nový nález vyfotil. Rychle sbalil své nádobíčko a pospíchal domů, aby se pustil do luštění nápisů.

Přetáhl si fotky do počítače. Pozorně prohlížel první zápis a snažil se v něm najít nějakou logickou souvislost. „Z šipky, která se vrcholem dotýká svislé přímky vyplývá přerušený kosočtverec. „Co to může znamenat,“ říkal si nahlas.

Asi po hodině různých spekulací, kdy se nemohl hnout z místa si dal pod obrázek prvního zápisu obrázek znaků z druhého vstupu.

1. zápis >l =>

2. zápis >⁄ => >

Porovnával oba záznamy. Všiml, že u druhé šipky není svislá přímka kolmá, ale nakřivo. Nahoře uhýbala doprava a dole naopak do leva. „Že by tom hrály nějakou roli úhly mezi stranami šipky a přímkou?“ uvažoval nahlas.

Porovnával další znaky. Jediným shodným znakem u obou záznamů bylo znaménko toho vyplývá =>. Porovnával přerušený kosočtverec u horního obrázku a šipky u dolního obrázku. „Já jsem vůl,“ vydechl objevně.

Ty šipky jsou přeci runy. U druhého zápisu je to evidentní a u prvního jsou místo vedle sebe pod sebou. Žádný přerušený kosočtverec, ale runy Teiwaz a Algiz

Snažil se do rovnice dosadit význam run.Teiwaz je runa zasvěcená Týrovi bohu války a vítězství. Je ale i optimistickou nebo oštěpovou runou, která otvírala cestu k hrdinské smrti v boji.

Algiz symbolizuje ochranu.

Napsal si první část zápisu a pod ní možnosti.

Z šipky, jejíž vrchol se dotýká svislé kolmé přímky, vyplývá:

- bůh války a vítězství a ochrana

- ochrana boha války a vítězství

- ochrana hrdinské smrti

- boj a vítězství znamená ochranu

Dosadil význam run i do druhého zápisu.

Z šipky, jejíž vrchol se dotýká svislé křivé přímky, vyplývá:

bůh války a vítězství je větší než ochrana

hrdinství je větší než ochrana

boj je víc než ochrana

hrdinská smrt je víc než ochrana

Díval se na své poznámky, ale nedávaly mu žádnou logickou souvislost.

Přemýšlel co znamenají šipky s přímkou. Žádné runě neodpovídaly.

Otevřel si soubor, kde měl uloženy runy a hledal nějakou souvislost.

„Že by Trn?“ řekl váhavě, když došel k Thurisazu . Ovšem přímka není u vrcholu, ale na opačné straně. „To bude asi blbost,“ řekl otráveně.

No ale, Trn se považuje za symbol obra, trolla či démona, uvažoval dál. Dokonce se o něm říká, že dokáže vyvolat démony z podsvětí. Což by mohlo mít souvislost s pověstmi o díře pekelné a bytostmi, které z ní vystupovali na zem.

Pokusil se význam trnu dosadit do zápisu místo šipky s přímkou.

U prvního zápisu >l =>

si zapsal - Z démona vyplývá:

- bůh války a vítězství a ochrana

- ochrana boha války a vítězství,

- spojení s démonem zajistí ochranu - vítězství

U druhého zápisu >⁄ => > si zapsal - Z démona vyplývá:

- bůh války a vítězství je větší než ochrana

- démon vyvolává válku

- ochrana před démonem je válka /boj.

Při poslední poznámce se zarazil. „Sakra, boj s drakem, freska archanděla Michaela, kde bojuje s drakem!“ „Drak by mohl být ten démon!“ vykřikl radostně, že konečně našel nějakou souvislost, která by ho mohla posunout dál.

„Zítra musím do kaple podrobně prozkoumat tu fresku,“ řekl zamyšleně.

12. KAPITOLA

Majka skončila poslední noční prohlídku. Cítila se utahaná.Těšila se, až si dá sprchu a vleze do postele, ale přesto ji cosi táhlo do kaple. Měla pocit, jakoby tam něco zapomněla. Dala na svou intuici a radši se tam šla podívat. Co když některou svíčku, které se zapalují při noční prohlídkách jako efektní osvětlení kaple, špatně uhasila. Kdyby se tam něco stalo, vyčítala by si, že byla líná se tam dojít podívat.

Odemkla kapli, chtěla rozsvítit, ale v tom si uvědomila, jak je kaple krásná v měsíčním světle. Zapomněla na svíčky a kochala se magickou krásou modravého nádechu. Luk a šíp opět zářil a přitahoval její pohled přímo magnetickou silou. Přistoupila k fresce a nasávala celým tělem slastné pocity, které ji přinášela katarze. Ucítila lehkost svého těla, jakoby se vznášelo. Její ruce a nohy volně plavaly v prostoru. Pocítila euforický vír, který znala z horské dráhy, když vozík padal skoro kolmo dolů. Cítila, jako by se její tělo rozpouštělo na drobná písková zrnka, která vtahoval nějaký vír do fresky lučištnice.

Lux humanitas E.P M., projelo ji hlavou.

Co je to Lux humanitas E.P M.? vynořila se jí v mysli otázka.

Lux humanitas E.P M.? je náš pozdrav. Znamená: osvícení lidskosti a

E.P M. je tvé označení ESTROPROG Majka.

Majku už nepřekvapil kruh plazmových vloček, který se vytvořil kolem ní ani komunikace přenosem myšlenek. Věděla, že se nachází v M. P.V.I. Mezihvězdném prostoru vesmírné inteligence a pamatovala si i poslední rozhovor.

