Hyperaktivní močový měchýř - jedná se o onemocnění, které lze označit jako diagnóza třetího tisíciletí, přestože jeho příznaky provází lidstvo od dob, kam až paměť sahá. Mezinárodní odborná společnost jej zařadila do seznamu uznávaných diagnóz v roce 2002.

Syndrom hyperaktivního měchýře má negativní vliv na společenský, fyzický, psychický, profesní a sexuální život. Mnoho pacientů se stydí vyhledat pomoc, jiní se domnívají, že jim nemůže být pomoženo. Nemocní většinou čekají s vyhledáním pomoci 6 až 12 měsíců od začátku příznaků, často proto, že se stydí o tomto problému hovořit.Mezi nejzákladnější příznaky patří časté nucení na močení až inkontinence.Podnětem pro vyhledání pomoci je až zhoršení příznaků, poruchy spánku nebo znepokojení, že by se mohlo jednat o vážné onemocnění.

Tento syndrom má na každodenní život horší dopad než závažné stavy jako je diabetes, angina pectoris, astma...

Přitom jde o onemocnění, které postihuje více pacientů (16 až 19 % evropské populace) než diabetes (kolem 6 %), astma (7 až 9 %), deprese (8 %) či angina pectoris (2 %). Jeho incidence stoupá od 40 let a v populaci lidí starších 75 let jím trpí kolem 50 % seniorů, přičemž je nutné si uvědomit, že se nejedná o příznak stáří, ale léčitelné onemocnění.

Syndrom hyperaktivního měchýře je třeba odlišit od jiných chorob, jako jsou stresová inkontinence u žen a zvětšení prostaty u mužů, které mohou mít podobné příznaky. Zároveň je nutné vyloučit další onemocnění, kterými může být nádorové onemocnění močového traktu, močové kamínky, infekce... Proto je nutné, aby byl pacient vyšetřen a léčen urologem/urogynekologem.

Odhaduje se, že celosvětově trpí syndromem hyperaktivního měchýře 50 až 100 milionů lidí. V USA a Evropě postihuje téměř jednu pětinu dospělých ve věku nad 40 let. Jeho výskyt s věkem stoupá, ale není pravda, že OAB je projevem stárnutí. Jedná se o léčitelnou chorobu.