Nevím proč, ale odmalička mě fascinovat mužský svět. Mašličky, volánky a panenky, to nebylo nic pro mě.

Po škole jsem šla do učení. Chtěla jsem se živit rukama, a tak jsem se vyučila instalatérem. Pro holku neobvyklé zaměstnání, ale mě to bavilo. Po učení jsem vystřídala pár zaměstnanců a nakonec si otevřela vlastní ,,minifirmičku“ s jedním zaměstnancem.

Začalo se mi dařit – jak zákazníci viděli ženskou s nářadím, občas mi dali i pěkné dýško. Jednou jsem hned po ránu objevila na záznamníku zoufalý vzkaz nějakého chudáka, kterému praskl odpad. Rychle jsem vyrazila na cestu.

,,Dobrý den, tak jsem tady, kterépak je to patro?“ Hlas z domácího telefonu ale moc přívětivě nezněl: ,,Přestaňte si ze mě dělat srandu, už takhle mi tečou nervy, byt mám plný vody! Potřebuji instalatéra!“ Byla jsem zvyklá na nejrůznější reakce, tak jsem v klidu zazvonila ještě jednou: ,,Haló, to já jsem ten instalatér, tak pokud nechcete vytopit celý dům, pusťte mě dovnitř.“ ,,Ježíši, fakt ženská, no vy mi budete platná, tak pojďte nahoru, třetí patro. To jsem zvědavej, co mi předvedete.“ ,,To je ale náfuka, nejraději bych ho nechala ve štychu, ale peníze potřebuji,“ myslela jsem si a vyjela výtahem nahoru.

Ve dveřích už čekal rozčílený mladík a hned mě vedl k té spoušti. Samozřejmě si neodpustil pár dalších kousavých poznámek. ,,Být na vašem místě, moc bych nevtipkovala. Když nejste schopný si to opravit sám, tak raději zmlkněte, nebo jdu pryč!“ Rozbalila jsem nářadí a dala se do práce. Trvalo to celé dopoledne a Matouš – tak se mi představil – na mě celou dobu fascinovaně zíral.

Nechápala jsem proč. Teď už to ale vím, třetí rok s ním totiž žiji. A jsme dokonalý pár. Já vše opravuji, přestavuji a kutím a Matouš vaří (fantasticky), obstarává nákupy a stará se o domácnost (občas).

Známí se našemu netradičnímu soužití smějí, ale my si to nemůžeme vynachválit. Hlavně Matouš, protože kromě mojí lásky získal i něco jiného – ušetřil teď spoustu peněz za opraváře!

Použito z časopisu Napsáno životem: Mini speciál, č.1