Břehy
Jak řeka můj život dva břehy má,
ten jeden se mile usmívá
a odkrývá mi duši svou..
Ten druhý je pro mě pevninou,
však duši mou už tolik nevnímá.
Chtěla bych zbořit oba břehy
a nechat unášet se ve vlnách
a cítit zase proudy něhy,
snít si a říkat... Ach
Co rozum radí, to srdce smyje,
já dál zůstávám na pevnině
a dívám se tak trochu vinně...
Když druhý břeh je tak blízko.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.