Máme dvě menší děti. Devět a pět let. Nikdy jsme neměli moc peněz. Vycházeli jsme každý měsíc do koruny a na rozhazování nebyl prostor. Nestrádali jsme. Měli jsme všechno, co jsme potřebovali, ale na vyhazování si z kopýtka to opravdu nebylo. Vánoce se tak u nás nesly v tom duchu, že jsme byli hezky pospolu a pod stromkem každý našel to, co potřeboval a jednu drobnost, kterou si přál. Šlo to tak dlouhé roky a žádné hádky kvůli tomu nikdy nebyly. Teď máme peněz víc a paradoxně to mezi nás vráží klín.

Můj manžel začal začátkem roku pracovat v jiné firmě. Platově si výrazně polepšil a ihned jsme to pocítili. Já rozhodně nemám nic proti tomu, když si občas kdokoliv z nás udělá radost a něco si koupí, ale aby letošní Vánoce byly o hromadě dárků jen proto, že na to po x letech najednou máme, mi přijde na hlavu postavené.

Nehledě na peníze, jsem chtěla stejné Vánoce, jako vždy. Pro každého pár dárků a hotovo. Ale můj muž to vidí jinak. Kdybych ho nedržela zkrátka, vykoupil by snad všechna hračkářství a obchody s elektronikou. Vzal si do hlavy, že se dětem konečně udělají pořádné Vánoce. Jakoby snad ty předešlé pořádné nebyly. Kupuje naprosté blbosti a jejich počet je už pořádně přes čáru. Pětileté dítě například opravdu nepotřebuje jakýsi svůj dětský tablet, který už ale manžel koupil a přinesl hrdě domů. I přes mé protesty. Stejně jako devítileté dítě nepotřebuje svůj notebook. Notabene, když už jeden společný počítač doma máme. Nakupuje teď našim klukům značkové boty jen proto, že jsou přece pod stromek. Že ale nejsou zimní, které opravdu potřebují hned, to nějak neregistruje. Totéž hračky. Mají plný pokoj hraček. Ale můj manžel nosí k Vánocům jednu hračku za druhou a nebere to konce. Když manžela brzdím, ohradí se s argumentem, že se nedokážu uvolnit a že nemám být skrblík. Zastává, že když na tohle nesmyslné vánoční rozhazování konečně je, proč klukům nedopřát. Vše vždy završí tím, že si sám dobře pamatuje, jaké to bylo, když o Vánocích v jeho rodině nikdy nebyly peníze a Vánoce byly vždycky chudé. Ale tohle vánoční rozhazování já nechápu. Ani trošku. Učit děti na mamon a vtiskávat jim, že Vánoce jsou hlavně o dárcích, je pro mě smutná představa.

Eva, 40 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Ilustrační foto: today.com