Najednou pocítila, že jí do mysli proudí nějaký vzduch.

Co to je? proběhlo jí myslí.

To jsou prvky, které ti pomohou realizovat tvůj program na Zemi. Občas ti musíme doplnit specielní plazmu, protože na Zemi se při plnění úkolů vyčerpá.

Aha a proč jste si vybrali právě mě, jako nositelku ryzích ženských hormonů?

Protože máš v povaze ženskou hrdost, neponižuješ se před muži, abys získala jejich přízeň. Jen takové jako ty mohou zachovat rovnováhu.

Jakou rovnováhu?

Mezi ženstvím a mužstvím na Zemi.

Vždyť na Zemi vládnou muži, takže tam žádná rovnováha není, tak jak ji můžu zachovat?

No právě, náš pokus spojení duševní existence s potřebou živočišné hmoty, vybočil z námi nastavené rovnováhy, a proto se jí pokoušíme získat zpět.

Ona dřív byla na Zemi rovnováha?

Ano, nejdříve jsme museli vyvinout živočišnou hmotu, do níž bychom mohli nainstalovat duševní existenci. První primitivní buněčné organismy byly stvořeny podle našeho vzhledu a z nich se postupně vyvíjel hmotný život.

První organismy byly hermafroditi. Ovšem ti měli jen omezené možnosti vývoje, a proto bylo nutné rozdělit je na dva protipóly, které se přitahují. Samci tak produkovali více samčích hormonů a samice více samičích hormonů.

Tak postupně vznikaly vyšší formy života. U ještěrů, kteří původně byli všichni býložravci, však časem došlo ke změně. Někteří samci začali produkovat více samčích hormonů, což způsobilo jejich zvýšenou agresivitu. Začali mezi sebou bojovat o samice a o své území. Boj vyžadoval svalovou sílu neboli větší spotřebu bílkovin - masa. Tak se z některých býložravců stali masožravci. Nejdříve pojídali své zabité soupeře, pak začali zabíjet, aby se nasytili.

S masožravostí tak převládla agrese a zabíjení se stalo symbolem přežití druhých, což pokračovalo ve vývoji hmotné existence až k prapředkům lidí. Z prapředků mužů se tak stali lovci a získali tak dominantní postavení živitele rodiny. Žena začala být na muži závislá. A i když svou sběratelskou činností přispívala k obživě rodiny, její postavení bylo podřadné. Kdyby lidé zůstali býložravci nikdy by k tomu nedošlo. Postavení ženy a muže by bylo vyrovnané, protože muž by se nestal hlavním živitelem, ale podílel by se spolu s ženou na uživení rodiny a plnil by poslání předavače semene k oplození.

Vývoj hmotné existence si našel jinou rovnováhu, než kterou jsme chtěli my - agresivní rovnováhu. Z ní vyplynul i zákon přírody: jen silnější přežije, aby bylo zajištěno přežiti zdravého silného rodu, což udělalo z prapředků mužů polygamní dominantní samce. Kvůli zachování svého rodu se z nich stali rozsévači semene, kteří se snažili oplodnit co nejvíc žen, aby byl zachován právě jejich rod.

Ženy se tak dostaly do podřadné role, určené jen k rození a péči o dětí a domácnost. V panovnických a šlechtických rodech, kde žena nebyla potřebná k práci v domácnosti ani k péči o děti, se stávala pro muže úplně bezcenná, když byla neplodná. Cenu ženy určovala výše věna a její plodnost. Tím byla narušena rovnováha rozděleného hermafrodita.

Proč došlo k zvýšení produkce samčích hormonů? Proběhlo Majce vmysli.

To nevíme. Působení okolní přírody, jsme nemohli ovlivnit. Mohli jsme jen sledovat cestu hmotné existence, která si vytvářela svůj vývojový řetězec i zákonitosti a podle toho pak korigovat nepříznivý vývoj.

Proč jednou mluvíte v jednotném čísle a jindy v množném? Proplulo Majce myslí.

Jsme jedno společné vědomí propojené jednou základní myšlenkou a skládající se z mnoha osobností. Je pro nás důležitá a přímo životodárná vzájemná harmonie a mírumilovnost. Pokud ji někdo naruší, naruší tím celé vědomí a pak jsou nepokojeni všichni. V podstatě je to odraz lidské společnosti, kde vzájemné soužití ovlivňuje spokojenost všech. Lidé, ale lidé si to neuvědomuji. Dávají přednost svému egu. Nechápou, že nespokojenost ostatních vede i k jejich nespokojenosti. Bezdomovec obtěžující svým zápachem ostatní cestující, je jeden z mnoha příkladů, jaký dopad má na celou společnost její sobecké neharmonické chování, prosazující individualismus, neboli ať se každý stará sám o sebe. Nechápou, že když se postarají o druhé, postarají se tím i samy o sebe.

Majka s úžasem vnímala tok myšlenek plazmových vloček, chtěla se ještě na něco zeptat, ale v tom si uvědomila, že už jí do hlavy neproudí vzduch. Cítila, jako by se její tělo zase rozpouštělo na písková zrnka a něco jí táhlo ven z kruhu plazmových vloček.

Tvá saturace byla ukončena, Lux humanitas E.P M, slyšela jakoby zdálky.

„To bylo krásný,“ vydechla Majka nabitá euforií, když záře luku a šípu pomalu vyhasínala.