Zamýšleli jste se někdy nad tím, v jaké poloze nejčastěji usínáte? Právě to prý často vypovídá o naší osobnosti podobně, jako je tomu v případě řeči těla.
Například usínáte-li pokaždé jinak, jste zřejmě mnohostrannou osobností. Pokud obvykle usínáte na břiše, ovšem ani jednu ruku neschováváte pod polštářem, jste zřejmě silná, iniciativní osobnost a vůdčí typ. Vaše vytrvalost vás předurčuje k úspěchu. Jestliže pak většinou spíte na zádech s rukama podél těla, jste zřejmě cílevědomou osobou s jasně stanovenými cíli, za kterými neochvějně kráčíte. Usínáte-li pak na zádech, ovšem jinak než s rukama podél těla, pravděpodobně disponujete vysokým sebevědomím s pozitivním přístupem k životu. Osoby spící převážně na břiše lze ve většině případů zařadit mezi vůdčí typy. Pokud ovšem preferujete embryonální polohu na boku s pokrčenými koleny přitaženými k tělu, psychicky tak odpočíváte po svých velice náročných dnech. Zřejmě potřebujete sympatie, pochopení a ochranu druhých lidí. Poloha na boku se spojenými koleny pak zase svědčí o faktu, že se jedná o optimistickou, klidnou a spolehlivou osobu.
Podle některých studií lidé, kteří spí na levém boku, prožívají během svého spánku častěji sny typu „noční můry“ než ti, jež spí na pravém boku. Ovšem otázky, jak a proč vlastně v noci během spánku sníme, si vědci pokládají již poměrně dlouhou dobu. Odpovědí jsme se zatím nedočkali, i když vědecké studie o výzkumu našich snů došly k několika zajímavým poznatkům.
Sny se zdají všem, i nevidomým. Lidé, kteří se s tímto smyslovým postižením již narodili, však nemívají obrazové sny. Jejich snění bývá postaveno na zbývajících smyslech, tedy na sluchu, hmatu, čichu a chuti. Rovněž jako ostatní, i nevidomí lidé ve svých snech pociťují a prožívají emoce. Lidé, kteří o svůj zrak přišli až v průběhu života, mívají stejně vizuální sny jako lidé bez zrakového postižení.
Většina snů nebývá veselá a dost možná to s polohou při spánku nemusí mít vždy přímou souvislost... Podle některých vědců je nejčastější emocí v našich snech úzkost. Krásné sny každou noc zažívá pravděpodobně skutečně jen málokdo, i když jejich četnost je u každého jednotlivce individuální.
Ve snech prý figurují pouze a výhradně nám známé tváře, tedy tváře povědomých lidí. Každý den však na ulici vídáme stovky obličejů, a to někdy na pouhý malý okamžik, takže nám mnohdy obličeje z našich snů mohou připadat i naprosto cizí.
Některé ze snů bývají až nebezpečně živé. Abychom si ve spánku nějakým způsobem neublížili, a to ani ve snových situacích, kdy kupříkladu bráníme svůj vlastní život, mozek pomocí nervových impulzů „ochromí“ naše svaly takovým způsobem, že tělo i nadále zůstává v klidu.
Sny se prý zdají i zvířatům. Zvířata však mají „divoké“ geny a jejich tělo během spánku nebývá mozkem utlumeno podobně jako lidské tělo. Tato skutečnost bývá dávána do souvislosti rovněž také s tím, že zvířata, žijící v přírodě, jsou ohroženější než my v našich útulných ložnicích a potřebují tak reagovat podstatně rychleji než lidé.
Přibližně 90 % snů zapomínáme. Do pěti minut od probuzení se prý z paměti vymaže polovina snu, do deseti minut po procitnutí pak pravděpodobně až 90 % z obsahu snu.
Jak již bylo uvedeno na začátku, sny se zdají všem. Každý však již nemusí nutně prožívat své sny barevně. Existují lidé, kteří sní pouze černobíle. Podle názoru vědců se naše barevné snění rozvinulo především v rámci nástupu barevného televizního vysílání a rovněž díky rozmachu barevných obrázkových časopisů. Jak již bylo řečeno, navzdory této skutečnosti stále zůstává malé procento lidí, kteří sní vždy výlučně jen černobíle.
Napsala Petr Matura
Ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.