Mezilidské vztahy jsou někdy komplikované. Každý jsme jiný, a tak se to musí brát. Nejsem zrovna člověk, který by lidi přetvářel k obrazu svému. Ostatní se vždy snažím respektovat, a rozdílné názory toleruju. Ale to, co schválně dělá moje tchyně, je i na mě moc.
S mým mužem jsme v manželství tři roky. Předtím jsme spolu dva roky chodili. Já mám devítiletá dvojčata, a můj manžel má z předchozího manželství také dvě menší děti. Velmi si vážím toho, že spolu dohromady všichni moc dobře vycházíme. Já jsem si hodně sedla s jeho bývalou paní, a můj muž nemá problém zaskočit na pivo s mým bývalým manželem. Párkrát jsme absolvovali i společnou dovolenou, slavíme spolu vánoční svátky a všechno moc hezky funguje. Všechny naše děti tak mají nádherné zázemí, koalice, které fungují, a hned několik milujících rodičů. Jsme přesně ten učebnicový příklad, kdy si lidé mnohem více rozumí až po rozvodu. Jsme jednoduše fantastická čtyřka dospělých, a máme čtyři senzační děti. Jediný, kdo dělá teatrální dusno, je moje tchyně. Za celou dobu, co jsme s mužem spolu, ani jednou jedinkrát nepohlídala moje děti.
Když jsme spolu jen chodili, ještě jsem tomu rozuměla a nikdy bych jí děti nenutila. Proč taky? Byly to pro ni cizí děti, a ona pro ně byla cizí paní. Čekala jsem, že svatbou se vše změní, a tchýně začne brát moje děti v úvahu. Můj muž jí několikrát domlouval a prosil ji, aby nedělala tak viditelné rozdíly. Než aby byla ráda, že i přes životní kotrmelce báječně fungujeme, hází nám klacky pod nohy. Moje děti jsou už dost velké na to, aby její nesympatie vnímaly. Nikdy jí nic špatného neudělaly, a jsou vychované stejně dobře, jako vlastní děti mého muže. Všechny čtyři děti nás mockrát prosily, aby spolu mohly být u babičky. Ale babička striktně odmítá. Netají se tím, že moje děti nemá ráda. Když jsme se jí s mým mužem několikrát ptali proč, bez rozpaků vždy opáčila, že je nemá ráda, protože nejsou její vlastní vnoučata, a má na to prý plné právo. My nad tím kroutíme hlavou, ale s tchyní nelze hnout. Vlastním vnoučatům dopřeje první poslední, dává jim dárky k Vánocům, hlídá je, dává jim drobnosti, ale o moje děti ani pohledem nezavadí. Tohle dělá i na oslavách a vůbec nevidí, že všechny děti drží spolu. Svým chováním tak při společných momentech odhání i vnoučata vlastní. Tohle všechno se jí snažíme vysvětlit, ale marně. Jede si stále svou.
My se kvůli tomu naštěstí doma vůbec nehádáme a držíme spolu, ale dětí je mi líto. Moji rodiče bydlí na opačném konci republiky, a tak jsou vlastně bez jediné babičky poblíž.
Karolína, 39 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Korektura textu Bára Klímová
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Doporučuji najít si starší paní na hlídání, které se bude platit a ať si bere všechny čtyři najednou. Když tchyně nechce hlídat, tak bych jí určitě nenutila. Dětem bych vysvětlila, že vrtochy lidí bývají různé a s nimi to nemá vůbec nic společného. Nemůžeme nikoho přimět, aby nás měl rád. To, že někdo bydlí na druhém konci republiky neznamená, že tam nemůžou jet děti třeba na prázdniny. Předpokládám, že k rodičům pisatelky můžou jezdit všechny děti najednou? Navíc, k čemu je zapotřebí babička, když děti mají "několik" milujících rodičů?? Tchyně jasně řekla, jak se pro ní věci mají a stejně to nikdo neslyší a nechce pochopit. V životě bych netlačila své děti tam, kde o ně není zájem. Pro děti je důležité být v prostředí, kde se cítí vítané a přijaté. Bez ohledu na to, jestli to "babička" je, nebo není..
Paní Karolíno, jestli je opravdu všechno ostatní v pořádku a tak ideání, jak píšete, neřešte to. Můžete mluvit o štěstí A hlavně to opatrujte a udržujte. Co by za to jiní dali. Chápu, že Vás to mrzí, ale s tím opravdu asi nic nenaděláte.Lidi jsou zkrátka různí.......a zdaleka ne všichni s námi chtějí a "musí" kamarádit"......můžete říct dětem.
Tyto Vaše příspěvky zní vlídně a moudře. Děkuju za ně :) Jen snad, Palomito, já si myslím, že prarodiče jsou v životech dětí hodně důležití. Máte pravdu, že v tomto případě se (skoro jako hezká kompenzace) namíchalo vícero milujících rodičů, a to je jedině dobře, ale babičky a dědečkové jsou v životech dětí obrovským přínosem, a měli bychom si je hýčkat. Ale samozřejmě je konkrétně tady správné respektovat vyslovené přání tchyně.
No, na jednu stranu má pravdu, protože pro ni to jsou opravdu cizí děti a nemá žádnou povinnost mít je ráda. Na druhou stranu toho baba bude jednou litovat...
Bába svraštila obočí, když jí syn představil svou nevěstu s dvěma bastardy. "To mám z toho, že se nemodlím!“, problesklo jí hlavou... Jak se k těm dvěma mám chovat, už tak se dávno nedokážu usmát na cizího chlapa, natož urvat si pro sebe chvilku štěstí… jsem stará bába a nemám v životě už radostí, a tihle dva jsou jako zrcadla odrážející co se ze mě stalo. Děti neobalamutím, můj jed a nářky na ně neplatí… čisté duše, nepopsané knihy… ty na čarodějnice mají čich od nepaměti… stěží si dokáži představit časy, kdy jsem byla krásná a plná sil… vždyť i mé vlastní děti a vnoučata na to zapomínají a ani dárky už jim v mé přítomnosti nedokáží rozjasnit oči, co si o mě pomyslí teprve tihle dva… Lépe udělám, když se jim budu vyhýbat! A vůbec, nesnáším je! Bastardi, se kterými nemám nic společného… tak proč je mám hlídat zrovna já?! Jak mě mají mít rády, když se nemám ráda sama… o čem s nimi mám mluvit, mám strach být s nimi o samotě, jen další dva lidé, kteří zjistí, jak zbytečná a nudná vlastně jsem. Stydím se za sebe… už jsou tomu roky, kdy jsem poznala někoho nového, kdy jsem někoho rozesmála. Vždyť kdo by se mnou vydržel… kdo by mě ještě poslouchal. Čím častěji je potkávám, tím hůře mi ze sebe je…
Buďte ráda, že tchyně není lev. To by ta nevlastní vnoučata rovnou snědla.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.